O holčičce, která si chtěla hrát s hvězdami.

Procházka v parku v (téměř) přímém přenosu

4. dubna 2011 v 0:53 | adaluter |  BĚŽÍ ŽIVOT OKOLO
.....Tak, jak jsem už nadnesla v komentáři u Edith, slíbila jsem Juli, že vyrazíme ven na brusle, nebo na kolo. Nakonec vyhrálo kolo. A teď tu sedím na lavičce a snažím se vydýchat své zděšení. Zřejmě na mě v mém věku dopadl zvláštní druh sociální fóbie. Zima a špatné počasí, mají jednu výhodu, prázdné parky. Zvláštní, lidé na chodnících ve městě, ba ani v tramvajích nebo obchodních centrech, mi nevadí, maximálně mě lehce rozčílí, když dav zhoustne natolik, že řečeno dopravní hantýrkou, průchodnost klesne na stupeň čtyři až pět.

.....Když jsme dnes dorazily do nám blízkého parku Ladronka, kde je, už celopražsky, známá inlajnová dráha, mé tušení, že tam bude živo, se ukázalo být značně podhodnocené. První, co zvolala Juli, poté, co jsme vkročily do třešňovky, bylo hlasité "Jé, piknik" "Ale houby", ujelo mi, v hrůzné představě, že při jejím společenském založení, se posadí na první deku a požádá o sendvič. Naskytl se nám totiž pohled, který já osobně, znám jen z filmů o New Yorku, kde při krásném počasí polovina města okupuje Central Park. Lidí bylo po trávnících rozesetých víc, než sedmikrásek a to už je co říct. Polovina z nich (ta pánská) do pasu obnažená, nejsem pohoršena, proboha, jenže první dojem byl, že jsem vstoupila někam, kam jsem neměla, nejspíš do cizí zahrady. Ti, co neleželi na trávě, korzovali po přeplněných cestičkách, kam se hrabe Václavák. Prostě řízený, promyšlený útok na jarní zeleň. Všichni do parku! Jak já miluju tichou a prázdnou přírodu, kolem mé zlaté chatičky, lesy, pole, louky, no pravda, vede tam turistická značka, cyklistická trasa, ale jinak...

.....Já vím, co jsem čekala, neděle, konečně jaro, co jaro, rovnou léto, krásný park v Praze. Čekala jsem to, jen jsem nečekala, že to na mě zapůsobí tak, že téměř poběžím tou uličkou, mezi šťastnými rodinkami, rozloženými po obou stranách a budu hledat skrytý koutek, kde budu neviděna, nevnímána. Pravda je, že pohled na rodinné štěstí, mě teď trochu vyvádí z míry, což mi došlo právě dnes a právě tady, na místě s nejvyšším výskytem šťastných rodin v Praze na metr čtvereční. Míjejíc lavičku, kde tatínek, mimochodem zřejmě původem z Afriky, držel v náručí čerstvoučké miminko, vedle se chichotalo druhé mrně a rozpustile houpalo nohama a maminka, Češka, se je všechny snažila zvěčnit pomocí fotoaparátu, jsem to málem neustála a téměř dala zpátečku a utekla domů, do svých známých, bezpečných, okoukaných a uzavřených čtyř stěn. Naštěstí Juli byla už na kole daleko vepředu a tak jsem jen přidala do kroku. Teď tu sedím a začínám si trochu zvykat, i když, i o lavičku to byl trochu boj. Ti co na ní seděli, ji právě opouštěli a jelikož byla v té chvíli jediná volná široko daleko, nebyla jsem sama, kdo o ní projevil zájem, ale byla jsem nejblíž. Tak mě minuly dva protáhlé obličeje, o přisednutí zájem neměly, ale tím líp, vytáhla jsem svůj papírový blog(k) a hned zčerstva, než mé dojmy vyprchají a vášně zchladnou, jsem se musela podělit o to, jak nenávidím první teplé jarní víkendy v parku.

.....Když se teď tak rozhlížím, docela mě překvapuje, jak malou "ochrannou" zónu, mají homo picnicus, stačí jim tak, pouhopouhých deset metrů od dalších homo picniců a už si vesele užívají svého "soukromí". Naštěstí mnou urvaná lavička, mi umožňuje výhled do dáli, přes celou Prahu, někam směrem k Jižnímu Městu, ležícímu na horizontu a většina lidskomravenčího hemžení je za mnou. Jen marně přemýšlím, jaký že to požitek, mají všichni ti bruslaři z toho, že tu v souvislých dvoj až trojstupech krouží stále dokola, jak můra kolem lampy, i když to kolo je docela veliké, poté, co ho loni zas o nějaký ten kilometr prodloužili. Mně ta "davovitost" prostě děsí, jsem protivný samotářský introvert, který nesnáší masové akce, hromadné akce a organizovanost vůbec a mám v tomto ohledu i omezené chápání těch, kterým to nevadí, nebo to dokonce vyhledávají.

.....Tak, vybalit deku, sundat kanady (brr), sundat ponožky (ještě, že nesedím po větru), odflusnout do trávy, hned vedle deky (no comment), svalit se na deku, jeden na ježka, druhý rudý číro, trocha povadlý, slečna, tak nějak běžná, se opaluje, hoši, hlubokými, znělými hlasy, které mi nezbývá než poslouchat, řeší důležité věci plné píp, píp, píp. Nic z toho mi nevadí, fakt, jen tak nějak nemusím být u toho. Ale jako jo, hustý tetování, "ochranná" zóna klesla někam k pěti metrům, takže dost dobře i vidím, nejen slyším. Moje je o dost větší (mluvím o zóně, ne o tetování), takže odejdu dřív, než se změní vítr a otestuje i můj čich. Většina z vás mi teď nejspíš řekne "tak co tam lezeš, ty protivo nesnášenlivá, když ti to tak vadí"? A mně nezbývá, než souhlasit s vámi, do pr...., proč já sem vlastně lezu? No, kvůli štěstí své ratolesti přece, znáte to, čerstvý vzduch, slunce, pohyb, jízda na kole, stovka kamarádů na hřišti pro padesát dětí, co by jeden neudělal a nepřekousnul. A jak tu tak sedím (už o kousek dál), přímo přede mnou se zastaví a zapózuje mamča s kočárkem, tentokrát fotí táta. Ach né. Jenže v tu samou chvíli, prošel kolem páreček s černým kokrem a z něžné pusinky mojí Julinky, vylétlo "sakra, von mi sebral klacek" (no, doma máme i hračky, vážně). Slečna, která nás mezitím minula, milému čoklíkovi klacek vytáhla z huby a vrátila ho s úsměvem Juli. Ta ovšem celou záležitost dorazila tím, že prohlásila víc než nahlas "no fůůj, ten je ale voslintanej!" Smutek byl pro tentokrát zažehnán.

.....Nakonec jsem tam vydržela celé čtyři hodiny, nutno říct, že většinu času, jsem se sebestředně soustředila na psaní, protože Juli si na hřišti, kam jsme nakonec dorazily, vystačila sama, tedy s tou další stovkou dětí. Tolik můj čerstvý zážitek o setkávání s jarem a... už aby pršelo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Čerf Čerf | Web | 4. dubna 2011 v 8:10 | Reagovat

Úplně tě chápu, já se taky snažím vyhýbat davům, jak to jde, s čestnou výjimkou sem tam nějakého hromadného běhu, kde to má ale zase jiné výhody, jako že na mě například není tolik vidět :-). Jinak prchám do hlubokých lesů, kde je k vidění spíš medvěd než člověk. Naštěstí přebývám za Prahou, takže nejsem odkázaný na parková piknikária. Ale zdá se, že to máte dobře rozdělené: Ty se zabavíš psaním (a moc pěkně se to čte, díky) a Juli si, zdá se, společnost užívá... :-).

2 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 4. dubna 2011 v 9:39 | Reagovat

Proboha jen ne déšť a zimu. Lucko, úplně tě chápu. Ve svém období prostě patříš jinam, ale zvládla jsi to dobře. Když jsem někde kam zrovna nepatřím, fotím. Škoda žes ten Central park nenafotila. Já zas tohle mám ráda!!! Ale samozřejmě ne v době nějakého neštěstí. Když jsem kdysi nemohla mít děti a museli jsme se detoxikovat a léčit, tak jsem nemohla chodit ani na břišní tance. Jen pohled na ženu s holým břichem a nedejbože se míjet s těhulkami, který měly kurz před námi ... Uff. Půl roku jsme do A-centra nechodila. Fajn zážitkový a emoční článek! Drž se!

3 Kerria Kerria | Web | 4. dubna 2011 v 10:12 | Reagovat

Dobře se to čte,  měla bys chodit do těch parků častěji 8-).
Nemůžeš to mít těm lidem za zlé, každý se už těšil, že po zimě pěkně někde vyvětrá kostru. My moc do parků nechodíme, chystám se tady kousek za ves na mokřinu, je to kouzelné místo, ale zatím to pořád odkládám, protože se obávám podobného davového šílenství.

4 Mami Mami | Web | 4. dubna 2011 v 10:31 | Reagovat

To je Praha. Hlučná, plná lidí. Místo vhodné pro extroverty. Jsem úplně opačný typ a v Praze se necítím dobře. Možná tak, jako ty v Landronce. Mám ráda kolem sebe širší intimní zónu. Nejlépe se cítím uprostřed prázdné krajiny s dalekým výhledem a v kruhu jen svých nejbližších a přátel. Každý den žádám manžela, abychom se přestěhovali na venkov nebo do menšího města.

5 adaluter adaluter | Web | 4. dubna 2011 v 13:22 | Reagovat

[1]:Zlatí medvědi. Co se týká psaní, je to má obrana téměř proti všemu, dlouhému čekání u doktora, nudě kdekoliv i útěk před situacemi, jaká nastala například včera. Už jsem se někde zmiňovala, že patřím k těm, kteří by na pustý ostrov brali tužku a hromadu papíru. A děkuji já, za návštěvu a za to, že se líbilo. :-)

[2]: Edith, já se strašně omlouvám za tu změnu počasí, kdybych věděla, že mě tam nahoře někdo tak dobře slyší, přála bych si něco úplně jiného, než zimu a déšť. A k tomu focení, trefilas to dokonale, původně byl součástí článku i dlouhatánský povzdech s vysvětlením, proč nefotím, i když bych tuze ráda, ale pak mi tam tematicky neseděl a tak jsem si to nechala na jindy. No a je fakt, že "nevhodnost" prostředí mi došla až na místě a zkazit Juli radost okamžitým odchodem domů, to prostě nešlo.

[3]: Děkuji. Já jim to nemám za zlé, to ne, já to spíš nechápu, vyrazit do přírody, je to nejpřirozenější, co člověk touží po dlouhé zimě udělat, ale vzhledem k tomu, že většina těch lidí tam byla autem, někteří měli sebou i skládací židle a slunečník, udivuje mě, že nejeli kousek dál, do opravdové přírody a spokojí se s tím, že se usadí na trávník, který celou zimu vydatně hnojili psíci, zde venčení, pět metrů na sever, od kostkované deky s pěti lidmi a jedním poměrně hlasitým rádiem, sedm metrů na jih, od červené deky s mileneckým párem v jarním roztoužení a deset metrů na východ, od rodinky s pruhovanou dekou, třemi dětmi a velkým, chlupatým a uštěkaným psem, západ je zatím volný, má někdo chuť se přidat? :-D

[4]: Je to trochu paradox, já i v té Praze žiju tak trošku "na samotě", jsme jedna krátká ulice starých domků, s výhledem na Prahu, pod námi les, za námi takové to, ne moc udržované prostranství, zarostlé stromy a křovím a první souvislá zástavba, tak dvacet minut chůze od nás. V tomhle ohledu si nemůžu stěžovat, o to větší je pak ten šok, když zajdu do parku, který byl celou zimu pustý, až na pár běžkařů a nadšenců se psy a ejhle, lidi všude kam se podíváš. :-D

6 Janinka Janinka | Web | 4. dubna 2011 v 13:41 | Reagovat

Ona to není jenom Praha. My včera taky nadšeně vytáhli nové brusle a že je jako půjdeme vyzkoušet (nebo spíš si rozbít tlamy, protože na tom stojíme poprvé). A jak to dopadlo? Ve městě, které má 50000 obyvatel, se na dráze nedalo hnout, dětské hřiště plné a náš nejmenší dostal řvavou, takže ječel dvě hodiny v kuse, aniž by se dal jakkoliv utišit. V  ten moment se na mě přilepilo deset párů pohoršených dospěláckých očí a já si připadala jako ta nejhorší matka na světě... :-? Fakt jsem byla vděčná za to, že už jsem doma.

7 signoraa signoraa | Web | 4. dubna 2011 v 14:48 | Reagovat

Z Ladronky se stalo doslova a do písmene mraveniště. Já si vzpomínám, jak bývala opuštěná. Chodívala jsem tam s dětmi, když ještě byly malé, seděla jsem na stráni (pod nynější in-line dráhou) a děti si dole hrály. Někdy jsme tam byli tak osamocení, že z toho šel strach. Chodila jsem tam ještě před nedávnou dobou, kdy dráha končila u televizní věže. Ted' mi stačí, když se jen podívám z tramvaje a vidím to lidské hemžení v místech, kde před pár lety byly vysoké stromy a pozůstatek bývalé cesty. S vnučkami chodím do lesoparku na Cibulce, tam je zatím klid. :-D

8 adaluter adaluter | Web | 4. dubna 2011 v 15:57 | Reagovat

[6]: Věřím a chápu, jarní davové šílenství se šíří napříč republikou.

[7]: Jo, jo i já se můžu pasovat na pamětnici pusté Ladronky, kdy bývala tak maximálně rájem všech pejskařů z okolí a několika odvážných matek, včetně mě, já venčila psy i dítě. Pamatuju i usedlost, jako ruinu obývanou nejprve cikány a smečkou psů, později skvotery a smečkou psů (potomka jednoho z nich máme dodnes doma, tedy psa, nikoli skvotera :-D) No, pokrok nezastavíš, někdy si říkám, bohužel. :-(

9 divizna divizna | 4. dubna 2011 v 17:22 | Reagovat

Tak já teď tvůj článek přečetla i manželovi a můžu ti říct, že místy řičel smíchy, já ostatně taky. Ono se to moc hezky čte...
Tohle, co popisuješ jsem ale ještě nikdy nezažila, jen v těch amerických filmech. Pokud bych měla takové místo navštívit třeba s mými vnoučaty, asi by mi nebylo zrovna moc do skoku. Máš můj obdiv, žes vydržela tak dlouho. ;-)

10 davidbachmann davidbachmann | E-mail | Web | 4. dubna 2011 v 21:55 | Reagovat

Ó, my nešťastní Pražáci! Tady je prostě hromada lidí všude! Byli jsme včera u divadýlka Dobeška, kde se dá sedět venku a popíjet pivo. Je tam dětské hřiště a tak jsem počítal i s tím, že tam nějaké maminky budou. Byly a nejen ony. První pivo jsme si odstáli, protože stolečky byly obsazené hodujícími rodinkami. Bylo moc hezky a tak se nelze divit, ale velkou společnost také nemusím. Jenže v Praze můžeš jít na tak málo přírodě podobných míst, že tam vždycky bude provoz.

11 adaluter adaluter | Web | 5. dubna 2011 v 14:38 | Reagovat

[9]:Mě těší hlavně to, že si si zařičela taky, aspoň trochu, nicméně děkuji oběma. No, co bych neobětovala pro své dítě, ale ujišťuji tě, že kdybych si, nedej bože, třeba zapomněla doma propisku, byla by moje trpělivost mnohem méně obdivuhodná.

[10]:Máš pravdu jsme utlačovaní, potlačovaní a chybí nám vzduch, ale zato jsme družní, i když někdy z donucení. :-D  :-D  :-D

12 Malkiel Malkiel | Web | 7. dubna 2011 v 2:02 | Reagovat

Tvému zděšení rozumím a chápu tvůj smysl pro samotářství. Proto mám chatu na samotě, kam prchám před tímto davem a kde trávím čas jen s polní zvěří a z ptactvem. ;-) Ač jsem rodilý Pražák, tak mně velkoměsto čím dál více ubíjí a s nostalgií vzpomínám, jak kdysi naší ulicí v Nuslích projelo jedno auto za půl dne. Nikdo nikam nespěchal, vše se dělo v poklidu. Teď kolem sebe vidím prakticky jen rozmazané čáry zběsile pádícího života.
P.S. Myslím, že nebylo plno jen na Ladronce. Jel jsem tehdy zrovna přes Vypich a ta louka u Hvězdy byla jako Václavák.

13 adaluter adaluter | Web | 7. dubna 2011 v 13:52 | Reagovat

[12]:Když můžu taky mizím, sice to není samota, ale ráj to je. Někdy mám pocit, že život jede jako formule na plný plyn a my za ním popajdáváme na koloběžce. Nevím, jestli je dobře, že si pamatuju, jak bylo všechno jiné, protože to ve mě vzbuzuje spíš beznaděj. Ale v nejhorších chvílích, se do těch dob vracím aspoň v myšlenkách.

14 Nessie Nessie | Web | 8. dubna 2011 v 0:12 | Reagovat

Fajn, prekrocili jste maximalni pocet pokusu k prihlaseni, zkuste to za hodinu. Takze to bude bez obrazku.
Uz jsem chtela jit spat, ale jeste jsem se z mobilu koukla,jestli mi maminka nenechala komentar a koukam, ze ten avatar pred prispevkem jsem uz videla. Navic daval i smysl vzhledem k clanku aniz by me vybizel nekde hlasovat ci se pratelit :)
Prave jsem prelouskala nedelni vylet na Ladronku a meningitidu maly a jsem moc rada, ze zas budu mit co cist. Pac vetsinu blogu pisou holky o 10 let mladsi jak ja a moc me to netahne ;)
Tak zase brzy nactenou! Nessie

15 adaluter adaluter | Web | 8. dubna 2011 v 11:34 | Reagovat

[14]:Jo chodím k tobě už docela dlouho, i když nekomentuji často, ale reklamy vážně nejsou můj obor a na "pls hlásni mi" mám slušně rozvinutou alergii, takže bych to ani dělat nemohla. :-D
Ráda si u tebe čtu, protože je to zas něco jiného, odjinud a dobře napsané. Taky se orientuji spíš na dospělejší blogy, protože od puberty už jsem tak daleko, že mám snad blíž i do důchodu(i když kdo ví, co naši páni politici ještě vymyslí). Takže potěšení na obou stranách. :-)

16 Nessie Nessie | 9. dubna 2011 v 10:20 | Reagovat

[15]: Tak to jsem taky ráda :-) A že chodíš už delší dobu jsem ani nevěděla, protože nehlídám statistiky přístupů a nové IP - jaksi mám jiné věci na starosti :-P
Ale příjemný pocit, že se někomu líbí číst, co píšu. Asi to je zajímavé číst si, jak se žije v cizí zemi. A propos, četla jsi ty články úplně na začátku, kdy se seznamuju s jejich kulturou? Některé jsou fakt k popukání.
Tak piš, piš, ale nemusíš rychle, mám ještě 6 měsíců na dohnání! 8-)

17 Nessie Nessie | Web | 9. dubna 2011 v 10:25 | Reagovat

[10]: A co takhle Divoká "Mc" Šárka? Samozřejmě, že se nesmí jít ze strany od mekáče, ale spíš od Lysolají či Horoměřic (prostě od Vltavy, směrem od Dejvic do Roztok (ne až tak daleko), uhneš do těch dvou myších děr a pak je to ještě kus po cestě, ale skoro nikdo tam nejezdí, je to skvělej výlet na kole, pak se musí v jedný vesnici, jejíž jméno si bohužel nepamatuju, zahnout do polí, a dostaneš se do naprosté pohody, přírody a klidu).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama