O holčičce, která si chtěla hrát s hvězdami.

Tak je po Nich.

26. prosince 2011 v 17:25 | adaluter |  BEZE SMYSLU, BEZ POINTY
.....Já nevím, asi by bylo nejlepší je přejít a nechat už spát, ale nějak mi to nejde.
Přišlo jednorázové vzepětí vánočního "nadšení" druhou adventní neděli, kdy byl spáchán adventní věnec,


.


hromádka vanilkových rohlíčků


.

a..... a tím to zhaslo.
Já jsem zhasla a nahradila nadějné čekání na zítřek vědomím, že už byl, a novým plánem na zdolání Vánoc. Plán P, plán Přežít. Jak vidíte podařilo se, píšu, tudíž žiju a o ztrátách pomlčím.

I když, nepomlčím. Mám tak strašnou chuť konečně někomu říct, pořádně nahlas, jak mizerně jsem se cítila, bez ohledu na to, že všechno vlastně dopadlo dobře, konečně si od srdce zafňukat a nedusit to uvnitř, jako celý ten měsíc, kdy místo radostného očekávání seděla v mé mysli lhostejnost a strach, strach ze smutku, z vypjatých emocí.

U nás jsou svátky každoročně potencionálně výbušná situace, díky nevypočitatelnosti (či spíš vypočitatelnosti) nálad mojí mámy. Za ta léta už je těšení na Vánoce nerozlučně spjato s obavami, co za drama se zase letos strhne a leckdy je právě tahle nervozita i roznětkou případných kolapsů. A ani relativní klid v posledních dvou letech, už nedokáže ten černý mrak katastrofických možností rozehnat.
Letos jsem ale cítila, že nic víc, než to, že i tak to budou mé nejsmutnější Vánoce, prostě neunesu. Jenže doufat v jakési ohledy z máminy strany je přinejmenším pošetilé a tak jsem prožila prosinec na pomezí pocitů strachu, nechuti a současně bojechtivosti, kdyby snad někdo chtěl svými výlevy jedu zničit tesknou křehkost a důstojnost prvních Vánoc bez manžela a táty. Na opravdový smutek nebyl klid a vlastně mi nezbyla ani energie, cítila jsem nepokoj a hlavně neustálé napětí, vyčerpávající a deprimující.
Potřebovala bych být občas sama, jen to jsou chvíle, kdy dokážu brečet a lítost nejen prožít, ale i odžít, než přijde v nové vlně, takhle se nesu stále na zdvihu, bez možnosti úlevy, která přichází společně s tím, jak odcházejí slzy. Ale před Vánoci, víc než jindy, je samota vzácné koření.
Jak jsem už předeslala, všechno dopadlo dobře, začátek večeře "už" v půl desáté a pár máminých jedovatých poznámek se dá považovat za nečekaný úspěch, zvlášť, když byly sem tam vyváženy i nezávazným náznakem uznání. Děti byly nadšené a o to přece šlo, já přežila, i to bylo v plánu, takže na co si vlastně stěžuju? Snad jen, že očekávaná úleva, na kterou jsem se těšila jako na vysvobození , se den poté nedostavila, zůstalo jen prázdno a nepříjemná pachuť.
Jak jsem se netěšila na Vánoce, tak jsem se těšila, až bude po nich a obojí marně, nic se nezměnilo. Zůstanu tedy u vděku, že nebylo hůř, lítosti, že nebylo líp a naděje, že jednou zas bude.
Omluvím se tímto i Vám všem za svoji nehoráznou nespolečenskost a nespolehlivost, co se týká odpovídání na zprávy, e maily, komentáře, za neúčast na společenském dění i na vašich blozích, za své mlčení a budu Vás varovat, že to nejspíš nebylo naposledy a doufat, že Vás to přes to všechno neodradí a zůstanete nadále mými přáteli, či alespoň občasnými návštěvníky.
Rozhodně Vám, i když se zpožděním, popřeju nádherné Vánoce a kdybych měla znovu "nečekaný" záchvat mlčení, tak pro jistotu i šťastný Nový i nový rok, šťastnější než ten letošní.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Čerf Čerf | Web | 26. prosince 2011 v 17:52 | Reagovat

Každá ztráta o Vánocích víc bolí, rozhodně to není nic k omlouvání. Lidé, kteří jsou skutečně věřící, vidí ve Vánocích nový začátek, tak, jako se o to my ostatní "něcisté" občas pokoušíme na Nový rok. Tak přeju do povánočního období naději, protože čeho jiného by Vánoce měly být svátkem, ne-li naděje, i když to tak třeba vůbec nevypadá. Naděje, která - i když je stokrát zadupaná do prachu a stokrát pochovaná, dokáže i posté obživnout a narodit se na místech zcela nečekaných. Přeju, ať na ni narážíš na každém rohu.

2 punerank punerank | E-mail | Web | 26. prosince 2011 v 17:54 | Reagovat

Nevím, co napsat... Aspoň, že občas přijdeš...
Přeju ti pozvolné zotavování a šťastný nový rok...

3 ovesná vločka ovesná vločka | Web | 26. prosince 2011 v 18:09 | Reagovat

Nevím, jestli jsi objímací typ, ale pokud ano, tak věř tomu, že Tě objímám. Přeji Ti ať  Tě v novém roce vede k pláči jen radost, ať jsou to slzy smíchu. Hodně síly a humoru.

4 edithhola edithhola | E-mail | Web | 26. prosince 2011 v 22:05 | Reagovat

Představa, že jsem o Vánocích s lidmi, se kterými jsem kdysi bývala, tak se zblázním. připomněla jsi mi tímto článkem, že bych se mohla alespoň radovat z toho, že jsem jen s těmi, s nimiž chci být. I když... Tu samotu hledám taky a nenalézám.  Apatii  a prázdno cítím taky. Jsem ráda, že hodnotím TT. I když jsou na něj jen samé pitomoučké články, tak jsem ráda, že jsem nějak zaměstnaná. Přeji, ať je ráno líp. Sobě také. Mám opravdu skeptickou náladu..., tak asi neumím zvednout ani tu Tvou. Ach jo.

5 Malkiel Malkiel | Web | 26. prosince 2011 v 22:20 | Reagovat

No, hlavně žes to přežila. I v tom největším srabu vždy člověk může doufat, že to bude lepší, což pomáhá udržet při smyslech i životě. ;-)
Jo, a nemusíš se nikomu za nic omlouvat. Je to jen otázka tvé svobodné vůle. Myslím, že tě lidé nepřestanou mít rádi jen proto, že ses na čas vymazala z blogového dění. Rozumný člověk pochopí, žes k tomu měla své důvody. ;-) Zejména blogeři, kteří za tu dobu o tobě přece jen něco vědí.

6 Janinka Janinka | Web | 26. prosince 2011 v 22:45 | Reagovat

Důležité je, že jsi přežila. Já se na Vánoce těšila celý měsíc a když přišly, bylo mi, jako by nebyly. Blbej den to byl a to tu nemám nevypočitatelnou mámu a její nálady, vystačím si sama. A úleva přišla naštěstí dneska.

7 Amelie Amelie | Web | 27. prosince 2011 v 11:35 | Reagovat

Jak ti rozumím. I já letos cítila pusto a prázdno a neměla jsem chuť psát trapné smsky a přeposílat maily. Bojím se vánoc díky nevypočitatelnosti svých autistů..manžel svátky a víkendy nezvládá. Vždycky dojde k nějaké katastrofě...a s blížícím se (asi) rozvodem nám jde společné žití čím dál hůř. A nedat najevo svůj smutek, lítost, bolest mi šlo letos asi nejhůř ze všeho. Kéž by chtěly být vánoce jednou klidné a pohodové.
Mám Tě ráda, opatruj se a kdybys někdy chtěla, klidně napiš mailík.

8 signoraa signoraa | Web | 27. prosince 2011 v 14:09 | Reagovat

I když Vánoce by měly být těmi nejhezčími svátky v roce, jsou pro mě obdobím nostalgie a vzpomínek. Vzpomínám na ty, kteří tu už nejsou. Mým obrovským štěstím jsou vnučky, jejich rozzářené oči, které mi způsobují radost a dávají mi zapomenout na smutné myšlenky. Matias je ještě moc malý, ale věřím tomu, že už příští Vánoce pro tebe budou veselejší ve společnosti toho malého človíčka. Říká se, že čas je nejlepší lékař.
Tak at' léčí.
Přeji ti do nového roku hlavně klid a pohodu a někdy zavítej. :-)

9 Jezurka Jezurka | Web | 27. prosince 2011 v 14:09 | Reagovat

Vůbec se neomlouvej. Nemáš zač. A neboj se, ti věrní ti zůstanou, i kdyby ses odmlčela na jak dlouho to bude třeba. Vždy přijdu, nakouknu a zase tiše odejdu. Ale URČITĚ se vrátím! Vím, že to nemáš vůbec v životě jednoduché a přeji ti, aby už to bylo jenom lepší v tom roce příštím! :-P

10 Vendy Vendy | Web | 31. prosince 2011 v 19:26 | Reagovat

A víš, že docela chápu, jak se cítíš?
Moje poslední několikery vánoce byly přesně ve znamení hádek a napětí a už ani nemůžu říct, kdo byl jízlivější, jestli já nebo moje máma. Akorát ty loňské kupodivu proběhly docela v poklidu...
Letos jsem byla na vánoce sama a jen díky tomu, že jsem vypustila stromek, jsem se nedostala až na dno.
Luci, tobě přeji do příštího roku, aby bylo líp.
Abys našla kousek úsměvu i kousek svého soukromého štěstí. Nebo aspoň pohodu a vyrovnanost. Aby byl ten příští rok v něčem lepší. 8-)

11 Nessie Nessie | Web | 2. ledna 2012 v 18:12 | Reagovat

To čekání znám...letos jsem trnula celý týden, jestli se otec na ježíška zase opije, jako loni, a zničí nám celý večer, ale naštěstí s tím počkal až do dneška...kdyby počkal až odjedu, byla bych ještě radši, ale můžeme být rádi aspoň za tyhle dary...
Tak snad to z tebe spadne aspoň v tom novém roce, a i kdyby ne rychle, tak snad postupně? Jinak já se rozhodně nezlobím, že moc nekomunikuješ, mě se taky nechce psát blogy a číst ty cizí. Ale občas se k tomu přeci jen dostanu, jako třebas dnes :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama