Noční obloha je krásná, překrásná, nejkrásnější, avšak mně se dnes zachtělo něčeho odlehčenějšího. Nekamenovat prosím.
Čeká mě večer páteční,
tak hodlám oslavit jej,
večeře notně sváteční
nevšední nabízí děj.
Jídelní lístek přináší
oblá servírka Luna,
co zákazníky unáší,
ač úplně(k) je plna.
Večerní menu objednám,
s noční oblohou navíc
a Luna září, přísahám,
svůdně se na mě culíc.
A už mi nese první chod
i z dálky krásně voní,
předkrm ze slaných "hvězdokop",
leč oči, mám jen pro ní.
Polévka z hustých mlhovin,
jak báječně to chutná,
když o přídavek nestojím,
Luna je trošku smutná.
Hlavní chod dech mi vyráží,
šlehaná Mléčná dráha,
na obzor zlehka doráží
a prý je hrozně drahá.
Obloha z komet, létavic,
hlavnímu chodu sluší.
Ach, přinese li něco víc
vypustím nejspíš duši.
Opasek sundat není fér,
však Luna znovu kráčí
a moučník plný červích děr
v žaludku prostě tlačí.
Luny zář zlehka pohasla,
už finále se blíží,
jen ještě sklenku donesla,
v níž cosi černé víří.
Tmu z díry černé dopíjím
a oči se mi klíží,
Luna je společníkem mým
a k horizontu míří.
Vtom vrchní Úsvit zaklepe
mi hrubě na rameno,
tak vstávat pane, končíme,
nemáte zaplaceno.
Ometu hvězdný prach a třpyt,
jak drobky po hostině
a pak jdu básní zaplatit.
Však zpropitné, dám Luně.
David Bachmann | 
zastavit | 
Eliška | 
ahojky =) po pravdě už ani nevím, jak jsem sem zabloudila, ale líbí se mi postřehy ze života (nevím, jestli smím tykat, když vím, že starší dcera je jen o kousek mladší než já
)
možná by pro návštěvnost pomohlo zapojit se do nějakého blogového projektu =)