O holčičce, která si chtěla hrát s hvězdami.

PROBUZENÍ

6. dubna 2011 v 3:16 | adaluter |  báSNĚNÍ
Nejsi.
.Telefon zazvoní,
ta zpráva ochromí.
....Ale nevěřím

Nejsi.
V slzách se utápím,
....pak pouště prach a dým.
....Ale nevěřím

Nejsi
.....Dny plynou bez hlesu,
..vím, že to unesu.
....Ale nevěřím.

Nejsi.
.....Beznaděj po špičkách
....vkrádá se a s ní strach
...Ale nevěřím.

Nejsi.
.A luna přibývá,
.......zář mrtvě děsivá.
..Ale nevěřím.

Já ale nevěřím.
......A v ranním svítání,
......vkrádá se poznání.
....Už nejsi
......Nejsi
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mami Mami | Web | 6. dubna 2011 v 9:17 | Reagovat

Jsem
a
čekám.

2 Janinka Janinka | Web | 6. dubna 2011 v 9:38 | Reagovat

Jako kdyby promlouvala moje duše...

3 jezura jezura | Web | 6. dubna 2011 v 14:36 | Reagovat

Moc krásné a dojemné! :-|

4 Čerf Čerf | Web | 6. dubna 2011 v 17:05 | Reagovat

Velmi silná báseň. Čtenáři pomáhá se zamyslet nad tím, co je opravdu důležité a tobě snad i unést ten přetěžký náklad.

5 Alisa Alisa | Web | 6. dubna 2011 v 18:23 | Reagovat

Až mi je do plaču... Je to strašné . Ani neviem, čo mám napísať...

6 adaluter adaluter | Web | 6. dubna 2011 v 19:20 | Reagovat

1,2,3,4,5,
Všem vám moc děkuji. Prostě se snažím pochopit.

7 punerank punerank | E-mail | Web | 6. dubna 2011 v 19:48 | Reagovat

Luci, pochopit nelze. Jen vědět a snášet...
To poznání přijde tisíckrát a mysl ho bude zahánět...
Kéž ti ta zář mrtvě děsivá přijde začas tajemná nebo tě přiměje chtít lítat, kéž tě i zář slunce začne brzy těšit, zase jí dáš šanci...! Prostě tě přemůže, jen se podvolit, podlehnout... Možná to potrvá, ale pořád máš Juli!
Ona přece není smutnou připomínkou, ale smyslem jít dál...
Věřím a je:)))

8 punerank punerank | E-mail | Web | 6. dubna 2011 v 19:50 | Reagovat

[7]:
A kde je vlastně dítě z pandořiny skříňky momentálně?

9 Vendy Vendy | Web | 6. dubna 2011 v 20:18 | Reagovat

Cítím z té básně bolest a smutek. Ztrátu.
Někdy je dobré se vypsat. Sama jsem taky psala básně smutné, když jsem cítila smutek.
Krásná báseň, i když velmi velmi smutná.

10 pavel pavel | Web | 6. dubna 2011 v 23:51 | Reagovat

Napsala jsi to hezky.
Když zemřel můj bratr, taky jsem měl dlouho pocit, že ho potkám na ulici a dokonce nedávno se mi zjevil ve snu a na té ulici jsme se potkali. :-)

11 adaluter adaluter | Web | 7. dubna 2011 v 0:19 | Reagovat

[7]:Díky, přesně tak to je, stále znovu a znovu, si to při různých situacích uvědomuji a stále to je bolestně nové. Juli je to slunce, které mě drží nad vodou, i když teď spíš prakticky, svými životními potřebami, jako "mám hlad, žízeň a chuť na čokoládu", než emocionálně, tam mám pocit, že trpím i za ní, pro její ztrátu, jejíž dosah si ona neuvědomuje.
Dítě z Pandořiny skříňky, je moje téměř dvacetiletá, velmi zlobivá, dcera Rézka, momentálně spící vedle v pokoji.

[9]: Přesně to v té básni je, bolest, zoufalství, ztráta a snaha dostat to ze sebe ven, i když je to pošetilé, ale dát pocitům tvar, slova a rytmus, je můj způsob vyrovnávání se s neuchopitelným.

12 adaluter adaluter | Web | 7. dubna 2011 v 0:31 | Reagovat

[10]:Nevím jestli hezky, snažila jsem se mockrát, protože vím že mi to pomáhá, ale mám jen torza, bez začátků a konců. A pak přišla tahle a přišla sama, bez pozvání, dalo by se říct, napsala jsem ji venku, ve stoje, cestou ze školky, uprostřed pustého trávníku a na jeden zátah.
Se sny mám jen jednu zkušenost (zatím) a probuzení bylo strašné, kruté, ta pravda byla v tu chvíli k neunesení.

13 Malkiel Malkiel | Web | 7. dubna 2011 v 1:12 | Reagovat

Hezké, ale smutné. Moc smutné a neodbytně pravdivé. I když jsem z diskuzí k tématu kouření cosi zaregistroval, tak teprve po pročtení tvých posledních článků jsem pochopil jak je to čerstvé. Obdivuji tvůj smysl pro humor, kterým i v této situaci hýříš v komentářích pod mými články.

14 punerank punerank | E-mail | Web | 7. dubna 2011 v 12:40 | Reagovat

[8]:
No dost se mi ulevilo, že s ní seš v kontaktu, dokonce že ji máš zrovna doma. Nějak jsem se bála, že je další ze tvých "karet v rukávu"...
Já mám ted rozepsanej strašně sebelítostnej článek, takže až ho dopíšu, tak ho smažu a pak snad budu normálně psát a číst dál:)))

15 adaluter adaluter | Web | 7. dubna 2011 v 13:30 | Reagovat

[13]:Víš Malkieli, je to těžké, kdybych mohla a bylo to jen na mně, nejspíš bych někam utekla, tam se stočila pod peřinu a odstřihla nadobro okolní svět. Jenže. Život je o tom, že se na tebe sesype spousta starostí, nekonečné dohadování s úřady, finanční problémy likvidačního charakteru, nepochopení ze strany těch nejbližších, od kterých si čekal útěchu a k tomu všemu, ti samozřejmě neodpadnou ani běžné provozní povinnosti spojené s rolí mámy. O emocích, ať už mých, nebo Juliných, už ani nemluvím, protože vyplňují každé volné místečko, každého dne. A je toho na mě moc, občas uvažuju, jestli to vůbec zvládnu. A přiznám se, že každou volnou chvíli utíkám sem, jednak se mi tady dostalo spousta pochopení a útěchy , jednak na malý okamžik, můj mozek funguje jako ten mužský, dokáže se zabývat jen jednou věcí a na chvíli zapomíná. K tobě se chodím nadechnout, protože vím, že se bude nad čím usmívat, na tvé články se krásně reaguje a já při tom na chvilku můžu být jako dřív, nabrat trochu síly a neztratit se sama sobě. A že jsi anděl? To už je bonus navíc.

16 adaluter adaluter | Web | 7. dubna 2011 v 13:40 | Reagovat

[14]:Vypadá to, že máš tak trošku věštecké schopnosti, protože tvé obavy byly správné a nic na tom nemění, že spí vedle v pokoji. Jenže tenhle problém, bude během na dlouhou trať a už si netroufám odhadnout, jak dopadne. Ty jedna a jak vlastně víš, co mám za karty v rukávu, ty při kartách švindluješ?!
Doufám, že než ten sebelítostný článek smažeš, dáš ho aspoň na chvíli k nahlédnutí, abych si tady nepřipadala jako jediná ubrečená lítostivka.

17 Malkiel Malkiel | 7. dubna 2011 v 14:43 | Reagovat

[15]: adaluter: Jsem rád, že ty mé bláboly někoho potěší a dokonce i vyvolají úsměv na tváři. ;-) Ničemu se totiž člověk tak dobře nezasměje jako úplné kravině. Můj blog tak plní jeden z účelů, se kterými byl zakládán. ;-) Původně jsem si jej zakládal abych pobavil sám sebe a snad trochu i ostatní. Někdy se při psaní těch mých článků děsně nachechtám. Asi nějaká zastydlá puberta. V pubertě jsem se taky smál každé kravině. ;-)

18 punerank punerank | E-mail | Web | 7. dubna 2011 v 19:43 | Reagovat

[16]:
Lucko, kde pak věštecké schopnosti - psalas někdy u mě nebo u tebe - už nevím - že máš ještě nějaké karty v zásobě. Zní to kapku cynicky - ale aspon máš s čím hrát:( :)
U nás krátký čas taky jedna taková zlobivá dcera spávala. Jestli pořád někde zlobí, snad ještě dokáže spát...
Ty vzpomínky jsou mrchy - jednou bolí, po druhý hřejou...
Na ten článek koukej zapomenout, protože ty máš aspon důvody k lítosti... Já mám nejspíš nějakou "hormonální poruchu", nebo na co bych to svedla:)))
Jo a nešvindluju, neumím karty hrát. všecko hned prásknu:)

19 adaluter adaluter | Web | 7. dubna 2011 v 23:10 | Reagovat

[18]:Já vím, že psala , ale tys tu kartu trefila na první pokus. Tuhle hru bych si raděj odpustila, ale rozdává život a neptá se.
O té nezdárné dceři jsem četla u Davida a podobnost tam byla. :-(
Na lítost má právo každý, kdybych se rozhlídla po světě, určitě bych našla spoustu lidí, kteří jsou na tom hůř než já, ale přesto to mojí vlastní lítost nezmenší. A tak je to i s tebou, nekoukej na mě, nekoukej na jiné, jsou to tvoje pocity, jo a náhodou hormony jsou pěkný potvory. :-)

20 signoraa signoraa | Web | 7. dubna 2011 v 23:17 | Reagovat

Báseň je jedním slovem nádherná.
Abych to nehodnotila jen jednou větou, je v ní vše, ale hlavně smutek. Obdivuju, jak umíš své pocity vyjádřit veršem. Je to obrovský dar, který má málokdo. :-)

21 adaluter adaluter | Web | 7. dubna 2011 v 23:58 | Reagovat

[20]:Děkuju, ani nevím, co říct. Ty básničky jsou součástí mě samé, a neumím zhodnotit jejich kvalitu, protože pro mě znamenají hlavně emoce a vzpomínky, které ty emoce dokážou znovu probudit i po dlouhých letech, stejně jako to umí třeba vůně.

22 poetiza poetiza | Web | 8. dubna 2011 v 13:21 | Reagovat

Proč tak strašně beznadějné?!

23 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 10. dubna 2011 v 22:54 | Reagovat

Lucko, moc krásná! Obdivuji, jak dokážeš básní popsat ztrátu.

24 adaluter adaluter | Web | 11. dubna 2011 v 1:23 | Reagovat

[23]: Díky, moc bych chtěla napsat něco mnohem lepšího, něco, co by opravdu vyjádřilo všechno, co cítím, víš něco, co by ho bylo opravdu hodno, jak by si zasloužil, ale nejde mi to, nejde

25 poetiza poetiza | Web | 11. dubna 2011 v 8:07 | Reagovat

Dřív či později se ti to podaří.

26 Dita Salbergová Dita Salbergová | 11. dubna 2011 v 23:30 | Reagovat

No, tak jsem si tak před spaním klikla na něco smutnýho... je to syrový a mrazivě skutečný, nepřevařený, nevyléčený, nezaobalený,obnažený a nehraný. Ten pocit je zrovna tak nepochopitelný a neuchopitelný jako nekonečno. Přesto je to pravda. Ale čas nás drží za ruku a táhne dál, než nás taky jednou pustí.

27 adaluter adaluter | Web | 12. dubna 2011 v 1:16 | Reagovat

[25]: Doufám, ale pochybuji.

[26]: Líp bych to neřekla, pořád jen tápu, snažím se o nemožné, chvíli nic nevím, v tu chvíli dýchám a pak znovu zaútočí poznání a mě přijde marné všechno, co zbylo.

28 dasatomaskova dasatomaskova | E-mail | Web | 2. října 2015 v 18:27 | Reagovat

Nedalo mi abych ještě nenakoukla. A opět...smutné, krásně vyjádřené...budu sem chodit často s přáním hodně sil.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama