O holčičce, která si chtěla hrát s hvězdami.

Poztrácené iluze

13. března 2011 v 18:09 | adaluter |  TÉMA TÝDNE
..... Tento článek, jsem měla téměř napsaný, na minulé téma týdne, ale nestihla jsem ho dokončit. Tak ho přidám alespoň nyní, hlavně proto, že už je vlastně skoro hotový a na vymýšlení něčeho nového se moc necítím, přesto mě však to datlování dokáže na chvíli zaměstnat a uklidnit. Myšlenky se na tu chvíli maličko pozastaví, v tom věčném pobíhání v nesmyslných kruzích.
.
.....Nevím, jestli žít život bez iluzí, znamená být realistou, nebo pesimistou. A podle jakého klíče vlastně oddělíme iluze od snů, očekávání, představ, nadějí a plánů? Iluze, které, jak jsem se dočetla v mnoha článcích, mají téměř vulgární příchuť, jsou něčím zákeřným, už svojí podstatou, protože nepřinášejí nic, než zklamání a žádoucí by bylo jejich potracení, ještě v raném zárodku. A tady zopakuji svoji otázku "jak rozeznáte iluzi od snů a přání a představ a možná trošku přehnaných plánů"? Není to náhodou tak, že to, že iluze byla jen iluzí, zjistíme právě až tehdy, když ji ztratíme? Tady by se hodilo přísloví:" Po bitvě, je každý generálem". A přicházejí na řadu slova jako:"já jsem ti to říkal", "to se dalo čekat", nebo "tohle ani jinak dopadnout nemohlo". A my? Cítíme se dílem zklamaní, dílem zahanbení svojí "naivitou".
.
.....Co se týká osobních iluzí, tam si je každý soudíme sám a to, co pro nás může být jen ztracená iluze, jako například prožít celý život s jedním partnerem, to jiný promění v realitu. Tudíž, co je iluze a co je reálná možnost? Mám tu představu zavrhnout už předem, protože mnozí na ní ztroskotali a nazvali jí iluzí? A co děti, do nichž vesměs vkládáme ta největší očekávání a sny a teď nemyslím to, že vystudují vysokou, budou z nich druzí Jágrové, získají svůj první milión před dvaadvacátým rokem, ale že projdou všemi úskalími dospívání bez úhony a stanou se z nich slušní, zodpovědní a šťastní lidé. Je to v dnešním světě už jen iluze, má smysl doufat? A když se to nepodaří, mám to přivítat, protože iluze jsou veskrze špatné a je lepší se jich včas zbavit? Jsou předpoklady, že člověk by měl být čestný, slušný, spravedlivý, laskavý a zkrátka dobrý, jen iluze? Je pak tedy jen moje vina, že se cítím zklamaná, není-li tomu tak? Může mi ten nejlepší přítel, manžel, dítě, rodič říct "já ti za to nemůžu, že jsi mnou zklamaná, to byly jen tvoje iluze, že já jsem takový a makový". Ve své podstatě všechna pozitivní očekávání, by se dala nazvat iluzemi, podle toho, jak dopadnou. A není potom život, bez těchto očekávání, jen cynickým přežíváním a čekáním na smrt?
.
.....Těžko říct, zda by se lidstvo vůbec dostalo z jeskyní, nebýt iluzí. Kolik iluzí, asi měli vynálezci, myslitelé, vědci, než narazili na zrnko reality, které se usilovnou dřinou změnilo v perlu poznání. A kolika z nich, se lidé za jejich iluze vysmívali.
Pak jsou tu vůdci, jedni mají vize (iluze), kterým skálopevně věří a které lidstvo opravdu posunuly o pořádný kus dál, tím správným směrem. Jiní mají pouze vizi, jak nabídnout masám iluzi, která jim samým přinese zisk a slávu. To pak těžko nazývat iluzemi, to je sprostá vypočítavost a manipulace, bohužel tito vůdci - iluzionisté bývají leckdy úspěšnější než ti druzí. Lidé totiž potřebují iluze, zvlášť v dobách, kdy je nejhůř, iluze pomáhají zvednout hlavu a jít dál, přežít. Definice iluze nejspíš nebude tím pravým klíčem, ne pro mě, protože já iluzi vždy chápala jako naději a teprve ztracenou iluzi, jako ztracenou naději. Zatím co definice, pokládá každou iluzi již předem za ztracenou, nebo aspoň marnou.
.
.....A je tu ještě jedna věc, když už nějakou iluzi ztratím, nemohu ji tedy také znovu nalézt? Nemůže se mi příště splnit to, co se napoprvé, napodruhé nebo naposté nepovedlo? Nebo mám složit ruce do klína a všechno snažení vzdát, jako pachtění se za fata morgánou? Je to jen o tom, čemu všemu, jsme schopni dát nálepku "ztracená iluze". A jestli, jak stárneme a iluze nás postupně opouštějí, dokážeme si, i přes jistá zklamání, udržet víru alespoň v některé z nich.
Nakonec, jsou na světě i horší ztráty, než ztráty iluzí, ztráty, které nemůžeme ovlivnit ani změnit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nellieツ Nellieツ | E-mail | Web | 13. března 2011 v 18:18 | Reagovat

zajímavé

2 punerank punerank | E-mail | Web | 13. března 2011 v 18:29 | Reagovat

Neboj, ve spoustě článků nakonec bylo, že to bez našich iluzí nejde:)

3 adaluter adaluter | Web | 13. března 2011 v 19:27 | Reagovat

[1]: Dík

[2]: K těm už jsem se asi nedostala, nebo byli mnohem míň rezolutní, než zapřísáhlí nepřátelé iluzí. Možná jen celý můj názor vychází z nesprávného pochopení, co to vlastně iluze doopravdy jsou, je to přeci jen těžko uchopitelný pojem, který si každý může vykládat trošku jinak.

4 Shariony Shariony | Web | 13. března 2011 v 19:30 | Reagovat

Bez iluzí by to tu bylo smutné, jen je asi třeba občas si uvědomit, že to může být jen iluze a ne skutečnost..

5 Janinka Janinka | Web | 13. března 2011 v 20:31 | Reagovat

Iluze jsou třeba, jen je zapotřebí věnovat pozornost dávkování. Já mám iluzi, že jednou v té zatracené Sportce vyhraji pořádný balík a budu se moci koupit vysněný dům, kde nebudou žádní sousedé, kteří dělají schválnosti...

6 davidbachmann davidbachmann | E-mail | Web | 13. března 2011 v 22:33 | Reagovat

Kdybych se měl pokusit o definici rozdílu mezi iluzemi a nadějí, pak bych to popsal asi takhle:
Naděje vychází z reálných předpokladů. Máš-li třeba nemoc, kterou lze v 30 % případů léčit, pak máš oprávněnou naději na uzdravení. Iluze je falešná naděje, tedy taková, kterou si tvoříme na základě mylných, zkreslených, zavádějících a nedostatečných informací. Můžeš mít iluze o člověku, protože ho dost  neznáš. Můžeš mít iluze, které ti někdo vsugeruje a ty nemáš dost informací, abys je mohla vyvrátit. Bez iluzí se fakt rád obejdu! Bez nadějí samozřejmě ne.

7 adaluter adaluter | Web | 13. března 2011 v 23:34 | Reagovat

[6]:Když tedy naděje ztroskotá, byla pouhou iluzí? A třicet procent, podle mě, dává prostor jak nadějím, tak iluzím, zda byly naděje plané či reálné se ukáže, až když je po všem. A zrovna v oblasti medicíny, možná mohou léčit i iluze, například placebo efekt. Mně jde o to, že rozeznat tyhle dvě rodné sestry předem, je dost těžké, i když rozumím tvému rozlišení. Pokud vím předem,že informace jsou zkreslené, mylné, zavádějící a nedostatečné, nevytvářím si ani iluzi, proto ji pak neztratím a pokud to nevím, pak to, že šlo o iluzi poznám opět, až po její ztrátě a to bez ohledu na to, jestli o iluze stojím, nebo se bez nich obejdu. Možná i představa, že bude člověk létat, se svého času zdála být pouze iluzí, protože všechny informace s tím spojené musely nutně znít mylně, zkresleně, neuvěřitelně. Čili iluzím se člověk nevyhne, zrovna tak, jako jejich ztrátám.

8 jezura jezura | Web | 14. března 2011 v 17:53 | Reagovat

Svatá pravda, že jsou daleko horší ztráty než ztráty iluzí. A to známé, že po bitvě je každý generál je pravdivé! Také jsem občas slýchávala, že mi to někdo říkal, jak to dopadne! 8-)

9 Mutinka Mutinka | Web | 14. března 2011 v 17:53 | Reagovat

díky za návštěvu blogu, chyběla jsi mi tam ;-)
iluze je něco čemu člověk věří, ale není to pravda,
zatímco v naději doufáme, chceme aby se splnila,
ale když se nesplní naděje nebo zjistíme, že něco byla jen iluze, jsme úplně stejně zklamaní
alespon takový na to mam zatím názor, lépe to říct neumím :-x

10 signoraa signoraa | Web | 15. března 2011 v 8:46 | Reagovat

Iluze je pro mě něco tak neuchopitelného, je to mnohdy sen, který sníme s otevřenýma očima. Někdy je krásné snít. Já už jsem ve věku, kdy jsem si iluze přestala dělat - o komkoliv, o čemkoliv.
A jak píšeš, jsou mnohem horší ztráty, než je ztracené iluze. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama