O holčičce, která si chtěla hrát s hvězdami.

Zpátky....a poděkování.

12. listopadu 2011 v 18:11 | adaluter |  STŘÍPKY, ÚTRŽKY, ÚLOMKY
.....Ani si nepamatuju, kdy naposled jsem se někam tak strašně těšila, jako zpátky mezi Vás. A teď, když jsem konečně tady, najednou nevím, co říct. V reálném životě, by slova nejspíš nahradilo úlevyplné objetí, tady ve virtuálnu budu muset přeci jen vyjádřit své pocity slovně.

.....Chyběli jste mi, moc jste mi chyběli, nejen jako autoři a čtenáři, ale jako přátelé, lidé mně blízcí. Cítila jsem se náhle tak osamělá, že mě to až vyděsilo. Ztratila jsem možnost mluvit, vyjádřit se, vést dialog, hledat u Vás povzbuzení, moudrost, inspiraci, zábavu i zamyšlení.
Náhle jsem zjistila, že jsem závislá na technice, zrovna já, technický antitalent a zároveň i člověk, co techniku zrovna nemusí. Den co den jsem automaticky s ranní kávou usedala před monitor, abych si až poté uvědomila, že je mrtvý. Trvalo to nejmíň týden, než jsem pochopila. Je to, jako když se opakovaně snažíte rozsvítit světlo i když přece "víte", že nejde proud a když se voda nevaří v rychlovarné konvici, dáte jí na sporák. Elektrický sporák.

.....No, tak když mi to konečně docvaklo, padla na mě tíseň. První myšlenky, totiž vlítnout do nejbližšího obchodu a koupit nový monitor, byly hodně rychle zkroceny pohledem na stav rodinného, tedy mého, konta v poměru k pohledávkám. Další myšlenky, jako nalézt a pořídit si monitor použitý, narazily pro změnu na nemožnost připojení k internetu, no a doufat v zmrtvýchvstání (navíc samovolné) stávajícího, znemožňoval odporný pach spáleniny linoucí se z jeho útrob ještě mnoho dní poté, co naposledy zablikal, zkroutil obraz bolestí a na rozloučenou vyrazil hlavní jistič.
Můj respekt před neviditelnou silou, zvanou elektřina, mi už nedovolil jeho vidlici, vyrvanou ze zásuvky v návalu panické ataky způsobené pravděpodobně atavistickým strachem z ohně, vrátit na místo, pro které byla stvořena.

.....I nastala doba temna.
Můj "báječný" nápad, totiž, že budu své myšlenky zatím předpěstovávat ve "wordovém" inkubátoru, se ukázal být velice záhy (asi po deseti vteřinách) ne nepodobný myšlence s elektrickým sporákem, nicméně dost nalomil moji víru ve vlastní rozumově-myšlenkové pochody, už proto, že mě napadl dokonce opakovaně. Zahanbena a rozčarována narazila jsem postupně ještě na několik oblastí běžného života, které tak či onak závisely na do té doby mnou nejspíš podceňovaném "připojení".

.....Snad, být to jen ztráta těch praktických aspektů, které přináší internet, byla bych schopná nad tím mávnout rukou, jenže já už jsem uvízla mnohem, mnohem pevněji, hlouběji a zjistila jsem, že zpřetrhat vazby, které za ten rok, co jsem na blogu, zesílily z pavučinek na pevná kotevní lana, by bylo velmi těžké a bolestivé a že něco takového nemíním dopustit.
Odžila jsem si tady jeden z nejtěžších roků svého života a vím jistě, že nebýt Vás, byl by ještě horší. Snad to někomu může připadat nadsazené, ale dost možná právě Vy jste vytvořili tu neviditelnou, pomyslnou hranici, za kterou se nalézá už jen bezbřehá prázdnota a zpoza které se tak těžko vrací do života. Vy jste mě za ní nepustili. Ty dva měsíce, kdy jsem byla odstřižena, mě v tom jenom utvrdily. A kdybych snad ještě neměla jasno (jakože mám), rozsvítilo by se mi teď, po návratu, kdy jsem si přečetla Vaše komentáře plné obav a zároveň povzbuzení. Děkuji.
Děkuji a to objetí posílám aspoň po znovu zprovozněných internetových vlnách.

.....Jsem tedy zpět a jen co se doma přestaneme hádat o křeslo před počítačem (nebo až je přeperu) a znovunastolíme jakýsi rozvrh, či řád, vrhnu se, na zřejmě nezvládnutelné, resty, jak v čtení u Vás, tak snad i v psaní.
A kdyby snad někoho zajímalo, kterak že jsme vlastně k monitoru nakonec přišli, tak vězte, že náhodou. Rézka si stýskala před známým, u kterého byl zrovna na návštěvě jeho známý, který má známého ve sběrném dvoře a tady by se hodila věta z Pejska a Kočičky : " a ten vám toho děti našel", (rozumějte pohozených, nechtěných hraček, pro nalezenou panenku).
Měli dokonce hned tři, pohozené a nechtěné, fungující monitory a není to prý nic zvláštního. Tak hurá, příště se možná poohlédneme po ledničce.

.....Páni, tolik písmenek, po té době se mi až hlava zatočila, budu tedy končit, jen ještě jednou poděkuji Vám všem, kteří jste na mě mysleli, lámali si hlavu, co se s tou ukecanou adaluter mohlo stát a zároveň slíbím, že kdyby se snad mělo něco podobného někdy opakovat, najdu způsob, jak Vám dát vědět, že žiju.



.....................................................................Vaše znovupřipojená adaluter...................
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Malkiel Malkiel | Web | 12. listopadu 2011 v 18:55 | Reagovat

Ahoj Lucie, tak to jsem moc rád, že jsi opět mezi "živými" blogery. Chyběly mi tvé články i komentáře. Jen si tak dovolím malinko rýpnout, že kdybys nebyla tak zatvrzelá v odmítání pomoci, tak si na té síti mohla být mnohem dříve. ;-) Není žádnou hanbou člověku potřebnému, přijmout pomoc. Rozhodně ne mezi přáteli, byť to jsou jen přátelé internetoví.;-) Hanbou by bylo tu pomoc neposkytnout. ;-) A neštvi mně už. ;-)  :D

2 Verča Verča | E-mail | 12. listopadu 2011 v 19:09 | Reagovat

Ahoj ahoj ahoj!!!
Páni, to jekrásný pocit přijít sem a uvidět nový článek. Jsem moc ráda, že jsi zpátky a těším se na tvoje články. Už tenhle mě zas a znovu utvrdil v tom, jak moc tvůj styl zbožňuju. Náhoda? No, já na náhody nevěřím. Ty ses tady prostě musela vrátit, a tak se stalo pár zdánlivě náhodných věcí, aby jsi zase mohla blogovat.
Vítej zpět, piš a měj se krásně.:-)

3 davidbachmann davidbachmann | E-mail | Web | 12. listopadu 2011 v 20:01 | Reagovat

Ipropána!!! A tos tady nebyla kůli takové xxčovině? Jeden monitor mi tu leží!!!
No, hlavně vítej zpátky!!!
Nechceš rychlokurz v používání hlasových programů, aby tě absence obrazu už nemusela úplně vykolejit? Já bez něj byl jednou 14 dní a s hlasovým odečítačem jsem na 90 % dokázal fungovat. No, máš co dohánět, tak piš! Jsem moc rád, že jsi tady.

4 Malkiel Malkiel | Web | 12. listopadu 2011 v 20:30 | Reagovat

[3]: To mi povídej, já před týdnem uklízel sklep a vyhodil jsem dva funkční monitory. Dokonce jeden LCD, jen byl 17 palcový. Nevím proč, ale nějak mi leze na mysl známé rčení o tom, že "Líná huba, holé neštěstí". ;-)  :D

5 davidbachmann davidbachmann | E-mail | Web | 12. listopadu 2011 v 20:58 | Reagovat

[4]: Já mam LCD a starej je tady ve skříni. A určitě bych dokázal nějakej ještě sehnat. Ale už se to nakonec šťastně vyřešilo, tak je to jedno. Jen se tu tak zamýšlím nad neochotou lidí přijímat pomoc. Ono to bude souviset s tím, že lidé nevěří v nic dobrého, co by jejich chápání třeba mohlo i přesahovat.

6 Janinka Janinka | Web | 12. listopadu 2011 v 21:58 | Reagovat

Jéééé, vítej zpátky! Hurá!
Jsem moc ráda, že jsi zpátky, živá, celá a zdravá :-).

7 punerank punerank | E-mail | Web | 12. listopadu 2011 v 22:00 | Reagovat

Lucko, že tě přetrhnu?!:)))
problémy technického rázu a podobné tvé "okecávání" mi sice ulevilo od starostí o tvůj život nebo aspon psychické rozpoložení, ale že je to takováhle blbost - monitor - fakt se to dalo vyřešit daleko dřív... stačila jen podrobnější věta, zmínka... vůbec to nemusela být žádost!
A dost trhání - jsem strašně ráda, že tu zase seš!!! máš štěstí! vlastně my máme štěstí!
jsem u své hokejové kámošky na návštěvě a celej den  nejsem na netu, alee tygr mi psal sms, že jsi psala na blog a já se musela kouknout!
tak ted poslušně opiš všecky naschovávaný papírky, co máš za tu dobu po šuplíkách!
Huraaaaaa!

8 Čerf Čerf | Web | 14. listopadu 2011 v 8:41 | Reagovat

Tak to je skvělé! Zdravím z Athén a raduji se, moc mi Tvé články i komentáře chyběly. Tak se těším, co se v mezidobí ve wordovském nebo jakémkoli jiném inkubátoru urodilo :-).

9 Vendy Vendy | Web | 14. listopadu 2011 v 12:28 | Reagovat

Jejda, jsem ráda, že se konečně vracíš a že to nebylo nic horšího než technický zkrat (který jsi sice legračně popsala, ale mohlo to být dost děsivé, vyhořelé zásuvky nejsou žádná sranda).
A jak už tady padlo v komentářích, příště klidně napiš, o co se jedná nikdy nevíš, jaká může být odezva.
Přinejhorším nic - a v lepším případě jsi mohla mít aspoň dva monitory naráz... :-D
A líná huba hotový neštěstí - to jsi stejně poznala, když jste se zmínily před známým. A vida, řešení se našlo!
A jsem ráda, že jsi zpátky. Sice sem chodím čas od času a ne denně, ale chodím sem ráda.
Vítej zpět! ;-)  :-)

10 Jezurka Jezurka | Web | 17. listopadu 2011 v 17:53 | Reagovat

Já tě taky srdečně vítám zpět! Tvoje báječné psaní mi také chybělo, ale nevím kdo pustil do éteru, že ti nejede PC, tak jsem nemyslela hned na nejhorší - myslím tím jasně nemoc. Vidíš, stačilo se zmínit a .... já vím, ale jak, když ti nešel monitor, že? Tak pro podruhé to víš a my si zase můžeme počíst! :-)

11 adaluter adaluter | Web | 17. listopadu 2011 v 18:19 | Reagovat

[1]: Taky tě ráda "vidím" Malkieli a co se potřebnosti týká, pořád si myslím, že jsou lidé mnohem potřebnější než já. Víš, mně ten monitor vážně chyběl, ale je to jen monitor, nehladověli jsme, nemrzli a já jsem taková trochu otálivá, navíc i natvrdlá, protože mě zkrátka ani nenapadlo, že by někdo mohl mít doma monitor, který nepotřebuje. Takže tak, nečekej, že se moc změním. A mrzí mě, že tě štvu. :-)

[2]: Moc děkuju za tak milé přivítání, potěšilo mě. Jsem ráda, že se ti u mě líbí a jestli náhoda nebyla náhodou, tak tím líp. :-)

[3]: No nazdáááár Tygře, ještě že vůbec netuším, co se skývá za tím divným slůvkem se dvěma x. :-D
Co se týká hlasových programů, nemůžu bohužel vyloučit, že tě časem o nějaký kurz nepožádám, i když vážně doufám, že to nebude potřeba a tím nemyslím problémy s monitorem.

[4]:[5]:No, pánové jsem moc ráda, že mi tu tak pěkně rozvíjíte diskusi :D. Skoro by se jeden zastyděl, že se neumí ozvat hned, jak něco potřebuje. Nemám páru, jak bych se měla obhajovat, nevím přesně proč jsem taková a nevím, budu-li jiná, co naplat, buď mě berte jaká jsem a nebo si počkejte, až se dostanu do opravdu neřešitelné situace, třeba se pak "polepším". :-D
A vůbec, skoro to začíná vypadat, jako bych nějak programově vyhlásila "já jsem ta, co odmítne každou pomoc", tak to není, jen mám asi jinde hranice, či jak to nazvat. Už jsem o tom i někde psala, dostává se mi pomoci spousta, bohužel je doprovázená výčitkami a jelikož si nemůžu dovolit ji odmítnout, musím jí přijímat se vším všudy, tedy i s tím, že můj život je trochu pod velením někoho jiného. A co si budem povídat, to není příjemný pocit.

[7]: Dívím se, že si ještě našla něco k roztržení, já měla pocit, že David s Malkielem mě rozcupovali na prvočinitele. :-D
Ty papírky bohužel za nic nestojí, takže žádná záplava článků se asi konat nebude, ale budu se snažit držet nějakou rozumnou frekvenci.

[8]:Páni, já tě naposledy chytla v Japonsku a ty se teď ozýváš z Athén, to je pořádný kus země, nevím, nevím jestli se příští rok spokojíš s vycestováním pouze na Vypich. :-)
A asi by to byla i škoda, reportáže z Vypichu, by v konkurenci s japonskými a řeckými byly rozhodně Popelkami.
I mně chybělo tvé psaní. :-)

[9]: I tobě díky, Vendy, za podporu, komentáře i uvítání. Tohle přísloví si teď budu dlouho pamatovat :D. Každopádně jsem ráda, že jsem zpět, moc jste mi chyběli. :-)

12 adaluter adaluter | Web | 17. listopadu 2011 v 18:29 | Reagovat

[10]: Díky, Ježurko, teď už taky vím, jak málo stačilo, ale máš pravdu, že bez monitoru se dost blbě připojuje. :D
Asi budu muset okouknout nějakou tu internetovou kavárnu, abych případně příště nezůstala mimo jako tentokrát. :-)

13 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 18. listopadu 2011 v 19:31 | Reagovat

Postupně jsem přestala věřit, že Tvé problémy jsou technického rázu a říkala si, že ležíte v depkách. Protože jsme encháapa, proč aspoň jendou týdne nenapíše něco na blog od kamarádky či z internetové kavárny. Jsem ráda že vám je dobře. Od středy na Tebe tak intenzivně myslím a hledám spojení a ta nejednodušší cesta mě nenapadla. Podívat se na tvůj blog. Ale nechtěla jsem být zase zklamaná. Bohužel mám v oblíbených už tolik lidí, že když se přes den nepodívám aspoň pětkrát kdo, co napsal, tak mi některé utečou a jsou vytlačeny psavci.

14 Nessie Nessie | Web | 18. listopadu 2011 v 22:34 | Reagovat

Tak vítej zpátky! Nebylo tu skoro co číst, zatímco jsem byla přesně ty samé dva měsíce doma s kolenem. Zvláštní shoda náhod. Jsem ráda, že máš nový monitor. Mě jestli znova odejde notebook, asi se picnu :)

15 Nessie Nessie | Web | 18. listopadu 2011 v 22:36 | Reagovat

[13]: Zařiď si RSS čtečku. Nemusíš pak upřeně sledovat, co se kde mihlo! :) Najdeš to dole na stránce každého blogu a prográmky stáhneš v pohodě z netu. Já používám už asi dva tři měsíce FeedReader a takhle mi nic neuteče!

16 signoraa signoraa | Web | 18. listopadu 2011 v 23:00 | Reagovat

Lucko, vítej zpátky. Opravdu jsi tu chyběla, jak psali všichni ti přede mnou. Přiznávám se, že jsem sem každou chvilku klikla a měla o tebe strach. Až pak, když ses ozvala Edith, spadl mi kámen ze srdce.
Jsem ráda, že jsi zpět. :-)

17 adaluter adaluter | Web | 20. listopadu 2011 v 14:44 | Reagovat

[14]:Já to fakt neudělala schválně :-D, ale věř, že kdybych tušila, že se doma nudíš, pochlapila bych se a přepadla nějakou tu internetovou kavárnu, abych ti napsala něco pro ukrácení dlouhé chvíle. :-)

[16]: No, poté, co jsem si přečetla na tvém blogu tvé patálie s nemocí, jsem měla mít strach spíš já o tebe, monitor se dá vyměnit, zdraví je jen jedno. :-)
Díky za uvítání. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama