O holčičce, která si chtěla hrát s hvězdami.

Nová generace?

21. února 2011 v 3:19 | adaluter |  TÉMA TÝDNE
Za pět minut dvanáct, vlastně spíš pět minut po jedné, jsem usoudila, že přeci jen naťuknu i já něco, ale vážně málo, k TT.
Po pravdě, nebudou to jen moje myšlenky, to hlavní řekla moje dcera. Přečetla jsem poměrně velké množství článků na téma rasismus, vyjádřila svůj názor u těch, které mě nejvíc zaujaly a v podstatě nebyla nijak překvapena jejich obsahem. Co mě však překvapilo, byly leckdy vášnivé diskuse mezi blogery, kteří si doposud, zdá se, dobře rozuměli.
Moje čerstvě pětiletá Juli, je napůl cizinka, pokud jí bude někdy hrozit nebezpečí, pak pravděpodobněji od "bílých", i když samozřejmě doufám, že k tomu nedojde.
Ale poté, co jsem nahlédla na většinový názor autorů, si nejsem jistá před čím vlastně, bych ji měla varovat.
Před Romy, kteří po ní už dnes občas pokukují, s otázkou v očích, kde jsem ji já, modrooká, světlovlasá, vzala, nebo před bílými, kteří, pokud ji nebudou znát osobně, jí automaticky hodí do pytle k Rómům?
Dodnes se na ní každý jen usmíval a rozplýval se, jak je roztomilá, jak má nádherné čokoládové oči a ty vlasy, vlnité, tmavé skoro po pás, jak i v zimě vypadá opálená. Co z toho bude za pár let, budou na ní pokřikovat špinavá cikánko? Na co, jí mám podle vás připravit? A jak?

Juli samozřejmě zná děti ze smíšených manželství, tudíž jiná barva pleti u ní nebudí žádnou odezvu. Přesto mě zajímalo, jak by to viděla, kdybych ji na ten rozdíl přímo upozornila. Po pár větách bylo jasné, že tohle téma nepovažuje za hodné hlubšího rozboru : "Mami, bělouch, černouch, červeňouch dyť je to jedno." lehce otráveně mě odbyla a vrátila se k původnímu tématu, které řeší už asi dva měsíce, tak má, nebo nemá říct Jiříkovi, že se do něho zamilovala?(Ona chce, ale jako na potvoru jí vždycky opustí odvaha (naštěstí))

Co mám dodat? mám pocit, že svůj názor jsem nechala roztroušený po různých komentářích, možná bude nejlepší, je sem zkopírovat.










Ano, tohle téma rozbouřilo hladiny blogu.cz jako tsunami. Ani bych to vlastně nečekala, proč právě tohle téma donutilo tolik lidí pozvednout "zbraně"? Je docela zvláštní, že se tak nějak dokážeme "pobít" sami mezi sebou, naprosto bez přičinění druhé, jedněmi nenáviděné, druhými obhajované, strany








Nemám ráda zevšeobecňování, zastávám spíš názor, že je to vždy o konkrétním člověku a snažím se být otevřená, zároveň však nelze přehlédnout v lidském konání jistou stádovitost a to jak na straně menšin (nejen rasových), tak na straně "soudící" většiny.
I když poměr sil, může být i opačný a soudit může menšina většinu, zvlášť, pokud je přesvědčena o své nadřazenosti. K rasismu mám, jako manželka cizince a především matka poloviční "cizinky", postoj veskrze kritický, negativní a přiznám se, hlavně do budoucna, i trošku ustrašený. Sáhnout někdo na mé dítě s podtextem rasismu, zapomenu na to, že jsem proti násilí.







Nezbývá než souhlasit, myslím , že náš český rasismus stojí na úplně jiných základech, než třeba rasové problémy v USA, které mají tak hluboké kořeny, že se je, přes dlouholetou snahu, ještě zdaleka nepodařilo vyrvat. Tam je mezirasová nenávist stále tak vyhraněná, že i kdyby všichni černoši přes noc změnili své chování na "nezávadné", efekt, by se stejně hned tak nedostavil, protože trestná činnost některých skupin, je pouhou špičkou ledovce v tom, co je domnělou podstatou "nadřazenosti" bílých nad černými.
U nás je hlavním a v podstatě jediným vyvolavatelem rasové nesnášenlivosti pocit nespravedlnosti, nepřímá úměra : čím méně, se tato skupina lidí snaží přizpůsobit normám v naší společnosti, tím větší podpory, se jí od státu dostává.
Tohle je myslím zásadní problém českých "rasistů". A ty extrémy? V každé společnosti jsou lidé se sklonem k násilí a není jednodušší a vděčnější cíl, než někdo, kdo je společností považován za nežádoucího, tady se totiž násilníkovi místo trestu může dostat bouřlivého, zvrhlého potlesku. Nikdo se stane Někým.








[2]: Nevím, jestli si uvědomuješ ,kolik let Edithiným dětem je, čeho myslíš, že bys docílil, kdybys dítěti předškolního věku tohle vysvětloval. Předně to nepochopí tak, jak zamýšlíš, jako pouhou informaci, děti si ze všeho budují obrazy světa kolem, svojí fantazií a zároveň nezkušeností, si z tvého ponaučení mohou udělat naprosto jiné závěry, než by tě kdy napadlo.

Děti je nutné vychovávat k dobru, ukázat jim, co dobré je a co ne, byť třeba přidáš varování, že dobrý úmysl někdy nestačí.
Edith se zmínila, že s nimi mluví i o záporných stránkách celé věci, ohrožení, krádežích, nemůžeš ale čekat, že by malým dětem líčila genocidu, růst kriminality, nebo pracovní morálku některých Romů.
Jediné "zlé" věci, které podle mě můžeš říkat takhle malým dětem, jsou ty, které by je bezprostředně mohly ohrozit na životě (varování před zlými lidmi, kteří by je chtěli někam odvést a podobně).
Dětská duše je neuvěřitelně křehká, ale také vnímavá a už ve školce je přesně vidět, co si které dítě z domova přináší, ostré loktíčky, nebo empatii, jsou přímé, čitelné, nepřetvařují se, chovají se tak, jak to doma vidí, nemají jiné srovnání, to co je doma, je to jediné správné.
A většina z nich už se nezmění. A pokud to nebude vyhnané do extrému, budu radši, když si moje dítě, jak říkáš, nabije hubu, než aby považovalo za normální, nabít jí někomu jinému.
Víš, můžeš se snažit jak nejvíc dokážeš, vychovat své dítě dobře, ale povést se ti to přesto nemusí. Jakou, ale budeš mít šanci, že bude dobrý člověk, když mu už v raném věku vysvětlíš, že je v pořádku se nad někoho vyvyšovat. Dítě si to zobecní, černý, žlutý, brýlatý, tlustý, hubený, zrzavý, nemocný, starý, prostě jiný.
Až bude dcera starší, rozdělím jí lidi na hodné a zlé a opravdu zlé, pracovité a líné, slušné a sprosté, ale ne na černé, hnědé, bílé, žluté, ne na zdravé a nemocné, ne na chudé a bohaté, i když všechny tyhle skupiny bezesporu existují, jen nechci, aby byly pro ni určujícím faktorem v posuzování člověka jako jednotlivce.
Ale to počká, teď žije ve světě princezen, baletek a víl, v kraji pod velkou duhou a já jí rozhodně nemíním tu duhu rozbíjet.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kerria Kerria | Web | 21. února 2011 v 9:04 | Reagovat

Skoro každé kontroverzní téma vyvolá podobné reakce.

Já tvrdím, že rasismus jako takový, téměř neexistuje. Je to důsledek střetu dvou nebo více odlišných kultur, kdy dochází k potyčkám a střetům kvůli zachování kulturního dědictví, a to na obou stranách. To negativní není primárně namířeno proti rase, ale proti způsobu života společenství, jehož vizuálním odlišovacím znakem je příslušnost k nějaké rase.

2 signoraa signoraa | E-mail | Web | 21. února 2011 v 9:58 | Reagovat

Musím se přiznat, že i já byla překvapená, kolik negací toto téma vyvolá. Patřím také mezi ty, kteří nemají rádi konflikty, nevyvolávají je a když už nějaký vznikne, snažím se ho mírnit.
Ovšem na druhou stranu, kdyby někdo chtěl jakkoliv ublížit mým potomků, prala bych se za ně lako lvice.

P.S. Obdobný problém jako Ty řeší i sousedka, má dva malé hodně tmavé italské kluky a sama je rezatá, pihatá. Ale dětem jsou od mala vštěpovány zásady chování a návyky, které je stoprocentně odliší od zmiňovaného etnika. :-)

3 Mami Mami | Web | 21. února 2011 v 10:08 | Reagovat

Myslím, že naše společnost se stává multikulturní nezávisle na nás. Tvá holčička se dnes určitě nemusí bát. Nová generace je na barevný svět připravena. Předsudky vůči barvě pleti se stávají spíše směšnými.

Diskutující, kteří sebe označili za rasisty, ve skutečnosti žádnými rasisty nejsou, vadí jim spíše politicky korektní pozitivní diskriminace vůči některým skupinám. Obávám se, že právě v Čechách tento obrácený politický postoj nadělal víc škody než užitku.

4 edithhola edithhola | E-mail | Web | 21. února 2011 v 10:37 | Reagovat

Lucko, dávám si Tě do velmi malého žebříčku na TT. Bude až ve večerních hodinách, neb ho Standa stáhnul a já chtěla okopírovat adresy ještě jedné mladé dívčiny. Byla jsem mile překvapená, že mladá generace opravdu je k TT v pohodě.
Takže se to týká starší:-(
Přeji Tvému "čoko holčička" zažila jen čokoládověsladký život.
Svou nevlastní romskou sestru z náhradní rodiny, která je nyní zpět v DD, jsem prosila, aby napsala své zkušenosti s rasismem na svůj blog od mala v sev. Čechách a třeba i nové, pokud jsou. Je krásná téměř zletilá slečna. Nakonec řekla, že se bojí. Takže lidi z druhé strany zase neuslyšíme. Popsala mi, jak na ni reagovali biologičtí Cikáni, když svou bio rodinu před rokem našla. I to je hodně zajímavé. Skoro to snad za ní přepíšu do další filmové sekvence k rasismu, který mám na blogu. Jinak jsi asi s tou mantrou měla pravdu. Ve čtvrtek už jsme byla nemocná. Velmi zvláštně. V sobotu už jsem volala své kamarádce léčitelce, že nevím, co se děje, ale že děti i manžel jsou zdraví, jenom já mrznu a jsme doma v zimní bundě. Zavolala mi za chvíli zpět. Přišla k Tobě nějaká obrovská vlna nelásky, která byla stejně velká jako ta v celém dětství. Takže znovu mrzneš jako tenkrát. Teď už jsi dospělá, víš, že se zlobě a nenávisti můžeš vyhnout a nenechat jí vstoupit do sebe. Díky Tobě. Jinak bych si myslela, že je to viroza.

5 domminyka domminyka | Web | 21. února 2011 v 14:21 | Reagovat

Jo díky :)

6 Illian Illian | Web | 21. února 2011 v 16:19 | Reagovat

Tohle téma rozhodně rozbouřilo hladinu...ale: "Mami, bělouch, černouch, červeňouch dyť je to jedno."  to vystihuj naprosto přesně :-D K tomu snad ani není co dodat :-)

7 Mutinka Mutinka | E-mail | Web | 21. února 2011 v 20:17 | Reagovat

[6]: souhlasím, pro menší děti je ten svět tak krásně jednoduchý, myslím, že hodně dospělích by se z něj mohlo poučit :-)

8 Ehněnka Ehněnka | Web | 21. února 2011 v 21:23 | Reagovat

Moc zajímavý článek, dětská logika je prostě úžasná :) Vím, že se nehodí, psát to sem, ale chtěla jsem ti poděkovat za to, co jsi napsala k mému poslednímu článku(který jsem byla kvůli anonymitě nucena smazat). Přemýšlela jsem nad tím a měla jsi pravdu, opravdu nemá smysl otevírat staré rány pro něco, co si to nezaslouží. Asi bych měla prostě sebrat odvahu a jít dál. Děkuju. Vážně.

9 adaluter adaluter | Web | 22. února 2011 v 1:20 | Reagovat

[1]: To věřím, jen si musím, po dlouhém výpadku ze společnosti, zase zvyknout, člověk je pak překvapený lecčím. :-) Doufám, že "trocha sexu" rozbouřené hladiny zase uklidní. :-D

[2]: Ano, občas mám také potřebu být "tlumičem", ale někdy se taky stane, že ten, kdo se snaží vášně mírnit, to schytá nakonec z obou stran. :-D
Jistě, návyky bude mít jiné, ale bude to zajímat i lidi na ulici, ty co jí neznají, až bude větší a bude chodit sama? Ti, ze kterých bych měla strach, se na něco takového neptají, ti jednají.

[3]: Na barevný svět snad připraveni jsou, ale jsou připraveni i na to, že problémy s pozitivní diskriminací se pravděpodobně budou zvyšovat, spolu s rostoucí krizí, přidá se k nim nejspíš i sílící odpor k přistěhovalectví a tím pádem se jistě zvýší i počet "lidí" prosazujících radikální řešení. Určitým obavám se ubránit nedokážu. :-(

[4]: Taky mě mrzelo, že tu nebyly názory nebo zkušenosti z druhé strany. Pravda ale je, že ti, kterých se to nejvíc týká, agresoři z obou stran, se nám tu asi svěřovat nebudou, to bychom to téma museli přemístit z blogu.cz do ulic a do hospod a to by mohlo být značně riskantní počínání. :-D
Doufám, že ti brzo bude líp, už jen samé dobré mantry. :-)

[6]: Jo, vysloveně jsem jí tím vyptáváním znudila, nechápala, proč by to vlastně měla nějak řešit, ?co?, je na tom k řešení.

[7]: Nebylo by na škodu, kdyby nám trocha té jednoduchosti a přímočarosti zbyla na později. :-)

[8]: Dík, odpověď, máš u sebe. Držím palce. :-)

10 S. S. | Web | 23. února 2011 v 13:38 | Reagovat

Z Tvých článků vidim, že Juli je úžasná. :D
To je dobře, to to bere takhle. :)
"Bělouch, černouch..." :D to se mi líbí.. :)

11 S. S. | Web | 23. února 2011 v 14:09 | Reagovat

No.. na paloučku netančím, ale asi začnu, potom bych byla ta opravdová víla, ne? ;)

12 jezura jezura | Web | 26. února 2011 v 12:33 | Reagovat

Také chci říct, že moc fandím té Tvé Juli, řekla to moc krásně a věřím, že to tak její vrstevníci berou také. Tak se už neboj! :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama