O holčičce, která si chtěla hrát s hvězdami.

Vzpomínková

2. ledna 2011 v 22:21 | adaluter |  báSNĚNÍ
.....Když už jsme u toho ročního hodnocení a účtování, mám tu ještě jedno, neuvěřitelných osmnáct let staré.
Shodou okolností, ani tehdy ke mně nebyl život obrácen svou nejlaskavější tváří. Mé první dceři byl necelý rok a byly jsme samy.
Stále jsem se vzpamatovávala ze vztahu, který (dnes už můžu říct jen naštěstí) skončil ještě před dceřinným narozením a vzal mi nadlouho...., no vzal mi toho hodně a zůstal strach a samota.

.....Třeba se k tomu ještě někdy vrátím, je to sice období, na které opravdu nerada vzpomínám, ale které ze mě částečně udělalo toho člověka, lépe řečeno tu ženu, kterou jsem a spousta věcí, které se mi dějí v současnosti má kořeny právě v té neradostné době.
Ale konec, tady předkládám účtenku:





Rok bez jediného rýmu,
rok za nepřítomnosti verše,
rok šílení, hrůz, děsů, bolesti
a radosti,
rok dosud nezažitý,
cizí rok,
rok samoty ve dvou,
rok ticha, než promluvíš,
rok touhy po odpuštění,
po lásce,
po někom, kdo přijde
a utrhne konečně
poslední list z kalendáře.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama