O holčičce, která si chtěla hrát s hvězdami.

Den třetí

5. září 2011 v 2:16 | adaluter |  BĚŽÍ ŽIVOT OKOLO


.....Den třetí, den kdy přijel bagr.

.....Jsem konzervativní. Ale to už asi tušíte. Změny mého okolí a prostředí, se mně hluboce dotýkají a většinou je nevítám, ani když jsou, takzvaně, k lepšímu, například polní cesta versus asfalt.
Ještěže na takových povahách jako jsem já, nezávisí vývoj lidstva.
Úplně se vidím, kdesi v době kamenné. Ta neandrtálka, zuby nehty se držící výstupku u vchodu do jeskyně a zuřivě se bránící přestěhování se do luxusní "vilky" z dřevěných kůlů, propletených větví, oplácaných blátem a se slámovou střechou; kde se nesráží vlhkost na stěnách, neruší ozvěnou sílící chrápání neandrmanžela, neandrtchána, neandrtchyně, neandršvagrů a neandršvagrových a všech ostatních neandrpříbuzných, kde všechno není všech, ale jen moje a jeho a ostatní mají též svoje vlastní "vilky", v nich vlastní lůžka z větví, vlastní ohniště, slepice, hrnce, děti, kůže, ovce nebo kozy, nebo co já vím, co si to ochočili jako první; tak to jsem prosím já. Bráním se odejít z místa, které znám, které je mi drahé, ač k němu musím šplhat po kluzkých balvanech jako obtloustlý kamzík, ale ze kterého je vidět do kraje a na východ i západ slunce a vrcholky stromů jsou jako koberec, rozprostřený široko daleko.
Jsem konzervativní. Moji předci byli nejspíš rodem zpátečníků a majitelů konzerváren.

.....Nevím, kde se to ve mně bere, ta nechuť k "úpravám" krajiny, bourání starého a budování nového, jako by mi někdo překopával mé vlastní vzpomínky, moji minulost.
Jde samozřejmě hlavně o místa mně drahá a blízká, můj domov a moji chatičku, tu především.
Podle daných pravidel, bych spíš měla říkat chaloupku, neboť se jedná o domeček zděný, nikoliv dřevěný. Navíc je chaloupka slovíčko útulné a roztomilé. Pochopitelně, že sama chaloupka i přilehlá zahrada spadají, co se změn týká, zcela do mé kompetence a proto zde již dlouhá léta k žádným zásadním změnám nedochází, toleruji pouze rostlinstvo, které přirozeně bují, roste a mohutní, přičemž některé druhy jsou mnou samozřejmě potlačovány, spíš s menším, než větším úspěchem, jiným je nadržováno.
Krajina kolem a vesnice, ke které jsme přituleni, bohužel mému vlivu nepodléhá a tak jsou změny téměř na denním pořádku. Jsem čím dál haklivější na každý poražený strom, nový plot v místech, kde jsme si hrávali, zbouranou chalupu a postavené podnikatelské baroko, nicméně tyhle proměny doby máme za zády a když nechci, vidět je nemusím.


.....Dnes však dorazil bagr. "Obecní" cesta, která však bohužel ve skutečnosti obecní není, je totiž poskládaná z mnoha dílků skládačky, z nichž každý je v soukromém vlastnictví někoho jiného, se musí posunout zhruba o deset metrů dál, než je, aby uvolnila kus pozemku jeho majiteli. Dobrá, to ještě není až taková tragedie, trocha asfaltu, místo kamínků a trávy. Má to jiný háček. Jsme první (nebo poslední, jak se to vezme) pozemek ve vísce, na kopci a od naší zahrady se otvírá překrásný výhled do krajiny. Výhled, který je často komentován turisty a cyklisty, kteří vycházejíc (vyjíždějíc) z vesničky, zůstávají okouzleně stát, překvapeni náhlou proměnou okolí, neboť z Berouna až sem se pohybovali pouze lesem. Hlášky typu "podívej na tu krásu", "jé, to je nádhera", "páni, pojďte se podívat" slýcháme na dvorku běžně. Aktuální proslov, z posledního pobytu je poněkud jadrnějšího ražení "kurva, tomu říkám výhled", i on však procítěně reaguje na emoce, které člověk při pohledu na tu půvabnou krajinu musí pocítit.

.....Cesta, která se právě v místech, kde se krajina poprvé odhalí, rozdvojuje, aby oběhla kolem dokola ves a znovu se na stejném místě spojila, bude tedy zčásti posunuta. A aby obec (ke které přináležíme, avšak jejíž základna leží o pět kilometrů dál) dokázala, že i my, ač Popelka, co se rozpočtu týká, patříme pod její ochranná křídla, vyhradila kousek ze svých převzácných obecních pozemků, aby nám přinesla zažehnutou pochodeň civilizace, něco, co pozvedne úroveň naší vísky do nadoblačných výšin, něco, co nadobro zničí překrásnou podívanou, která tu byla pro každého.
Budeme mít parkoviště. No, parkoviště, řekněme parkovišťátko, tak deset míst, nic okázalého, spíš tak nějak přírodně pojaté, asfaltový obdélník uprostřed luk a polí, ale zato ten výhled! Které z mnoha větších a luxusnějších parkovišť, se může pyšnit rozhledem po chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko, s panoramatem Hudlické skály?
Obrázek bohužel není úplně přesný, fotil ho děda cestou do lesa a tak je focen z jiného úhlu, poněkud posunutý, ale snad alespoň naznačí o čem mluvím.







.....Přidám ještě jeden a příště vyfotím doufám (když mám teď tak hezky vymetenou mobilní paměť) i ten pravý, správný pohled, snad ještě bez asfaltových jizev. I když, ten bagr se docela činil, na to, že byla neděle.






.....Dost pokažená neděle, bagr krom rámusu hodně prášil, okolo kroužil jak podrážděná vosa náklaďák se štěrkem, kdybych se posadila s kávou pod ořech, připadala bych si jak stavbyvedoucí na pauze. Vyklidili jsme tedy pole a vrátili se až v podvečer, kdy vše ustalo. Přes týden už se neukázali, pak jsme odjeli a tak ani netuším jak ta civilizační nákaza pokročila. No, aspoň se příště máme na co "těšit".
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 davidbachmann davidbachmann | E-mail | Web | 5. září 2011 v 9:57 | Reagovat

Kdybychom žili v civilizované zemi, žádný bagr by v neděli pracovat nesměl. Jenže život není o kdyby a tak ti u nás může kdokoli zcela beztrestně zkazit neděli a zničit výhled. V civilizované zemi by se o takovém zásahu konalo lokální referendum a jeho výsledek by byl závazný. To je jeden z důvodů, proč mám tak rád Švýcarsko. Taky jsem konzervativní a budu aktivně protestovat proti plánované trase metra D, která má zničit Krčskou stráň.

2 Malkiel Malkiel | Web | 5. září 2011 v 12:26 | Reagovat

Představa, jak se zuby nehty držíš výstupku jeskyně mně velmi pobavila. :-D Ale chápu tě. Mám podobné sklony. Před dvěma roky pokáceli alej mohutných staletých olší kolem úvozové cesty vedoucí k mé chatě. Alej pokáceli elektrikáři po řádění hurikánu Kyril, protože byla pod elektrickým vedením VVN. Při tom hurikánu jim tehdy vzrostlé stromy na mnoha místech republiky zpřetrhaly vedení, tak se rozhodli pro celorepublikovou čistku. Ony totiž jaksi pod vedením stromy nesmí být. Jenže kvůli desetiletí trvajícímu šlendriánu tam prostě rostly a staly se přirozenou součástí krajiny. Děsně jsem remcal, protože jsem si pří jízdě tou cestou připadal jako nudista. Jenže příroda si sama poradila a pařezy poražených olší znovu obrazily a po obou straných cesty vyrostl živý plot, který dnes již dosahuje výšky pěti metrů a vytváří na cestě krásný zelený tunel. Já teď budu doufat, že majitelé drátů zase budou několik desítek let chrápat a ten tunel tam zůstane. ;-)

3 Janinka Janinka | Web | 5. září 2011 v 14:55 | Reagovat

Tvoje články se tak krásně čtou, myslím, že by jsi se docela dobře uživila jako spisovatelka, nebo alespoň novinářka či fejetonistka :).
Mám podobné neandrtálské sklony, když nám pokáceli před domem vzrostlé borovice, jediný kousek zeleně tady, a postavili místo toho obchodní centrum - prý to tu tak stálo před sto lety a tak to chtěli městu vrátit takovou podobu, jakou mělo dřív :-?, fakt jsem ty stromy oplakala...

4 jezura jezura | Web | 5. září 2011 v 16:10 | Reagovat

Tak neandrtálka? No když si to myslíš, dobře. Já nejsem zas až tak konzervativní a vím, že když je třeba pokácet strom, který už je hoooodně starý, nedá se nic dělat. Ale dělat binec v takové krásné krajině by se mi taky asi nelíbilo. A ještě něco. To samé, co Janinka ti říká mooooc nás čtenářů, tak už s tím něco dělej, ano?

5 Iveta Iveta | Web | 5. září 2011 v 17:39 | Reagovat

Tak to já jsem ještě víc konzervativní než ty. :-) Stačí když změní trasu tramvaj, nebo autobus a zcela mě to vytočí!-:) Díky mé konzervě :-D neměním už v životě vůbec, ale vůbec nic. I když mnohé dámy v mých letech teprve začínají žít,coby konzervatista stagnuju. :-D Vůbec mi to nevadí, spíše naopak. Tak jsem ráda, že jsi trošku jako já a nemáš ráda změny. :-D  :-D

6 Verča Verča | E-mail | 5. září 2011 v 19:29 | Reagovat

Ahoj neandrtálko (tak si při čtení tvých článků s úsměvem od ucha k uchu říkávám, kam na ty úžasně bláznivý nápady chodíš?))
já změny miluju a s radostí je vítávám. Ale nemám nic proti lidem konzervativním. Každý je nějaký a čím víc odlišných povah, tím je větší sranda.:-) No i když... jak kdy.:-)
Jako já chápu civilizaci, ale copak se musí cpát všude? Copak musí být parkoviště i v nádherný přírodě, kde si člověk má odpočinout a užít si bezva klidu? Asi musí... No ale tak štěstí, že vám tam třeba nechcou postavit Tesco. Sice byses nemusela stresovat tím, jestli jsi všechno na chatu nakoupila, ale za to ti to asi nestojí, co?
Já mám ráda bary, restaurace, kavárničky, čajovny a podobný městský vymoženosti, ale moc dobře si uvědomuju, že to chce rovnováhu, a proto tak miluju procházky přírodou. Je to nádhernej pocit, když si užíváš všechny ty vůně lesa oživené nejrůznějšími zvuky.:-)

7 punerank punerank | E-mail | Web | 5. září 2011 v 20:01 | Reagovat

Jooo to já mám často vymetenou i jinou paměť...
co jsem to mělavařit? kdy že jsem slíbila, že zaleju kafe?
rachot nemám ráda ani přes týden, natož v neděli. vrtačky, zbíječky, náklaďáky, neeeeeeeee!
dezorientuje mě to, chci se schovat!

8 signoraa signoraa | Web | 6. září 2011 v 9:59 | Reagovat

Výhled je opravdu krásný, co krásný, je malebný. Bohužel, jsme malí na to, abychom zabránili ničení takové krásy. Jsem taky konzervativní, mám ráda, když jsou věci na svém místě. Pokrok však nezastavíme. Vzpomínám si, jak jsem chodívala s kočárkem a se psem po řepských loukách. U Slánské stály tři malé vilky a rozlehlé louky se táhly až ke Starým Řepím. Protékal tu potůček, já s klidným svědomím mohla pustit psa, aby se vylítal a sedět jen tak na louce. Není to tak dlouhá doba, synovi je 33 let, ale dnes tu stojí sídliště a po bývalé krásné louce zbyly jen vzpomínky. :-)

9 Malkiel Malkiel | Web | 6. září 2011 v 12:10 | Reagovat

[8]: Signoroo, nechci být šťoura, ale tam kde bydlíš ty, tak tam taky kdysi určitě byla krásná louka, na níž se někdo kochal pohledem. :-D Je nás prostě deset milionů a republika se nafouknout nedá. A páč lidi neumí bydlet na stromech jako ptáci, tak si holt musej stavět domy. ;-) :D A páč lidé chtějí jezdit, tak se staví silnice a železnice. A páč lidé chtějí jíst, oblékat se, mít doma nábytek a koberce, tak se musí stavět fabriky. Ale pořád na tom nejsme tak špatně jako třeba v Holandsku, kde jedna vesnice končí a druhá začíná. Celé Holandsko je vlastně jedna taková velká vesnice.

10 signoraa signoraa | Web | 7. září 2011 v 14:17 | Reagovat

[9]: Št'oura nejsi, byly to jen moje vzpomínky na místo, které před relativně krátkou dobou bývalo loukou a ted' tu bydlí cca 40 tis. lidí. A musím přiznat, že to sídliště ani není tak ohavné, jako jsou některá jiná. Chtěla jsem tím jen říct, že jsme malí na to, abychom zastavili pokrok, abychom zabránili výstavbě čehokoliv, at' jsou to domy, nebo jen parkoviště.;-)
Dům, kde bydlím, stojí na místě, kde stálo čelo stavovského vojska v bitvě na Bílé Hoře, dokonce se tu i bojovalo. Dalo by se říci, že bydlím na bitevním poli. Dnešní Karlovarská silnice u které náš dům stojí, kopíruje původní poutní cestu z Lorety do Hájku.

11 aboutme-princess aboutme-princess | Web | 7. září 2011 v 14:31 | Reagovat

Páčí se mi tvůj blog,moc pěkný lay,nepotřebuješ někde hlásnout?Ráda pomůžu :) Jinak,bych byla rada,kdyby ss u mě na blogu přečetla první článek(důležitý ) :)

12 Iva Iva | 7. září 2011 v 21:19 | Reagovat

Ahoj, poprvé  píšu komentář ,i když počíst si sem chodím už déle. Tvé články jsou fakt moc dobré, úžasně čtivé. Konzervativní jsem strašně, tak že koukám , že jsem tady v dobré společnosti. Zastavit pokrok opravdu nelze, ale je to ještě pokrok? :-)

13 VendyW VendyW | E-mail | Web | 12. září 2011 v 13:04 | Reagovat

S těmi "úpravami" okolí mi mluvíš z duše. Já mám chatu také v takovém kouzelném prostředí na jednom z hřebenů Brd, a vlastně hned za humny les. Na jedné straně byla veliká s volná louka. Jen kopretiny, heřmánek a náprstníky. Při jedné z procházek s Bobím jsem zjistila nejdřív že se tam objevily mraky HUPů a  jednou že tam začali růst domky malého satelitu jak houby po dešti. Tu větší, tu menší ale celkem nějakých dvacet, třicet kousků. Takže také onen krásný pohled který se vždy otevřel po východu z lesa je navždycky zkažen a vždy se mi ježí vlasy hrůzou co jsou si lidé schopni někdy nechat postavit. A jak to dokáže nenávratně zkazit takový pěkný kout přírody....chápu že bydlet se musí, jen mi je vždy líto, že to jsou právě ty krásné lokality, které skončí v majetku developerů...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama