O holčičce, která si chtěla hrát s hvězdami.

Zadrhnuté zádrhele.

18. května 2011 v 12:13 | adaluter |  BĚŽÍ ŽIVOT OKOLO
.....Mé skromňoučké múzy bydlí v parku, bydlí v čekárně na očním, mé múzy přebývají i v "mekáči", kde s Juli občas čekáváme na naši tetu Zuzku, která vinou pracovního "vy" nebo spíš přetížení, doráží na všechny schůzky s nejmíň půlhodinovým zpožděním.
A úplně nejvíc, mě obletují venku, při chůzi, je to asi pozůstatek z dob, kdy jsem se jako malá a pak mladá, "toulávala" po lesích. Odešla jsem třeba v osm ráno a domů dorazila večer. Později, abych nepůsobila podivínsky, jsem sebou začala nosit košík na houby a zjistila, že je to pro mě ta absolutně nejlepší relaxační metoda. Celé hodiny jsem si povídala sama se sebou, někdy jen v duchu, jindy polohlasně a společně s houbami, hledala smysl života, jak píšu už v profilu, jen dodám, že co se týká hub, bývala jsem podstatně úspěšnější, smaženici ze smyslu života jsme nikdy neměli, ještě tak na polévku by možná bylo.
A to mi zůstalo, jakmile se dám do pohybu a moje chůze chytne určitý rytmus, myšlenky se rozjedou na plno a od křidýlek těch maličkých poletušek se mi dělá průvan kolem uší. Tady se narodí, ale i zahyne nejvíc nápadů, protože zapisovat v chůzi, je nad mé schopnosti a pamětovou kartu jako příslušenství k mozku, bohužel ještě neprodávají.

.....Takže tady všude a samozřejmě občas i jinde, trávím čas s těmi holčinkami, co mi sedávají na rameni a našeptávají. U nás doma se zdržují minimálně, když už, tak v noci, za nepřítomnosti ostatních členů domácnosti. A počítač s klávesnicí je, řekla bych, přímo odpuzuje. Opravdu, málo co, jde z hlavy rovnou do kláves. Ten propiskový mezistupeň, který mám zažitý třicet let, se nemíní vzdát své exkluzivity. Vše co má mít hlavu, patu, vtip, nebo pointu, se musí nejprve protlačit skrz propisku.

.....Potřebovala bych se zdokonalit v psaní na klávesnici. Sice je můj pokrok (pochválím se sama) obdivuhodný, protože od počátečního, listopadového hledání písmenek, které někdy zabralo čas i kolem půl minuty na kus, jsem dospěla k poměrně "vysoké" frekvenci úderů a znalosti umístění jednotlivých znaků, vychytala jsem otazník, vykřičník, velká, malá písmena, fintu na napsání zavináče -- vidím vás, vy se mi smějete, to od vás není pěkné. Já nikdy s počítačem (a nutno podotknout, ani s psacím strojem) nepracovala, žádný kurs neabsolvovala, doma ho obcházela obloukem a na gymnáziu, před pětadvaceti lety, jsme měli jeden, na který jsme se mohli, pro jistotu, jen s úctou dívat a to jsem ještě ten den, kdy na naši třídu přišla řada, chyběla, takže dodnes nevím, jak vlastně vypadal.

.....Jsem zkrátka samouk a i když toho moc neumím, je to jen moje práce, co všechno bych teprve zvládla, kdyby se mi dostalo příslušného "vzdělání". Teď bych chtěla psát více prsty, než jen dvěma, ale nějak to nejde. Buď můžu psát "rychle" a "automaticky", nebo zapojit jednu, nebo i dvě dvojice dalších prstů a nastává zmatek, spojení mezi mými prsty a mozkem se uzluje, ucpává a přerušuje a slovo "nenaolejuje-li", se stává záležitostí minut, ne vteřin. Nakonec můj přetížený mozek přehodí výhybku a mé prsty, krom ukazováčků se samovolně stáhnou, jako podvozek letadla po startu, ustoupí do pozadí a rytmus psaní se obnoví a z monitoru na mě zírá "to Julie, naolejuji to sám" a já ani nevím, kde se to tam vzalo. Tak nevím, mám se snažit, mám to vzdát ? Psaní všemi deseti je pro mě sci-fi, ale aspoň čtyři, nebo šest, to by byla paráda. Hned bych se cítila líp, kdyby kolem procházející Rézka, pokažé s úsměškem neprohodila: "Ty furt ještě datluješ těma dvěma" ?

.....A jak by mi pomohlo, že by mé prsty, ne oči, věděly, kde je které písmenko, protože přepisování propiskových "skvostů" je časově náročnější, než psaní z hlavy. Člověk fixuje pohledem text, nadechne se, jako by se chtěl potopit a pak se zuřivě vrhne na klávesnici, než se mu zapamatované vykouří z hlavy. Napíše půl věty a je v koncích, jak s pamětí, tak s dechem a začíná hledání příslušné partie v čmaropisu. Ano v čmaropisu, protože téměř vždy píšu na kolenou a můj "vypsaný" rukopis je všechno, jen ne čitelný. Z tohoto titulu bych mohla být i lékařem, protože jak známo, nečitelný rukopis, je jedním ze základních předpokladů tohoto váženého povolání, stejně jako jedním ze základních předpokladů lékárnického vzdělání, je talent k luštění hieroglyfů. Bohužel, byla bych lepší lékař než lékárník a to i přes to, že vlastně luštím své vlastní šifry.

.....Tak tedy, hledám příslušnou pasáž v čmaropisu, než ji ovšem najdu, zapomenu, čím jsem v přepisu skončila, stočím tudíž zrak k monitoru, vtisknu si do paměti poslední slovo a vracím se zpět k předloze, kde ovšem opětovně bloudím. Konečně naleznu totožné slovo, zafixuji si další část "vysoce umělecky cenného díla", nádech a vše se opakuje. S pohledem upřeným na klávesnici, vypotím další souvětí a když s pocitem triumfu, jak se mi lepší paměť, zvednu hlavu, abych zkontrolovala svůj počin na čisto, zjistím, že jsem zapomněla vypnout Caps Lock a všechno je v ..., no těsně pod kostrčí. A to vše se, podle délky jednotlivých "vysoce umělecky cenných děl", opakuje až několik hodin. Jsem masochista, asi. Ale ten pocit zadostiučinění, když po trojí (a i tak nedostatečné) kontrole textu konečně mačkám "ihned zveřejnit", je k nezaplacení. Jediný, ještě lepší moment pak je "Máte dva (tři, deset) nové komentáře", to jsem jak děcko na Vánoce. Blogování mi zalezlo pod kůži a nemíním se vzdát, i kdybych měla mít přezdívku "datel" i v občance.

.....Dovolím si otázku, jak jste na tom vy ? Vážně všichni píšete z hlavy rovnou do virtuality, nebo máte ještě někdo slabost pro propisku, pero, tužku nebo křídu a břidlicovou tabulku, případně dlátko a kámen ? Nebo jsem tu jediná z minulého století, ba tisíciletí.

.....A ještě PS: nevím proč, nepátrám po tom, ale mám dnes dobrou náladu, víte takovou tu s úsměvem na tváři, je to tak krásný pocit, úplně jsem zapomněla. Asi nevydrží dlouho, ale věřím, že se bude vracet. Tak se mějte krásně, mám vás ráda.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Malkiel Malkiel | Web | 18. května 2011 v 12:38 | Reagovat

Já píšu rovnou do počítače. Většinou se mi myšlenky začnout tvořit když u něho sedím. Ale je taky pravdou, že nepíšu nějaké hlubokomyslné texty, ale kraviny. :D Někdy se mi však stane, že už ležím v posteli a pokouším se usnout, ale začne se mi něco honit hlavou a začíná se spřádat osnova článku, tak zase vstanu, zapnu počítač a jdu psát. Jo, a taky píšu dvěma prsty. Vlastně pouze jedním. Tím druhým jen mačkám shift, ctrl a podobné funkce. Mě to vyhovuje a nehodlám to v budoucnu nijak měnit. Nemíním se ucházet o místo profesionálního písaře.
To je fajn, že máš dobrou náladu. ;-) Je dobré si tento pocit zapamatovat i s okolnostmi, které jej doprovázejí. Když potom někdy nebudeš mít dobrou náladu, tak je dobré se pokusit si ten pocit vyvolat. Lidská paměť má neuvěřitelnou moc. ;-)

2 Kerria Kerria | Web | 18. května 2011 v 14:45 | Reagovat

Já většinou píšu rovnou do PC. Jen zřídka mě přepadne námět v tak dokonalé podobě, že si to musím zapsat na papír, abych to nezapomněla. Ale téměř všechno, co napíšu nechávám ještě minimálně den dozrát.

Já píšu všema deseti, to víš na ekonomce jsme se to povinně učili. Je to strašně fajn. Myslím, že naučit se to jako samouk je téměř nemožné. Ale při hodně silné vůli a trpělivosti by se to dalo zvládnout.

Jdeš na to špatně. "Všema deseti" se musíš učit naráz. Ne, že se naučíš dvěma prsty a přidáš další. Musíš se to učit po jednotlivých písmenkách, skoro stejně jako děti v první třídě.

Pokud bys měla zájem, klidně ti dám virtuální lekce. 8-)

3 Mutinka Mutinka | Web | 18. května 2011 v 15:37 | Reagovat

u mě je to různé, vetšinou ale píšu rovnou do počítače, ale u básniček jsem dávala vždycky přednost papíru.. asi jde hlavně o to co píšu, pokuj je to "intimnější" tak je papír to nejlepší.. jinak na trénink psaní je dobrý program Deseti prsty (http://www.slunecnice.cz/sw/deseti-prsty/) kdyz se stáhne tak pozaduje licenci, ale kdyz ji nevyplníš tak to spustí demoverzi - a ta by pro zacátek mohla stacit.. ale stejne si myslím, že to časem přijde samo, u me to tak bylo :))

4 Janinka Janinka | Web | 18. května 2011 v 16:33 | Reagovat

To, že máš dobrou náladu je skvělé a poznala jsem to hned, jak jsem začala číst článek, je to skvělé a mám za tebe radost!
V tvém výčtu (břidlicová tabulka s dlátkem a kamenem mě opravdu dostala) mi chybí mobil. Já si třeba při čekání, když nejsem doma, ťukám do něj, hlavně povídky na jedno písmenko, ty mi tam jdou skoro samy.
Ale jinak, když píšu článek, tak většinou večer, když mám klid, ho ťukám rovnou do notebooku. Všude tma jako v pytli, jen ten monitor září. Jsem moc vděčná, že jsem měla psaní na stroji jako studijní předmět, díky němu mám slušný počet úhozů za minutu a tak mi napsat článek dlouhý, asi jako ten tvůj, nezabere víc než pět minut :-D.

5 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 18. května 2011 v 16:37 | Reagovat

Jsem na tom stejně. Jakmile vypadnu z domácnosti, tak mám celé monology, pasáže v hlavě. Už léta:-) Poslední dobou mě nejvíce článků napadá v tramvaji a v metru. Držíc se za jednu ruku, taky nezvládnu nic zapsat. Je to trénink paměti. Musím si to zapamatovat, když je to dobré. Už párkrát jsem měla něco tak důležitého, že jsem prostě obešla všechny obchody cestou, než jsem padla na notes a tužku. Většinou se snažím mít něco na psaní s sebou a sešit nebo papíry. Naštěstí nedatluji:-) Píšu dvěma ukazováky, ale velmi rychle. Vzhledem k Tvým dlouhým článkům mě vůbec nenapadlo, že píšeš pomalu:-) Po roce blogování, ale už často sázím písmenka rovnou do rozepsaných. Básně ale nikdy. Ty jsou vždy nejdříve na papíru. Krásně jsi popsala ty múzy okolo :-)

6 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 18. května 2011 v 16:39 | Reagovat

[4]: Jéjej, tak do mobilu jsem ještě nenapsala nic. Já ho mám opravdu jen na volání a sem tam na textovky. To bych radši popadla tu tužku a papír. Já myslím moc rychle, takže mě rozčiluje psaní na mobil

7 Kerria Kerria | Web | 18. května 2011 v 19:47 | Reagovat

Ještě mě napadlo, že jedním prstem datluju hůř než ty a dvěma psát neumím vůbec. :-D  :-D  :-D

8 davidbachmann davidbachmann | E-mail | Web | 18. května 2011 v 21:22 | Reagovat

Vždycky jsem tě obdivoval za inteligentní, myšlenek plné články. Teď k tomu přidávám ještě obdiv za trpělivost. Já měl v životě to štěstí, že jsem se učil na stroji už na ZŠ a pak jsem ještě dělal zkoušky na dálnopis, takže zapisovat mi jde poměrně rychle. Papír a tužku u mě nenajdeš. Buď píšu do počítače, nebo do mobilu, delší text bych si pak nahrál do diktafonu. Jen mě v poslední době nic moc smysluplného nenapadá.

9 Čerf Čerf | Web | 18. května 2011 v 23:32 | Reagovat

To jsou přesně ty krystalizační zárodky dobré nálady, o kterých jsem nedávno psal. Tak držím moc palce, ať se mají čile k světu.

A pokud jde o psaní, dřív jsem měl podobnou fázi, všechno jsem přepisoval z rukopisu, ale muselo to projít rukou a prsty. Teď už řadu let píšu rovnou do stroje, je to praktičtější, ale buď v klidu, jsem klasický dvojprsťák, i když píšu celkem rychle. Nicméně mám pořád u sebe zápisník a tužku, i když jdu třeba jen na ty zmíněné houby. Sice se v něm objeví spousta nesmyslů, ale čas od času se něco urodí :-).

10 signoraa signoraa | Web | 19. května 2011 v 10:31 | Reagovat

Múzy si tě oblíbily a navíc máš dar, který má málokdo. Jednotlivá slova skládat do vět, které mají smysl a báječně se čtou.
Já coby absoloventka ekonomické školy bych měla psát všema deseti, ale není tomu tak. Od mé maturity uplyne příští rok 40 let a já nikdy ve svých zaměstnáních nepotřebovala nějak výrazněji psát, takže znalosti se vytratily a já píšu čtyřmi prsty, ale dost rychle. Píšu rovnou do počítače a pak mažu a mažu a přepisuju a mnohdy celý výsledek ve finále smažu a nezveřejním. Co se týče počítače, jsem také samouk. Svým způsobem tvrdohlavý samouk, který stylem pokus - omyl občas objevuje Ameriku. Každá nová znalost a zkušenost je pro mně obrovským vítězstvím na které jsem náramně pyšná. Říkám si, zase jsem ho zase přeprala (počítač). :-D
Přeji, aby dny s dobrou náladou a s úsměvem byly co nejčastěji. :-)

11 jezura jezura | Web | 19. května 2011 v 17:08 | Reagovat

Souhlasím se všemi, kteří tady kladli důraz na to, že nejdůležitější je obsah, ne jak dlouho to píšeš. Tvé psaní pro nás, čtenáře, je skvělé. Ale všechno chce svůj čas. Neboj, přijde i ten tvůj. Můj vnuk píše dost rychle, i když nepíše všemi deseti.
Já jsem také absolvovala ekonomickou, ale ještě předtím jsem chodila na školu, kde jsem se učila psát na stroji a těsnopis a dělala pak státnice. Tak to se mi to píše, že? Je pravda, že když jsem si po odchodu do důchodu asi až za 5 let pořídila PC a zjistila, že jsem to psaní všemi deseti nezapomněla, tak jsem měla velkou radost! :-D
A texty? Na začátku jsem psala rovnou, ale když se mi pak párkrát ztratil celý pracně vypocený článek, tak to "jistím" tím, že si to napíši v texťáku, kde to mohu také nechat uležet příp. opravit a pak to kopíruji na blog. Inu, každý máme své metody. :-P

12 adaluter adaluter | Web | 19. května 2011 v 20:34 | Reagovat

Páni, vidím, že jsem vážně exot, až na malé, nepatrné výjimky, jste všichni techničtí nadšenci.

[1]: Pro případ nočních nápadů, leží na mém nočním stolku, jak jinak, propiska a blok. O tom, že píšeš kraviny bych se s tebou hádala, kraviny já nečtu. :-D Píšeš jedním! prstem? Pak, ale závratnou rychlostí, jinak nechápu jak můžeš tak pilně přidávat několik článků týdně. O_O

[2]: Ambice na všech deset nemám, jen jsem doufala, že čtyři budou trochu rychlejší, než dva, ale jak říkám, jde to ztuha a vždycky to v zájmu dopsání článku vzdám. :-D

[3]: Tak básně, to si ani nedovedu představit psát do počítače, chybělo by mi to škrtání, útržky veršů po krajích papíru, přehazování řádek a slok pomocí změti šipek a v neposlední řadě zuřivé odhazování nezdařených pokusů do koše na papír. :-D

[4]: Díky, jsem ráda, že je to i poznat.
Jinak mobil ve výčtu chybí záměrně, protože pro mě je na stejné úrovni, jako počítač a notebook. Použila jsem ho dvakrát, protože jsem si vzala jinou kabelku a nepřendala si sešit s propiskou a byla jsem zoufalá z toho jak rychlé jsou mé myšlenky a jak proklatě pomalý je můj palec. :-D A těch tvých pět minut, jsem přetáhla jen o hodinu, takže dobrý, ne? :D  :D

[5]: Bez tužky a papíru ani ránu, ty jsi můj člověk. :-) Kdyby šlo jen o náměty, tak bych si je i zapamatovala, ale mně běží hlavou celý text a to se nedá. Mít ho, zkusila bych diktafon, to by mohlo být řešení, ale to by asi nebylo do tramvaje, co? :-D

[8]: Tak to moc děkuju. Já se psaní na čemkoli, v průběhu vzdělávání vyhnula, teď mě to docela mrzí. Říkala jsem si, že je u tebe nějak dlouho ticho po pěšině, ale to zas přijde, vždyť je to hřích, umět psát a nepsat.

[9]: Děkuju, budu si ty krystalky hýčkat. :-)
Naprosto chápu praktičnost psaní rovnou, ale když já mám prostě před tím monitorem vygumováno.
Nicméně to, že píšeš taky "všema dvěma" ve mně vzbuzuje naději, že i já si je časem vytrénuji do dostihové formy. :D

[10]: Děkuji za pochvalu, moc mě těší.
Ano čtyři rychlé prsty, to je i můj ideál, jen je k tomu donutit, prostředníčky líné. Co já už se naobjevovala kontinentů, ale máš pravdu, člověk má větší radost, když na to přijde sám, jen je to trochu zdlouhavý proces. :-D

[11]: Já vím, tréning je tréning. Taková věc jako je psaní všemi deseti, se asi zapomenout nedá, to je jako jízda na kole. :-D

13 davidbachmann davidbachmann | E-mail | Web | 19. května 2011 v 21:37 | Reagovat

Za mluvení do diktafonu bych se na ulici nebo v tramvaji vůbec nestyděl. Když mě lidi považují za blázna, mají přece tak napůl pravdu. Je to úžasně pohodlný způsob psaní. Já občas z lenosti posílám i zvukové maily, jen abych nemusel psát.

14 punerank punerank | E-mail | Web | 19. května 2011 v 21:54 | Reagovat

Teda vytrénovat všechny dva prsty do dostihové formy, ta věta nemá chybu.
Fascinuje mě tvoje trpělivost a vůle nebo co to je, mně občas připadá, že tvoje myšlenky proudí přímo k nám a vůbec nemyslím na okolnosti, za kterých článek píšeš...
já píšu do poznámkového bloku v notebooku nebo do mobilu, neboť nápady mám většinou venku nebo v noci.
je to trochu mimo - ale já totálně nechápu všechny, kteří píšou smsky palcem a ještěě jedním. to bych potřebovala na jednu smsku jeden den. já píšu zprávu po paměti asi pěti šesti prstama a mobil často vůbec nedržím displejem k sobě, takže si asi kdekdo myslí, že si hraju, nebo jsem blázen. můj mobilek mluví a nastavím si odezvu po slovech, takže mám hned kontrolu.
semtam se mi po téměř celým článku restartuje - krám - a text je zapomenutý. Jak mnou tak mobilem. takže znova, jindy a o dost hůř...
Kam jsem se to zamotala? Hlavně piš, piš, kdekoli!!! A ty houby bych taky brala:)

15 Malkiel Malkiel | 19. května 2011 v 22:07 | Reagovat

[12]: Moje kamarádka sice píše všemi deseti, ale já tím jedním prstem píšu rychleji než ona. Mimo jiné i díky tomu, že ona dělá chyby a musí se vracet. Já to tím jedním prstem píšu bez chyb. Můj prst lítá jako laserový paprsek po klávesnici. Všichni kdo viděli jak píšu, tak na to koukali s úžasem. :D

16 Malkiel Malkiel | 19. května 2011 v 22:09 | Reagovat

[14]: punerank, hele, moc tady na nás jednoprsťáky nemachruj. :D
My nemůžeme za to, že máme špatnou koordinaci předních končetin s mozkem. :D

17 punerank punerank | E-mail | Web | 19. května 2011 v 23:53 | Reagovat

[16]:
Sakra, tak dobrá! Vy jedno a dvouprsťáci jste lepší, to já si musím trapně pomáhat:)))

18 Malkiel Malkiel | Web | 20. května 2011 v 0:02 | Reagovat

[17]: No jasně, šikovnému člověku stačí jeden prst. :D

19 Zmražená Opice Zmražená Opice | Web | 20. května 2011 v 18:59 | Reagovat

Já hrozně ráda píšu na papír, tam to zůstane navdy, je to i hmatatelné, na počítači se to jen zafixuje kdesi, kde si na to nemůžu sáhnout, je to až příliš neskutečné...
S psaním na počítači jsem začala už jako dost malá, nejdřív jsme jen lovila písmenka, pak jsme někde dostali jednu starou rozbitou klávesnici navíc, a na ní jsem pořád něco virtuálně psala (nebyla k ničmeu připojená, jen mi ležela na stole), a hrozně mě to bavilo, připadala jsem si moc důležitě :D A postupně jsem se od psaní jedním prstem dostala k psaní prsty pěti, a vyhovuje mi to, ty prsty (narozdíl ode mě) ví, kde jsou která písmenka a moc k tomu nepotřebují pomoc očí. Myslím, že píšu docela rychle (když se snažím), ale se spoustou překlepů. I ty se časem naučím psát rychleji a více prsty, to přijde tak nějak samo. :)

20 Janinka Janinka | Web | 20. května 2011 v 21:03 | Reagovat

[12]: Jenom o hodinu? No jasně, že dobrý :D. Jednou to půjde, co by nešlo, ne? ;-)

21 Fredy  Kruger Fredy Kruger | 22. května 2011 v 8:31 | Reagovat

" Leckdo píše lehce !  ano ! jsou tací !

Co psát mám já , když nemám inspiraci ?
Už vím  !  ... alespoň napíši,
vše, co kol sebe uslyším !
.... muž zaposlouchal se pozorně,
mrazení po těle odporné ....

Proboha !  teď neslyším vůbec nic " !
Zcela je zdrcen  Huggo  Pycz !
... Vtom otřásla se kadibudka !... zas
a znova !
" Pro zvuk tento... zase nemám slova "!
vykřikl  muž  zděšeně
... již zmateně  cos čmárá po stěně !

22 Nessie Nessie | Web | 17. července 2011 v 23:35 | Reagovat

Na počítači sice píšu docela rychle, není to všema deseti, ale osm jich nejspíš používám. A koukat se na to taky nemusím. Ale někdy se mi prostě nechce sedět před tím počítačem a datlovat přímo. Ne, že by nápady nepřicházely, ale prostě to není ono. A to si pak zalezu někam do parku a píšu. Někdy píšu jen tak, pro mě, abych to pak přepsala, a někdy to napíšu pěkně a pak to uveřejním na blogu, jako můj nedávný článek o Francouzích :-) Miluju psaní rukou a jsem naprosto zblázněná do plnících per. Mám jich několik s různými hroty a střídám je podle nálady.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama