O holčičce, která si chtěla hrát s hvězdami.

Stalo se včera.

26. listopadu 2011 v 19:01 | adaluter |  MÁMA NA BATERKY
.....Tyhle dny, tyhle děsné dny, kdy svítání plynule přechází ve stmívání, ty jsou samy o sobě dost náročné, bez ohledu na data, výročí, vzpomínky a kostlivce ve skříních.
Nemám je ráda, vlastně nesnáším šero, tma mi nevadí, ale šero, to je pro duši jak mor.
Aby toho nebylo málo, Juli dostala svůj první pořádný podzimní kašel, s teplotou, dušností a tomu odpovídající náladou.
A Rézka se rozhodla uvařit čínu. Na tom by samozřejmě nebylo nic znepokojivého, nebýt faktu, že se rozhodla v šest večer a jediné, co by se dalo nazvat čínskou surovinou v naší domácnosti, byla rýže. Při pohledu na její odhodlanou tvář, jsem si promluvy typu :"a nechceš to nechat radši na zítra?" odpustila, protože bylo jasné, že jsou předem odsouzené k neúspěchu, stejně jako onehdá, kdy se rozhodla upéct, ač doma byla za tímto účelem snad jen trouba.
Jako začínající kuchařka, ovšem trvá Rézka na originální receptuře, tedy vyrazila na nákup. Když nesehnala bambus, její nálada se dostala do propadu, majitelé čínských obchůdků prý na ní koukali, jako by slovo bambus slyšeli poprvé v životě, nebo alespoň poprvé od doby, co překročili čínské hranice. Jeden se ho dokonce snažil nalézt mezi kořením.

.....Nažhavila telefon a začala mě bombardovat dotazy, který další recept v naší, mimichodem víc jak třicet let staré, čínské kuchařce, by připadal v úvahu. Nebylo to snadné, buráky nemá ráda, mandle do jídla nechce, červená paprika, brrr, nic jí nebylo dost dobré. To je tak, když se jeden upne k bambusu. Nakonec víc než rozladěně položila telefon, se slovy, že teda něco koupí a pak se uvidí.
Ani příprava samotná se neobešla bez zádrhelů, vylila dva bílky, ve kterých se odmítl rozpustit solamyl (spolkla jsem přednášku o chování škrobu ve vazké tekutině a řekla si, že není nad vlastní zkušenost), maso se jí zdálo nakrájené na moc velké kousky a pak, po snaze o nápravu, prozměnu na moc malé a teď míchá vztekle na pánvi cosi, co prý vypadá jako míchaná vejce s kuřecím masem.
Napětím visícím a vibrujícím ve vzduchu, téměř drnčí okenní tabulky. Znám svou dceru, tudíž mlčím, nevměšuji se, nepřilévám oleje do ohně, tiše a nenápadně připravím rýži a jinak by se dalo říct, že tu vlastně vůbec nejsem.
Receptura nakonec byla více méně originální, když odhlédneme od faktu, že sloučila několik receptů v jeden a došlo i na má, v průběhu přípravy občas konejšivě pronášená, slova, bylo to výborné, i když nebyl bambus (nebo snad právě proto?). Poté, co se asi pětkrát s nedůvěřivým obličejem zeptala, jestli mi to vážně, ale VÁŽNĚ chutná, uklidnila se a večer získal na hřejivosti, neboť venku již panovala hluboká tma, doma naopak vlídně a přitom úsporně zářilo nažloutlé světlo rodinného "krbu" a všechno napětí odnesla vůně linoucí se z talířů.

.....Několik hodin po večeři, se už spící Juli náhle objevila v obývacím pokoji, oči měla zavřené a cosi mumlala, nestalo se to poprvé a tak jsem už rovnou popsala cestu na záchod: "Juli, musíš na chodbu a až dozadu, tam je záchod, chce se ti čůrat, že jo?", ujistila jsem se ještě. Lehce pokývala hlavou, znovu něco zamumlala a vrátila se do kuchyně. Nicméně, místo aby se otevřely dveře na chodbu, bylo slyšet znovu dveře jejího pokoje. Šla jsem raději rychle za ní, aby nedošlo k nějaké "nehodě" a jen jsem vešla do kuchyně vidím, jak se znovu vrací z pokoje, jedním pohybem ze sebe bleskurychle svlékla noční košili a než jsem vůbec stačila něco říct nebo udělat, otevřela koš na odpadky a košili do něj hodila. Pak odešla na záchod, udělala co potřebovala a přes koupelnu se vrátila zpátky do pokoje. Když jsem se vzpamatovala, vytáhla košili z koše (byla suchá) a přestala se smát, Juli už zase tvdě spala. Ráno mi na otázku, proč tu košili vyhodila, řekla bez zaváhání, že byla roztrhaná a tak jí musela vyhodit. Těžko říct, co se jí zdálo, ale vypadá to, že kombinace sirupu proti kašli a čínského koření může mít velmi nečekané následky.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 punerank punerank | E-mail | Web | 26. listopadu 2011 v 19:50 | Reagovat

Navzdory ponurému začátku článeček vyznívá moc mile:) děti zachráněné, žaludky naplněné, tak je to správně. dokonce i my už máme marcipán, aniž jsi přišla na kafe. jak ty to děláš?:)

2 Kerria Kerria | Web | 26. listopadu 2011 v 20:04 | Reagovat

Letos počasí zdraví obzvlášť nepřeje. Nazlobenou Rézku si dovedu živě představit, Bára by nejspíš vypadala podobně, kdyby se někdy rozhodla sama něco uvařit. Naštěstí tyhle nápady se jí vyhýbají. Jediné, co kdy dobrovolně uvařila byly těstoviny polité kečupem a posypané strouhaným sýrem.

Jestli to bylo vážně tak dobré, tak požádej Rézku o recept.  Mě by vůbec chybějící bambus nevadil. :-)

3 Verča Verča | E-mail | 26. listopadu 2011 v 20:08 | Reagovat

Čínu bych si dala! No ale vzhledem ktomu, že mi dneska popraskaly párky, na něco tak složitého, jako je čína, si moje pošramocené kuchařské sebevědomí netroufne.:-D
Chudák Julča. Co to do toho koření ti Čínani dávaj.. A my se furt divíme, že tak hodně cestujou a je jich pak všude pln.o:-D.

4 davidbachmann davidbachmann | E-mail | Web | 26. listopadu 2011 v 20:59 | Reagovat

No, i já tohle listopadový šero moc nemusím. A nemusím ani rejži, ale vám jí teda přeju. Co mě překvapuje, že se v týhle republice nedá sehnat bambus. Tady by měl bejt téměř národním jídlem. S tím vyhazováním věcí do koše není Juli sama, ale o tom někdy jindy.

5 Malkiel Malkiel | Web | 26. listopadu 2011 v 23:51 | Reagovat

Pro příště bych poradil, že se dají bambusové výhonky nahradit pórkem. Nakrájet po délce na nudličky a zvlášť podusit ve sladkokyselém a mírně přisoleném nálevu, aby vyčpěl cibulovitý zápach. Není to sice úplně ono, ale za totáče vlastně ani jiná možnost nebyla, protože o nějakém bambusu a dalších ingrediencích do čínských jídel jsme si mohli nechat tak akorát zdát.

6 Amelie Amelie | Web | 27. listopadu 2011 v 20:12 | Reagovat

Nazlobenou Rézku si dovedu představit, protože tu mám zrovna 2 nafučené puberťačky několikrát za den. Hezký článek.

7 Vendy Vendy | Web | 27. listopadu 2011 v 22:47 | Reagovat

Naštěstí stmívání a šero nezanechalo stopy a jsi stále schopna napsat článek tak, aby působil mile komicky.
Bambus mě rozesmál. Čínu dělám od oka a dávám tam to, co je doma. Snad jediné, co mám trvale v zásobě, je sojová a worchestrová omáčka. No a rýže, pokud možno... i když jsem jednou k číně vařila normální těstoviny, a kupodivu to chutnalo líp než s rýží.
Myslím že čína není striktně daná. Oni přece vaří tak, že užívají všeho, co mají po ruce. Nebo ne? 8-)
Hlavně že se večeře povedla.
Já zjistila při různých pokusech, že nejlepší je na čínu kuřecí nebo krůtí maso, tepelně se rychle zpracuje a je opravdu měkké, na rozdíl od vepřového... 8-)
Vyhozená košile se naštěstí zachránila! :-)

8 adaluter adaluter | Web | 28. listopadu 2011 v 3:45 | Reagovat

[1]: Jo, to je ta lepší varianta, ponuré začátky a světlé konce. Doufám, že aspoň marcipán, narozdíl ode mne, splnil vaše očekávání. :-)

[2]: Tak Rézku tvůrčí záchvaty vaření, či pečení postihují v poslední době celkem často, bohužel mají jeden společný rys. Nápad přichází v nevhodný čas, neobsahuje téměř nic ze surovin doma přítomných a rozladění z těchto dvou skutečností je směřováno na hlavního vinníka, tedy na mě. :-?  :-D

[3]: Praskání párků nemá s vařením nic společného. Někdy je větší umění ohlídat ty blbý párky než uvařit oběd. :D

[4]: My rýži moc rádi, což je štěstí, protože když jsem se vdala, vařila jsem rýži čtyřikrát, pětkrát týdně, Kubánec nedá bez rýže ani ránu :-D.
Bambus jsem ještě nejedla a ani mi nechyběl, ale Rézka se nevzdává, nakonec ho někde sežene. :D

[5]: Bambus jsem zatím nezkusila a pórková "náhražka" mně osobně přijde lákavější, protože o pórku, narozdíl od bambusu, můžu říct, že mi chutná. :-)

[6]: Díky. Ano, průvodní znaky téhle nafučenosti bývají takřka identické u všech exemplářů. :-D

[7]: Myslím, že psaní používám jako protijed a šero se jím snažím zahánět do koutů.

Vařím čínu úplně stejně jako ty, improvizuju a nejen u číny, vlastně skoro pořád u vaření. Jenže Rézka ještě nedošla k poznání, že improvizace je ve skutečnosti umění a trvá na dodržování receptur. Ale ono se to poddá. :-)

9 Janinka Janinka | Web | 28. listopadu 2011 v 9:02 | Reagovat

U nás vaří čínu jen a pouze manžel, i když pokaždé, když dovaří a já se snažím uklidit olej na zemi a veškerý přidružený bordel, se zapřísahám, že ho už nikdy vařit nenechám... Ale čínu má dobrou, to se musí nechat, bambus tam ale fakt nedává :D.

10 bludickka bludickka | Web | 28. listopadu 2011 v 12:58 | Reagovat

taky se považuju za začínající kuchařku a moc mi to od ruky nejde :) minule jsem se snažila vytvořit recept, ke kterému měla být použita feta. Ale za tu cenu, jsem se rychle rozmyslela a nahradila to balkánem :)

11 Jezurka Jezurka | Web | 28. listopadu 2011 v 17:10 | Reagovat

Moc hezky jsem se pobavila, krásně napsáno jako vždy. A ještě k té číně. Já bych se tedy bez toho bambusu také obešla. :-)

12 Kestrin Coleridge Kestrin Coleridge | Web | 28. listopadu 2011 v 17:25 | Reagovat

co tě první napadnw v šoku? DDD

13 adaluter adaluter | Web | 28. listopadu 2011 v 18:31 | Reagovat

[9]: A jak dlouho ti trvá, než zase povolíš. Tedy, máte čínu spíš jednou ročně, nebo jednou za měsíc? :-D

[10]: Balkán je určitě důstojným néhradníkem fety a začínali jsme všichni, jde jen o to, jestli tě to bude bavit, pak uspěješ. :-)

[11]: Už začínám chápat proč není bambus k sehnání - nikdo o něj nestojí. :-D

[12]: Vytáhnout to ze zásuvky. ;-)

14 signoraa signoraa | Web | 28. listopadu 2011 v 23:18 | Reagovat

Nad tvým článkem jsem se usmívala i když se také řadím k těm, kteří nemají rádi šero. Já v šeru nevidím a když se začnou krátit dny, začínám být nerudná a poněkud depresivní z nastávajícího šera.
Jak jsi popisovala Rézčino vaření, tak mě napadlo oblíbené úsloví mého muže: "Dáme si specialitu čínské kuchyně - hrst suché rýže". :-D
Doufám, že se Juli dá co nejdříve do pořádku. Moje mladší vnučka má už druhá antibiotika, nejdříve dostala kapičky na kašel, pak první atb a ted' po výtěru z krku, kdy paní doktorka řekla, že má v krku "pěkný zvěřinec", tak jí napsala další. Stejně si myslím, že jsem to tentokrát čapla od ní. Hlídala jsem je o víkendu, než jsem omarodila, ba jsem s nimi i spala.
Přeju ti, aby Juli byla co nejříve v pořádku a aby Rézku neopustil kuchařský zápal. :-D

15 Vendy Vendy | Web | 29. listopadu 2011 v 12:41 | Reagovat

I Rézka na ledaccos přijde, asi si tím musíme projít všichni. Taky jsem zjistila, že i při receptu nemusí fungovat přesné dodržování množství a váhy - mouka například má různou nasáklivost (nebo jak bych to pojmenovala)a prostě se přidává podle hustoty těsta. Brambor je více druhů a já si posledně koupila takové, že je musím vařit déle než je doporučená doba. U těstovin je to taky jinak. Některé se ti uvaří parádně, jiné se rozvaří, i když čas vaření hlídáš na vteřinu. Tam asi záleží na složení.
Ale dobré je, že má Rézka vůbec chuť něco uvařit. Časem se naučí i uznat, že nejsi viník všeho, tedy ani ne jejích nepodařených pokusů... :-D
Hezký den, zlatíčko. :-)

16 Milovnice žiraf Milovnice žiraf | 29. listopadu 2011 v 15:01 | Reagovat

Šero také nemám ráda, špatně v něm vidí. Čistá černá tma je přívětivější.
Držím palce, aby kašel brzy odezněl, bývá naším věrným společníkem v průběhu celého podzimu a zimy. Suchý, vlhký, dráždivý, stačí si vybrat :-)
Že bych si dnes večer udělala čínu a kopla do sebe panáka sirupu? Zásobu mám doma slušnou ;-)
A Rézce přeji další kuchařské úspěchy, jen s míň komplikacemi.

17 Casion Casion | Web | 30. listopadu 2011 v 6:58 | Reagovat

ahoj!!!
ak by ťa to veľmi neobťažovalo, prossím daruj mi ozdoby:
http://vianocny.datart.sk/janka-kolenova-si-praje-notebook-acer/
klikni na prvý modrý obdĺžnik darovať ozdoby...
vopred veľmi pekne ďakujem, ak to chceš niekde oplatiť napíš mi
:D :D :D

18 ovesná vločka ovesná vločka | Web | 30. listopadu 2011 v 17:10 | Reagovat

Jsi dobrá, že jsi své dobře míněné rady a komentáře držela pod pokličkou. Když vaří sestra (vědecký přístup, vše přesně odměřené), tak by v kuchyni měla být cedulka: "Kibic, drž klapajznu, než tě přes ni majznu."

Zvláštní, že mně rady při procesu nevadí, možná to bude tím, že vařím a peču od oka. O nevhodnosti nápadů na určitou krmi bych mohla psát eseje, hlavně o tom, jak se těch nápadů rychle vzdávám, neb coby samozásobitelka jsem omezena rozpočtem.

Jen pěkně piš, protože v tomto podzimním šeru a předzkouškovém období si člověk rád přečte něco, kde si na konci ulehčeně oddychne, že vše dobře dopadlo.

19 Nessie Nessie | Web | 2. prosince 2011 v 17:47 | Reagovat

Opravdu vynikající popis vaření, skoro mám pocit, jako bych to prožila s vámi! Moc jsem se navíc pobavila. Hlavní ale je, že se to nakonec podařilo a byla z toho dobrá večeře :)

20 Křesťan Křesťan | E-mail | Web | 2. prosince 2011 v 22:44 | Reagovat

Tak to jsem se pobavil. Chvilku jsem si myslel, tedy jak jsi napsala, že otevřela koš, že do něj udělá potřebu. Uf, něco mi to připomnělo.

21 KatyRZ KatyRZ | Web | 13. prosince 2011 v 21:42 | Reagovat

Mně podobné vylomeniny dělá manžel :). Občas uprostřed noci vyletí z postele jako čertík, vyděsí mě k smrti a já ho musím uklidnovat, že se nic neděje, nikde nikod není apod. Občas ze spaní hledá dcerky například. Ráno mívá zcela logická vysvětlení :).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama