O holčičce, která si chtěla hrát s hvězdami.

A ještě kousek smutku

24. května 2011 v 10:00 | adaluter |  báSNĚNÍ
Ještě jedna malá, přednastavená básnička, bez rýmů, psaná pocitem, teskným ránem a propiskou. Jak jinak.





Kterýkoliv den
se může člověk probudit
a zjistí,
že venku
i uvnitř
prší.

Potůčky stékají
ke kraji
silnice
a v místech,
kde praskl obrubník
mizí.

Zaplavuje mě smutek
z nicoty,
jen tak,
přichází snad
ze zlého snu,
z probuzení.

Chybí tu teplo,
pohlazení
a ranní čaj,
láska
tu
schází !
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Janinka Janinka | Web | 24. května 2011 v 11:45 | Reagovat

Bude líp! Musí!

2 Mutinka Mutinka | Web | 24. května 2011 v 12:44 | Reagovat

smutná krása.. jak říká Janinka - musí být líp, musÍš tomu věřit :-)

3 jezura jezura | Web | 24. května 2011 v 14:50 | Reagovat

Opravdu plné smutku a žádnou chuť do života tam necítím! Určitě bude zase líp, ale musíš se snažit i ty! Máš přece děti a třeba tě ještě jednou potká velká láska, to nikdy nevíš! Tak se snaž neuzavírat se do sebe! Já vím, je to někdy těžké, ale jde to! MUSÍ! :-(

4 punerank punerank | E-mail | Web | 24. května 2011 v 19:05 | Reagovat

Aha a proto jsi načas prchla! Snad se vrátíš trochu nabitá:)))

5 signoraa signoraa | Web | 24. května 2011 v 22:27 | Reagovat

Věřím, že bude líp. Déšt venku i uvnitř se vyprší a vyjde Slunce, které odežene nicotu.
Moc ti to přeju. :-)

6 Čerf Čerf | Web | 25. května 2011 v 8:17 | Reagovat

Maratónci vědí, že nicota běhá dobře krátké a někdy i střední tratě, ale na ty dlouhé nemá naštěstí nikdy dost natrénováno. Že zatím vede, není sice pěkné pomyšlení, ale tyhle maratóny se nerozhodují na 10. ale tak na 35.kilometru. Vydrž, tou dobou se už bude nicota válet v prachu a marně čekat na plíce. A i do slunce je třeba se občas nutit.

7 adaluter adaluter | Web | 25. května 2011 v 15:59 | Reagovat

[1]:Já vím a čekám.Dík.

[2]: Já věřím, ono se to prostě střídá, někdy je hůř a někdy zas líp. Teď jde jen o to, aby se ten poměr otočil.

[3]: To nemůžu říct, že bych neměla žádnou chuť do života, holky jsou pro mě záchrané lano, jen prostě občas přijde chvilka silné beznaděje, pocit tak naléhavý, že z něj pak obtisk zůstane na papíře, když se ho snažím zachytit, pojmenovat. Pravda ale je, že na lásku, novou lásku vážně nemyslím, to ne. Já se musím naučit zase žít sama, vůbec přežít tuhle situaci, to ostatní nechávám na budoucnosti. Mě chybí to, co bylo, jiné mě teď nezajímá.

[4]: Nabitá, dobitá a trošku i zabitá. :-D

[5]: Já vím, že přeješ děkuju, déšť má i blahodárné účinky, já ho vlastně mám moc ráda, jen prostě bývá smutný, když připomíná slzy.

[6]: Vydržím, i když jsem spíš maratónský chodec, než běžec. Jinak bych běžela spíš nicotě v zádech. Já půjdu, jen půjdu, ale jistě. :-)

8 Čerf Čerf | Web | 25. května 2011 v 18:09 | Reagovat

[7]: - 6: Skvělé, i to bude na nicotu nakonec stačit, tím jsem si jistý!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama