O holčičce, která si chtěla hrát s hvězdami.

PROSTĚ "POHODA"

12. května 2011 v 14:49 | adaluter |  BĚŽÍ ŽIVOT OKOLO
.....Už několikrát jsem se zmiňovala, že ráda a hodně píšu na kontrolách u své oční lékařky, kde mám vždy několik hodin jen pro sebe a můžu se nerušeně uzavřít do světa písmen a zároveň pozabíjet vlekoucí se čas. Ale dnes sedím, ne moc trpělivě a čekám, co taky jiného v čekárně dělat. Netrpělivost ovšem nesouvisí s liknavostí lékařky, ale něčím naprosto jiným. Já dnes dorazila vzorně, přesně na minutu, ale můzy meškají. Jestli ovšem není nadnesené nazývat ty záchvěvy psavosti můzami. Každopádně jsem tentokrát bezradná, hlavou mi sice probíhají témata, ale já je jedno po druhém zavrhuji jako: moc smutné, ufňukané, depresivní, o ničem, moc osobní a nic kloudného nepřichází. Zkrátka jsem v propadu a něco pozitivního aby člověk pohledal. A tak pátrám v paměti a vytáhnu, ale jo, to by šlo, vztek je dobrý, nic pozitivního, ale lepší se rozzuřit než rozbrečet, na očním ty slzy dělají problémy, vyplavují kapky. Zuřivost už taky bude spíš krotká a domestikovaná, protože ona událost už je pár měsíců za mnou a já stihla vychladnout.

.....V prosinci loňského roku jsem poměrně intenzivně hledala práci. To je oříšek samo o sobě, já navíc jako držitelka invalidního důchodu, jsem byla už předem napůl ze hry. Navíc ani moje osobní situace nehrála tak úplně za mě, lékařka mi důrazně doporučila zatím nepracovat, protože stav mých očí, je prozatím nedořešen a stále nevyzpytatelný, což ovšem mou finanční situaci nijak zvlášť nevylepšuje. Soustavná péče o Juli, která sice chodí do školky, ale je velice často nemocná, také není tím pravým lákadlem pro případného zaměstnavatele. A asi největší problém jsem já sama, nějak se nedokážu postavit před personalistu a říct:" Můj zdravotní stav je bezvadný, nemocnost nehrozí a dítě bude hlídat babička, dědeček, sestra, chůva, v nejhorším ho šoupnu do Klokánku". Vím, že je to lež jako věž, protože z minuty na minutu, kdykoliv, můžu přestat dočasně vidět, babička, dědeček ani sestra hlídat nebudou, na chůvu nemám a do Klokánku jí nedám. Ano dělám si to sama, já vím.

.....Po dlouhém zvažování jsem usoudila, že nejschůdnější (aspoň, co se týká starosti o Juli, protože oči neovlivním) by bylo pracovat v noci, kdy Juli spí a pro její příbuzné by snad nemusel být takový problém jí ohlídat. A hle, těsně před Vánoci jsem našla skvělý inzerát, byl to noční úklid Technické knihovny v Dejvicích (tudíž poměrně blízko), práce vyhrazena speciálně pro zdravotně znevýhodněné (v tomto případě tedy zvýhodněné) osoby, úvazek zkrácený, počet volných míst 17 !!!,a plat od 13000 !!!!!. Páni, po spoustě marných pokusů, kdy jsem už ztrácela naději, to byla naprostá bomba, dokonalý dárek k Vánocům. Samozřejmě jsem okamžitě volala, musela jsem být jedna z prvních, zjistila, že práci zprostředkovává agentura, která se specializuje na uplatnění zdravotně postižených na trhu práce, což zvýšilo moji důvěru. Nástup měl být od třetího ledna, paní slíbila, že se ozve ještě před koncem roku, aby mi dala termín na konkurz.

.....První nepatrný zádrhel byl, že se neozvala, tudíž jsem hned po Novém roce volala znovu já. Paní ochotně zkontrolovala, zda si mě minule zaznamenala a pak mě ujistila, že jakmile bude mít datum konkurzu, ihned mě zkontaktuje. Volala jsem v půlce ledna, pak znovu na konci a pokaždé slyšela totéž, bohužel firma nám stále nedodala datum výběrového řízení. Moje nervozita rostla každým dnem, sice jsem i dál procházela nabídky, ale nestály za moc a bála jsem se pustit tak skvělou, byť jen možnost. Rady ať nastoupím kamkoli a pak dám po pár dnech výpověď, když mi vyjde tohle, byly k ničemu, za prvé stejně nebylo kam nastoupit a za druhé tohle přesně patří do vzorce chování , které nezvládám. Jediné, co mi nesebralo zbytky naděje, bylo to, že inzerát byl průběžně aktualizován, tak jsem doufala, že čekají na plný počet zájemců.

.....V polovině února, mi ona paní konečně zavolala to dlouho očekávané datum. V den konkurzu, jsem dorazila na uvedenou adresu v centru Prahy, dozvěděla se že zájemců je dvacet pět a jsou rozděleni do skupin po pěti, já patřila do té první. Dostavil se zástupce zprostředkovatelské firmy a také případná budoucí šéfová, ze zadavatelské firmy, knihovny. Nás bylo, jak už jsem řekla pět, dvě ženy, tři muži. Celé sezení trvalo déle než hodinu, pan Prostředník si nás vyfotil ?!, vyplnil s námi dotazník, pohovořil a všem nám potom rozvlekle a ne příliš konkrétně osvětloval personální vztahy. Po několika dotazech vyšlo najevo, že budeme vlastně zaměstnanci oné agentury, která nás pak bude propůjčovat jednotlivým organizacím na práci. Tady jsem poprvé zbystřila a zeptala se, zda je možné, že nás po určité době mohou přesunout někam jinam a na denní směny. Velice neochotně, dlouhými oklikami přiznal, že v zásadě ano, ale dodal, že vždy záleží na dohodě. Dohod a domluv mezi lidmi, ochoty, vycházení vstříc a podobných obratů, byl jeho projev plný. Mohl působit jako lidumil, nebo poněkud slizký manipulátor... Vzhledem k výrazu, který u toho měl, jsem se obávala druhé varianty.

.....Pak dostala slovo "paní šéfka". Zevrubně popsala povinnosti, které nás čekají a jen tak mimochodem se zmínila, že se tedy jedná o jedenáctihodinové směny, od osmi večer do sedmi do rána. Po této nenápadné informaci vybouchla a s velkým křikem se rozloučila druhá ženská zájemkyně o místo. Před odchodem jim však ještě od plic řekla, co si o nich myslí, když u práce pro zdravotně postižené označí jedenácti hodinovou směnu, jako zkrácený úvazek, nutno říct, že měla v něčem pravdu. Po prásknutí dveřmi nastalo ticho, doplněné jen souhlasnými kývavými pohyby hlavou, nás, kteří jsme vytrvali. Prostředník chytil dech a argumentoval tím, že nevěděl, že inzerát je takto formulován, ale že pokud má někdo "vážně zájem" (řečeno hlasem, který toho někoho rovnou vyřazoval z konkurzu) o zkrácený úvazek, můžou se samozřejmě "dohodnout" a pracoval by jen čtyři dny v týdnu. No páni, jen čtyři, no ano zkrácené to bylo, normální pracovní doba zahrnovala dnů šest. Nutně tedy padla další, nejpodstatnější otázka, co za to. Uhýbání, okecávání a vykrucování, už muselo být podezřelé všem, snad krom jednoho z mužů, který byl očividně v poměrně hluboké depresi, což mimochodem uvedl i při vyplňování dotazníku. První otázku na plat, která padla brzy po začátku celého dýchánku, zahrál Prostředník do autu, na konci nám došlo proč, nejspíš byl placen pouze za dokončený konkurz. Nakonec musel s barvou ven, neboť už nebylo kam uhnout. Bylo to celých padesát korun na hodinu a to včetně příplatku za práci v noci. V tu chvíli mě zamrzelo, že má skorobudoucí skorokolegyně, neprojevila více trpělivost a nepočkala s odchodem až do této slavnostní cvíle. To ticho ve kterém jsme totiž náhle osaměli, já a muž s depresí, bylo skličující. Nějaká ta "prdel" sice zůstala viset ve vzduchu, ale chvíle si zasloužila víc. Když si prach sedl, byli jsme my, poslední zoufalci, opatrně zpoza stolu ujištěni, že se nám příští týden ozvou.

.....Vyšla jsem na chodbu a zkoumavým zrakem přelítla, těch asi patnáct dalších uchazečů, převážně mužů a tipovala, který z nich jim z toho udělá kůlničku na dříví, když my jsme se nepochlapili. Tipla jsem někoho z poslední skupiny, protože po třech hodinách čekání, čekání a čekání, budou určitě v mnohem lepším rozpoložení, než my, kteří jsme si to odbyli takřka bez příprav.

.....Poté, co jsem dorazila domů, jsem si trochu započítala a zjistila, že těch slibovaných třináct tisíc hrubého, by dostal ten, kdo by pracoval jedenáct hodin nočně, šest dní v týdnu. No řekněte, není to pro zdravotně postiženého terno? A to jsem ještě zapoměla uvést jiný nepatrný detail, který vyplul na povrch až v závěru celé té parodie a to, že ve skutečnosti hledali pouze čtyři nové zaměstnance, nikoli sedmnáct. Sedmnáct jich bylo v knihovně zaměstnáno celkem. Kupodivu i tato informace, stejně jako slibovaný plat, zůstaly Prostředníkovi utajeny a on nemohl věřit vlastním uším, že "něco" takového, bylo v inzerátu uvedeno.

.....Nemusím snad ani říkat, že nevím jak onomu zkroušenému chlapíkovi, ale mně se příští týden nikdo neozval. Nejspíš jsem nějak nesplňovala přísná kriteria na tuto otročinu, nebo se nelíbila fotka, kterou Prostředník pořídil mobilem, kdo ví. V koutku duše mě hřála myšlenka, že se možná neměl kdo ozvat, neboť jak známo, se zadrátovanou čelistí se velice špatně hovoří. Nicméně moje důvěra, byla zadupána v prach, když jsem zjistila, že agentura, hrdě hlásající, že pomáhá zdravotně postiženým, z nich vlastně dělá novodobé otroky. A to nemluvím o sebedůvěře, když jsem ani na takovouhle práci, nebyla shledána vyhovující.

Jak snadné je manipulovat s lidmi a jak nesnadné je nenaletět.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ichos ichos | Web | 12. května 2011 v 15:15 | Reagovat

Tak to je síla, remcám na svou práci, ale zjevně není až tak špatná. Je to od nich drzost doporučit takovou práci zdrav. postiženým. :-? Je to asi klika najít dobrý job, když má člověk zdravotní znevýhodnění nebo jiná omezení, ale chce to nevzdávat to, zkoušet.

2 jezura jezura | Web | 12. května 2011 v 17:25 | Reagovat

To je tedy vrchol! Ale na druhou stranu buď ještě ráda, že po tobě nechtěli peníze jako zálohu na něco. A té agentuře, té bych aspoň SLUŠNĚ, ale DŮRAZNĚ napsala, co si o nich myslím [:tired:]

3 punerank punerank | E-mail | Web | 12. května 2011 v 18:19 | Reagovat

No... jaksi jsem pod názvem článku čekala kapku jinej text... takových zkušeností asi bude víc, bohužel. chtělo by to vymyslet nějakou zbytečnost, která se celosvětově ujme a prosadí, bylo by vystaráno:)

4 adaluter adaluter | Web | 12. května 2011 v 18:45 | Reagovat

[1]:Co dodat? Je to tak.

[2]: No já jsem poměrně nedůvěřivá, na zálohy neslyším, nehledě na to, že bych je ani neměla z čeho dávat. :-D
A stěžovatelský typ nejsem, to až tady si vyleju srdínko, ale třeba bych jim to teď mohla poslat mailem. :-D

[3]: Mělo mě napadnout, že ten název je matoucí, na pohodu si ještě dlouho počkám. Je mi líto, že jsem tě zklamala. :-)

5 davidbachmann davidbachmann | E-mail | Web | 12. května 2011 v 19:21 | Reagovat

Protože se celý svůj život pohybuji v prostředí zdravotně postižených, mohu tě ujistit, že pokud už pro nás nějaká práce je, pak v tzv. NEZISKOVÝCH (rozuměj dotovaných) organizacích. Ty obdrží od státu dotaci 8000 Kč měsíčně a postiženému z ní vyplatí nějakou část. Většinou tak 3500 - 4000. Obvykle se v nich vykonává zcela zbytečná, nikým nežádaná práce, ale vím i o takových, které po tobě nebudou chtít žádnou práci, protože se spokojí s tím, že mají polovinu dotace od padesáti "zaměstnanců". V článku mi chybí informace, jestli už aspoň nějakou práci máš. Já už jsem s neziskovkami skončil a pracovat v nich už nikdy nebudu.

6 punerank punerank | E-mail | Web | 12. května 2011 v 19:44 | Reagovat

běží život okolo, nekoukej se na něho. kdo se na něj koukne...:)))
mě jen tak nezklameš. a nepiš jen na očním:)

7 Janinka Janinka | Web | 12. května 2011 v 20:13 | Reagovat

Někteří zaměstnavatelé, obzvláště tebou zmiňované agentury, jsou pouze banda vyděračů. Ať se jedná o lidi zdravé, nebo se zdravotním postižením :-?.

8 Kerria Kerria | Web | 12. května 2011 v 20:28 | Reagovat

[5]: To, co píšeš, je poněkud zavádějící. Stát sice velkoryse vyplatí 8000 dotace na pracovní místo pro postižené, ale to je superhrubá mzda. Minimálně 3 tis. si z té štědré dotace zase stát vezme zpět. O tom se však nemluví.

Se zbytkem souhlasím. Říkáme tomu s manželem umělá práce. Nevím, jak je to teď, ale dříve si společnosti ještě strhávali příspěvek/dar "na provoz". Trošku paradoxní bylo, že čím víc chtěli přispět, tím víc práce musel člověk pro ně dělat. Dneska by ty příspěvky na provoz měly být nezákonné a poslední dva roky nic podobného manžel neplatí.

9 davidbachmann davidbachmann | E-mail | Web | 12. května 2011 v 20:41 | Reagovat

[8]: Vím velmi dobře, co a proč píšu. I dnes ještě existuje občanské sdružení, kde zaměstnanci platí na provoz 1000 korun měsíčně. A že si neziskovky nechávají polovinu dotace, to je také pravda. V lepším případě zaplatí za zaměstnance pojištění.

10 Kerria Kerria | Web | 12. května 2011 v 21:49 | Reagovat

[9]: O tom se nepřu. Je možné, že stále takové organizace existují. Problém je, že bohužel kazí pověst i těm ostatním, které pak na to doplatí. Manžel je momentálně zaměstnaný u jedné, která vyplácí celou mzdu, nic si nenechává ani na provoz, školení, pojištění .... Ale pořád je to ta umělá práce. Pokud vím, tak firmy dostávají také poměrně tučné dotace "na zřízení a provoz chráněného místa". Některým to zřejmě stačí.

11 adaluter adaluter | Web | 12. května 2011 v 23:08 | Reagovat

[6]:Přesně tohle jsem měla v hlavě, když jsem dneska tuhle novou rubriku zakládala, kdo se na něj koukne..... :-D

12 Malkiel Malkiel | Web | 12. května 2011 v 23:12 | Reagovat

K tomu mohu říci pouze jediné slovo: LUMPÁRNA. Ja to říkám pořád, že kdyby se někdy konalo mistrovství světa ve vychcanosti, tak je Česká republika horkým favoritem na vítězství.
Pro toho depresívního chlapíka mám docela pochopení. Já jsem poměrně klidný člověk, ale toho pana Prostředníka bych už po půl hodině poslal do prdele a po hodině bych ho tam i nakopal.
Je pravdou, že na postižených se spousta lidí snaží něco trhnout. Moje bývalá pracovala v 90.letech v družstvu invalidů Meta a vedení to družstvo nemilosrdně vytunelovalo, čímž několik stovek postižených zůstalo bez práce.
Jinak bych dodal, "že asi bude něco shnilého ve státě dánském", když se na místo uklízeče vypisuje konkurs.

13 Malkiel Malkiel | Web | 12. května 2011 v 23:16 | Reagovat

Jo, a musím souhlasit s Janikou, že ty agentury často bývají bandou šejdířů. Já znám jednoho, ten najímá cizince na těžké práce a málokdy jim zaplatí. Dokonce to už bylo i v televizi, ale ticho po pěšině, protože vždycky někoho podmázne a jede dál.

14 Čerf Čerf | Web | 12. května 2011 v 23:40 | Reagovat

Tak do pohody to má daleko, to uznávám. I když se snažím být k lidem uctivý, někdy mi to nejde a tohle by asi byla právě taková situace. Přesto si myslím, že poctivý vztek umí mít i pozitivní složku - na rozdíl od beznaděje. Přeju co nejmíň šizuňků a tlustokožeckých podvodníků podél květnových cest.

15 signoraa signoraa | Web | 12. května 2011 v 23:42 | Reagovat

Tvůj článek přesně popisuje to, co se tady děje a co bych jedním slovem nazvala bordel. Zaráží mě to, že si na uklízeče někdo zjedná agenturu, která navíc vypisuje konkurz. Agentura to ale určitě nedělá zadarmo. V tom bordelu, který tady panuje, dnes shání těžko práci i lidi, kteří nemají žádné postižení. Něco málo o tom vím, můj syn byl rok a půl bez práce, ted' je št'astný, že může dělat skladníka a za prací dojíždět do Radotína.
Držím palce, aby se ti podařilo sehnat nějakou práci. :-)

16 adaluter adaluter | Web | 12. května 2011 v 23:45 | Reagovat

[12]:Byla to ztráta času, zkušenost, která je ale k ničemu, protože to už bych předem nemohla věřit nikomu a rozčarování, dost velké rozčarování. Tušila jsem, že lidé s postižením budou mít pozici při hledání práce hodně těžkou, ale na to, že je někdo zneužívá podobnými způsoby, na který jsem narazila já, nebo o kterých tu píše David a Kerria, to je pro mě šokující. Je vidět, že jsem "v oboru" nováček. Asi bych si měla začít zvykat. :-(

17 adaluter adaluter | Web | 13. května 2011 v 0:06 | Reagovat

[14]:Asi dám tu pohodu do uvozovek. Já bych zase někdy byla ráda neuctivá, ale nakonec to jen dusím v sobě a pak si ještě dlouho představuju, co já bych jim všechno řekla. A máš pravdu, já taky volila námět vztek raději, než smutek a zoufalství (aspoň tentokrát), protože vztek je přeci jen aktivní emoce.

[15]: Jo, ono to jedno slovo úplně stačí. Nerada si zvykám, že žijeme ve století konkurzů a výběrových řízení, protože jako ostýchavec a trémista pociťuji právě tuto část zaměstnání jako nejhorší. A to ani většinou nikam nevede, buď řeknou litujeme, nebo se neozvou vůbec. Synovi přeju ať mu práce vydrží, já znám obě strany mince, ještě před třemi lety jsem sháněla práci jako zdravá. Taky to byl jen úklid, přivýdělek k mateřské, ale jezdila jsem od nás až do Hájů. Končila jsem v půl dvanácté v noci a v půl druhé, byla doma jako na koni. :-D

18 annapos annapos | E-mail | Web | 13. května 2011 v 2:20 | Reagovat

Přišla jsem úplně náhodou a čtu a čtu, moc hezké psaní, úsměvnou nadsázkou a velkým optimismem napsáno to, nad čím si někteří zoufají a mě starší ženě se to milé psaní o životě moc a moc líbilo, budu se vracet abych si přečetla více a těšit se na optimismus. Anna

19 Vendy Vendy | Web | 13. května 2011 v 23:17 | Reagovat

Je to hnus, velebnosti, zaznělo v jednom klasickém filmu.
Je to k zblití, to prohlašuji já.
A úplně soucítím s tebou i ostatními účastníky takzvaného konkurzu (ostatně u nás v republice konkruz není konkurzem, ale šaškárnou, aspoň v 90%.)
To soucítění neber nijak ironicky, ale opravdově, protože jsem taky párkrát hledala práci. Až jsem se nechala jednou totálně zesměšnit a byla tak zdeptaná, že jsem se ani neohradila (závidím oné paní z tvého vyprávění tu kuráž, já ji tenkrát nenabrala, ovšem dnes bych se taky nenechala. Jenže mám dojem, že na některých konkurzech ani neprověřují tolik znalosti nebo kvality, jako si spíš ověřují, jak moc se sebou necháme manipulovat a co všechno si necháme líbit.)
Tohle byl pěkný hnus. Být tebou, napíšu na ministerstvo sociálních věcí nebo někam na ministerstvo zdravotnictví, nebo bych to vůbec lupla jako tip Nově. Měli by hned o reportáž víc.
(S tím psaním na ministerstvo to nemíním tak, že oni hned zvednou zadky a začnou vyšetřovat, co a kdo a za kolik, ale kdyby se takových dopisů a stížností našlo víc, třeba by začali něco dělat. Jak může sakra taková tzv.firma vůbec existovat? Co to je za úroveń? A že lidi se ZPS pracují místo 12 hodin 11 hodin, to je vážně k smíchu.
A strašně mi vadí tady ty jejich personální kecy, to okecávání každé pitomosti, mnoho řečí o ničem a v podstatě když po nich chceš jednu základní informaci, to jest plat, a druhou základní informaci, to jest jestli to budou směny nebo klasických 8,5 hodin (z kterých je dnes automaticky 9,5 hodin), tak se ošívají, jako by měli porodit ježky.
A docela bych jim to přála, tedy to porození ježků.
I když takový slušný průjem by taky nebyl špatná pomsta, bolavé břicho, bublající střeva a sezení na záchodě nepřidá glanc ani šéfovi podniku. :-?  8-O  ;-)
Píšeš skvěle, klidně bys mohla přispívat do časopisů, nenapadlo tě nějaký oslovit? Vlastu, Ženu a život, nebo něco takového?
Jo a jak to dopadlo s prací? Našlas nějakou jinou?

20 Zmražená Opice Zmražená Opice | Web | 15. května 2011 v 19:33 | Reagovat

No tak to je teda pěkný podvrh. Jedenáctihodinová noční na šest dnů v týdnu jako práce pro postižené, zkrácený úvazek (nebo jak se tomu říká). To by mně zajímalo, jak si představují normální práci pro zdravé lidi-co třeba 23-hodinová směna sedm dní v týdnu? :-P
Jinak souhlasím s příspěvkem od Vendy, opravdu píšeš moc čtivě a myslím, že čtenářky různých časopisů by si rády přečetly nějaké články od tebe :)

21 adaluter adaluter | Web | 18. května 2011 v 9:51 | Reagovat

[18]: Děkuji, i když tím optimismem to tu nejspíš zas tak moc oplývat nebude.

[19]: Naprosto s tebou souhlasím, byla to šaškárna a zjistit, co si kdo z nás dá líbit, byl nejspíš jediný cíl celého toho představení. A co se týká té paní s kuráží, na ní bylo jasně vidět, jak rozdílně reaguje člověk, který na té práci není existenčně závislý  a ten, který si to prostě nemůže "dovolit", protože tu práci potřebuje i za cenu vlastního sebezapření. Ona totiž hned na začátku uvedla, že vlastně hledá práci, ne proto, že by je manžel neuživil, ale proto, že jí nebaví sedět pořád doma.
Jinak mi nevyšlo pár dalších, ale tam už to nebylo tak dramatické, prostě měli obsazeno. Potom, co mi v březnu zemřel manžel, jsem všechno na nějaký čas vzdala, teď v sobě pomalu sbírám sílu, nějak se tomu zase postavit, ale jde to ztuha.

[20]: Zcela jistě to byl podvod, lhali zcela veřejně a vlastně ve všem podstatném, no nutno uznat, že kdyby zveřejnili skutečné podmínky, museli by si tu knihovnu uklízet sami.

22 adaluter adaluter | Web | 18. května 2011 v 9:57 | Reagovat

[13]:Tak tyhle zkušenosti sbíral pro změnu můj manžel. :-(
Kdybych teď dostala to, co mu různí "zaměstnavatelé" dluží, měla bych na pár měsíců po starostech.

23 Nessie Nessie | Web | 17. července 2011 v 23:24 | Reagovat

Teda síla. Že to bude levárna, jsem tušila, ale taková?? A takhle veřejně?? Škoda, že ty Čechy jsou takhle zprasené :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama