O holčičce, která si chtěla hrát s hvězdami.

Dumání.

30. ledna 2012 v 21:16 | adaluter |  BEZE SMYSLU, BEZ POINTY

.....Tak tu sedím, s mokrým hadrem na hlavě, jsem sama doma a dumám.
Dumám o stavu svých skříní, lépe řečeno o stavu jejich obsahu, dumám o tom, že Juli se dnes stala oficiálně čekatelkou na základní vzdělání, dumám o tom, že každý den začíná krásným východem slunce, jen ho prostě občas není vidět, dumám o svých šedinách, kterých povážlivě přibývá a já se vždycky hrozila chvíle, až si budu muset vybrat jednu z těch příšerných barev na papírové krabičce a dívat se do zrcadla na cizí ženskou.

.....Snad, že konečně dorazilo něco jako zima, přišlo na mě předjarní dumání.
Moje skříně, no skříň, otevřu ji a začnu rozjímat, o barvách, o sluníčku, o světle a jasu...a pak ji zavřu a sáhnu po osvědčené, návykové šedé, už takřka druhé kůži, nedokážu se vymanit, jsem v ní neviditelná a to mi vyhovuje. Mlha přede mnou, mlha za mnou.

.....S vyhlídkou školní docházky přicházívá velká změna, pevnější řád, neodkladné povinnosti, třídní schůzky, brrr.
Mám za sebou už jednu (tím nemyslím svoji) a to poměrně stresující, tak přemýšlím, co nám to přinese tentokrát.
V duchu žadoním, ať to není znovu porucha soustředění, dyslexie a její kámošky, to už tu bylo a já se zrovna jako trpělivý vychovatel moc neosvědčila.

.....Pro začátek už se nám tu drobné problémky rýsují v podobě logopedie, kam jsme konečně dorazily, nejspíš za pět minut dvanáct.
Teprve tady nám definitivně řekli, že Juli bude nejspíš levačka, dodnes totiž vše dělala pěkně spravedlivě, střídavě oběma rukama, malovala, jedla polévku, čistila si zuby, stříhala, házela míč, mazala chleba. Ať už to byla pastelka, lžíce, nůžky nebo kartáček na zuby, přehazovala vše v pravidelných intervalech z ruky do ruky, jako horký brambor s odůvodněním, že jí ruka bolí.

.....Znalá všech úskalí, která mohou čekat na leváka násilně přeučeného na praváka (a zcela nepochybně i naopak), nechtěla jsem nikterak direktivně zasahovat do její volby, která nicméně nepřicházela. Nu což, nerozhodnost máme v rodině, tedy rozhodně mnou počínaje, ale přesto už jsem začala pociťovat obavy, aby se nakonec neukázalo, že nikoli levá je ta pravá, ale že levé jsou jaksi obě.
Na má pozorování však nebyl zrovna spoleh. Logicky, jako pravák, jsem stále měla pocit, že ta pravá je přecijen maloulinkato šikovnější než levá, navíc fotbal hraje pravou a baseballovou pálku drží jedině jako pravák.

.....Jenže logopedka není žádný amatér a vytáhla fígl s krasohledem. Položila ho na stůl a sladce povídá "podívej se dovnitř" a Julka, netušíc zradu ho pěkně chytla, levou rukou blíž k obličeji a k mému úžasu (rozuměj zděšení) ho přiložila k LEVÉMU oku, "jé mami tam jsou kytičky" ozval se nadšený hlásek. "Tak mi to dej, já ti ukážu ještě něco", lákala ji doktorka, zatřepala krasohledem a celý kousek opakovala s identickým výsledkem a ještě do třetice, totéž. Už jen pro potvrzení, poslala Juli pro obrázek pověšený vysoko na nástěnce a když se pro něj Juli natáhla levou rukou, otočila se na mě: "maminko, máte už doma leváka?" . Stačil jí jeden pohled : "áha, takže......loket...stůl...držení tužky.....psaní z kopce.... oko....ruka.......tak, to bychom měli k lateralitě a teď ta výslovnost".
"L" špatně, "R" a "Ř" neumí, sykavky vysunuté dopředu, dál už jsem nevnímala.
Asi začnem s abecedou nanovo. Juli vyrůstala skoro pět let ve dvojjazyčné rodině, v období, kdy měla upevňovat syčení a sykání byla bezzubá, protože se řezáků zbavila o dva roky dřív, než je v našich končinách (a tabulkách) dobrým mravem, a s tou nosní mandlí...tak tam taky nebude něco v pořádku, zní názor odbornice. Tohle všechno se prý podepsalo na tom, že se budeme s paní logopedkou (naštěstí velmi milou) vídat ještě dlouho. No, jupííí.

.....Východy a západy (stejně mě vždycky napadne záchody) slunce, ještě že to netrvá věčnost, já bych se od té podívané hned tak dobrovolně neodlepila. A té paměti, co to sežere, digitální.







.....Ty šediny, jak můžu šedivou na milovaném svetru, ve vlasech mě překvapuje jedině nemile. Se svojí špinavě plavou barvou plnou nedefinovatelných odstínů, rozhodně nevypadám nikterak interesantně, jak se to někdy daří třeba černovláskám, vypadám, vypadám...prostě blbě vypadám, jak mlynář po šichtě.
Nevím nakolik je to už znát, já je teda vidím a protože se objevily až v posledních dvou letech, připomínají mi, spíš než plynoucí čas, všechny ty těžké chvíle, co mám za sebou.
Abyste si to špatně nevykládali, nejsem z těch, co se začnou hroutit s první vráskou, či první šedinou a atakují kosmetické salóny a kadeřnictví.
Já se naopak nechci smířit s tím, že to kadeřnictví nejspíš budu muset navštívit, nechat si na hlavu naplácat tu příšerně smrdutou věc a ještě přemýšlet nad tím, že já už nebudu já. Nikdy jsem si vlasy nebarvila (a, až na jeden radikální zásah před dvěma lety, téměř ani nestříhala), narozdíl od Rézky, která do svých dvaceti vystřídala nespočet střihů a barev, včetně růžové nebo zelené. Myslím, že už neví jakou barvu vlastně mají její vlasy.
Já bych prozměnu u svojí barvy ráda zůstala, jenže vidím, že dlouho to už přehlížet nepůjde, neboť moji barvu plíživě nahradí odstín, kynologům známý jako pepř a sůl.

.....Konec dumání, jdu vařit.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Malkiel Malkiel | Web | 30. ledna 2012 v 22:28 | Reagovat

I když to možná nebylo tak úplně záměrem pisatelky, tak mně některé pasáže tohoto samomluvného článku pobavily.
Hezké povídání podané takovou formou, že je čtenář téměř prožívá s autorkou. ;-)
Díky Bohu, že my muži nemusíme své šediny nijak řešit. Tedy kromě některých extrémně marnivých jedinců.
Jen se musím zamyslet nad tím, jestli moje oblíbená šedivá bunda taky náhodou něco nesignalizuje. :D

2 signoraa signoraa | Web | 30. ledna 2012 v 22:39 | Reagovat

Přesně jako ty dumám nad tím, že bych si měla také obarvit vlasy, protože už mi zase zešedivěla pěšinka. Činím tak sama už několik let. Má původní barva bude podle toho jak popisuješ stejná, jakou máš ty. Můj táta tomu říkával "kafe braun do zelena". V létě to vždycky vyšisivalo do docela slušné blond, ale jinak to bylo několik odstínů. Experimentovala jsem od tmavohnědé, přes mahagon, rez, platinovou blond, až do doby, kdy jsem si před několika lety řekla dost a snažím se vrátit k původní barvě. Celkem se to daří a v létě vždycky vyšisuju do blond.
Juli čeká škola. To už je takový první vážný krok. Pokud je levák, bude mnohem šikovnější než my, praváci. Moje sestra je levák a to, co ona dokáže pravou rukou, já nikdy levou nedokážu. Moje levá je prostě levá, kdežto její pravá je mnohem šikovnější. Je coby levák víc univerzální a spoustu věcí dělá pravou rukou.
Na logopedii jsem chodila s dcerou, neuměla Ř. Po první návštěvě u výtahu na poliklinice pronesla zřeteleně. "A kdy pŘijdem pŘíště?" Chtěla jsem tehdy samou radostí zaklepat na logopedku a tu příští návštěvu zrušit, že už je zbytečná, ale dcera tehdy trvala na tom svém "pŘíště". :-D

3 David Tygr Bachmann David Tygr Bachmann | E-mail | Web | 30. ledna 2012 v 23:31 | Reagovat

Čas nikdo nezastaví. Šediny zatím nemám, ale kejvou se mi zuby a ve čtvrtek mě čeká návštěva stomatologa.
Jinak já myslím, že téměř nikdo na světě není podle těch tabulek. Všichni jsme tak trochu disněco. S tím se dá docela dobře žít.

4 punerank punerank | E-mail | Web | 31. ledna 2012 v 0:22 | Reagovat

Vařit - zapomělas prozradit co!
Já si myslela, jak je mi fuk, jestli mám někde nějakou šedinu nebo ne! a do toho nečekanaě tygr pronesl, že mám na hlavě šedivé místečko a ukázal mi kde!
ten dotek zhmotněl a na místečko nezapomenu. takže i kdyby to byl fór, tak zešedivím přesně tam vee vlasech:)))
Ty maličkosti s Juli - to jsou drobnosti a rysy, nijak se tím netrap!
Nedávno mě mamina udivila poznámkou - že lidi chodí nejčastěji v šedivých barvách. a já si myslela, že tohle je už dávno pryč a vede pestrá móda. pravda, nebylo léto, ale to snad nevadí.
Jen dumej, Lucinko, dumej, těší mě, že seš tu opět častěji!
Pandorka by nebyla?

5 Čerf Čerf | Web | 31. ledna 2012 v 7:11 | Reagovat

Někteří fotografové mají černobílou radši než barvu, tak bych šedou úplně nezavrhoval, zvlášť když si člověk občas rád opepří i osolí. Ale sám se mohu pouze dohadovat, zda by mé absentující vlasy byly šedivé, či zářily barvami. Podklad je každopádně selecí :-).

No a jsem oficiálně pravák vykazující v řadě ohledů parametry leváka. Kruciš, napadá mě, že už jsem se dlouho nedíval do krasohledu, což je třeba urychleně napravit :-).

6 annapos annapos | E-mail | Web | 31. ledna 2012 v 9:31 | Reagovat

Občas si tady počtu, mimochodem moc hezky, ty vlasy bych neřešila, dokud mě lidé poznávají, i když mě už nepoznávají, ale to je jiný problém, tedy s proporcemi, je to sice také o zevnějšku, který žena začíná většinou řešit, když je skoro pozdě, a jak říká můj muž záleží více na tom co je uvnitř, tím tedy myslí, uvnitř žaludku, jako každý muž. A tak se nějakou tou stříbrnou nitkou netrapte.

7 adaluter adaluter | Web | 31. ledna 2012 v 10:51 | Reagovat

[1]: Malkieli buď v klidu, pisatelka rozhodně nechtěla nikoho rozbrečet. :-D
Ať je to jak chce nespravedlivé, mužům šediny vvětšinou na přitažlivosti neubírají, mnohdy právě naopak. Jo a taky místo stárnutí zrajete, eech. :-?

[2]: Tak to bude přesně ona, v zimě a u hlavy světle oříškovoplavozrz, v létě a u konečků zlatoblond. Jenže jak takovou najít mezi tou záplavou barev, zvlášť když vím , že to, co je na krabičce pak vůbec nemusí být na hlavě? :-(
Pravda je, že naše "pravičacká" společnost nutí leváky být mnohem všestranější, snad jediné, co pro ně udělala jsou nůžky a škrabka na brambory, jinak si poraď jak umíš. :-D
A na tu zázračnou logopedku nemáš ještě náhodou kontakt? :D  :D  :D

[3]: Ach Davide, šediny můžu probírat horem dolem, vlastně je mám docela ráda, ale zubař?!?! To je pro mě hororové téma. Myslím, že je jen málo reálných věcí, kterých bych se bála víc než zubaře. Vlastně, já se nebojím to už je oficiální fóbie. :-!
Jasně že se s tím dá žít, ale číst ty desítky napomenutí, klepat se před každou třídní schůzkou, co zas neumíme, nedokážeme, měly bychom zlepšit i když víš, že je to nad naše možnosti, zkrátka znovu bych to nemusela.
Jen pro představu, v první třídě jsme s Rézkou psaly domácí úkol zhruba dvě hodiny, dvě hodiny vztekání, křiku a pláče každý den, protože jsem po ní chtěla, aby udělala dvě řádky vajíček, dvě klubíček a dvě sněhuláčků.  Paní učitelka mi pak řekla, že dětem zadává domácí úkoly na maximálně deset minut.

[4]:Těstovinky.
Sugesce je mocná, tak hlavně ať ti Tygr žádná další místečka neukazuje, zvlášť jestli to byl jen fórek. :-P
Julčou se netrápím, jen si tak dumám, co nás v té škole čeká tentokrát, ale ona je tak jiná, že moje zkušenosti budou stejně na prd. :-D
Pandorka by zatím nebyla, nějak mi to moc nejde.

[5]: Á tak tady by mohl být zakopaný pes, ty černošedobílé fotovariace jinak barevného světa mají pro mě často taky větší kouzlo. To by vysvětlilo oblíbenost šedočerného oblečení, ale proč to sákryš nefunguje i na ty vlasy? :-?
Já mívala krasohled, tehdy v něm byly krásné (jak jinak v krasohledu), pestrobarevné, třpytící se střípky skla. Rézku už nepřežil.
Chtěla jsem ho koupit i Juli, když byla malá, ale jaké bylo mé zděšení, když jsem uvnitř uviděla pár kousků vybledlé, matné umělé hmoty, bylo po kráse. :-(

[6]: Děkuji za milou návštěvu. Pokud jde o proporce, o těch raději pomlčím, ty šediny jsou proti tomu vlastně ozdoba. :-D  :-D

8 Janinka Janinka | Web | 31. ledna 2012 v 11:40 | Reagovat

Nedávno jsem si povídala se svojí paní kadeřnicí, že bych chtěla mít ve stáří bílé vlasy. Těžce mě zklamala, když mi řekla, že moje světle plavé vlasy nikdy bílé nebudou, bílé prý jsou jen u hodně tmavovlasých a mě čeká myší šedivá :-D, tudíž budu řešit stejný problém, jako ty. Možná jen trochu menší, protože ve vlasech si pravidelně několikrát do roka nechávám dávat jemný světlý melír, takže to možná šediny na čas zakryje...
Co se týká toho leváctví a praváctví, já do míče kopu taky pravou, házím pravou, tenisovou raketu mám taky v pravé a baseballovou pálku jakbysmet. Ale jsem levák, jako poleno! :-D

9 Malkiel Malkiel | 31. ledna 2012 v 12:12 | Reagovat

[7]: Někdy se však to zrání dá přirovnat ke zrajícímu sýru. :D
[8]: Janinko, mám podobný problém jako ty. Můj děda měl asi od padesáti úplně bílé vlasy a já jsem se těšil, že je budu mít taky, protože jsem dědovi fyzicky velmi podobný. Ale ouha, mám vlasy po mém otci a jeho synovi, tudíž zřejmě budu též šedivě myší a ještě se zažloutlým odstínem, jako měl můj otec. Vlastně už jsem teď dost šedivě myší, s občasným náznakem zbytků světle hnědé.

10 Vendy Vendy | Web | 31. ledna 2012 v 15:54 | Reagovat

[8]: To nemusí být pravda. Moje mamka byla světlovlasá a nakonec měla vlasy stříbřitě bílé. Pokud se do té doby nechávala dobarvit, s tou bílou už neexperimentovala a nechala vlasy tak, slušely jí.
Adaluter:
zlatíčko, jak můžeš mít ráda šedou? Kombinuješ ji aspoň s něčím barevným? (Já vím, blbá otázka...)
K Julince - slyšela jsem, že leváci jsou velmi kreativní a šikovní lidičkové. Sama jsem asi pravolevá, se sklonem do prava, ale některé věci mi jdou líp levou rukou.
Krasohled? Tuhle hračičku jsem měla moc ráda a dokázala se dívat do zblbnutí na nekonenčé možnosti barevných kombinací. Ale jestli jsou dnešní krasohledy takové blivajzní, tak potěš...
K šedým vlasům - nojo, s tím nic neuděláš. Ale pořád je tu možnost, které se bráníš - nechat si na vlasy napatlat barvu a vlasy tím osvěžit. Navíc se ti budo vlasy i líp česat, umývat a udržovat vůbec... taky jsem experimentovala s různými barvami, jeden čas vládla hnědá a červené a mahagonové tóny, pak jsem zjistila, že mě červená dráždí a přešla jsem do medových odstínů. Cítila jsem se s touto barvou dobře a navíc, když mi odrůstaly vlasy, u těch světlejších nebyl rozdíl tolik vidět. Aspoň zpočátku...
Takže jestli se rozhodneš pro barvu, zvol svou původní, jestli jsi ji měla ráda, a nenech se kadeřnicí překecat k nějakým experimentům. Leda bys experiment chtěla vyzkoušet. :-D

11 Jezurka Jezurka | Web | 31. ledna 2012 v 17:01 | Reagovat

Barva vlasů? A není to nepodstatné? Já si vlasy také nikdy nebarvila, vždy jsem byla černá, nemám ani moc šedin na svůj věk a přesto mne moje kadeřnice před cca rokem a půl přemluvila k barvě, prý trochu světlejší, že dělá mladší. No, nevím, ale nechodím zas tak často, protože naštěstí mi šediny pěšinkami ještě nechodí. A dcerku hlavně nechte tak, jak je jí líp. Moji vnučku předělávali z leváka na praváka a měla s tím dlouho problémy. Tenkrát se to ještě bralo jinak. Už jí bude 24, tak je to jasný. Když by v životě nebyly horší problémy, viď?! :-D

12 Janinka Janinka | Web | 1. února 2012 v 8:32 | Reagovat

[10]: No vidíš, a já myslela, že paní kadeřnice má vždycky pravdu :-D!

13 signoraa signoraa | Web | 1. února 2012 v 12:06 | Reagovat

[7]: Také jsem dlouho hledala tu správnou barvu na vlasy, ale objevila jsem tu, která mi vyhovuje - barva Palette de Luxe - odstín 345 (tím číslem si nejsem stoprocentně jistá) ale na krabičce je název "medově plavá". Běžně jí kupuju v Kauflandu.
Na jméno logopedky jsem zapoměla, je to přeci jen už 25 let (sakryš to uteklo), ale ordinovala v Řepích v Žufanově ulici na poliklinice. :-)

14 divizna divizna | 4. února 2012 v 7:28 | Reagovat

Pepř a sůl, to není ani trochu špatné, co se týče barev, jsem na tom úplně stejně. Jen moje původní barva byla hodně tmavohnědá, kaštanová a teď je skoro třetina vlasů stříbrná. Zkoušela jsem kdysi doma jakýsi mahagonový přeliv a pak jsem si snad 200x myla vlasy, abych se toho příšerného přelivu zbavila a od té doby mám k barvení vyložený odpor..
No a k výslovnosti, můj vnuk je na tom úplně stejně, jako Juli - R mu moc nejde, L jakbysmet a o Ř raději pomlčím.
Hezký mrazivý den...☼

15 Milovnice žiraf Milovnice žiraf | Web | 4. února 2012 v 19:55 | Reagovat

Krasohled mám doma, schválně kluky otestuju, Erik se tváří jako pravák, ale třeba nůžky drží v levé ruce.
R a Ř jdou zatím mimo nás, L jsem zvládla sama pomocí logopedické knížky pro domácí použití, ale jestli vyslovuje to "správné" L, těžko říct...
Pamatuju si, že jsem mamině občas doma barvila hlavu a zakrývala její šediny, měla jsem takový zvláštní nostalgický pocit. Jsem zvědavá na svůj první šedý vlas. Jestli ho vůbec najdu, vlasy si barvím už několik let, protože normálně mi na hlavě roste neidentifikovatelná hnědá :-D

16 edithhola edithhola | E-mail | Web | 4. února 2012 v 22:25 | Reagovat

Mě barvení vlasů baví. kdžy nejde zrovna změna uvnitř, je nejelpší ji pomoci změnou zvnějšku:-) Já ani nepíšu, jak krkoklomně řešíme Kubův odklad nebo nsátup. Jeden den tak, druhý jinak. Momentálně to už tři dny vypadá na odklad a ještě do speciální logopedické školky. Logopedii se učí přímo čtením z knížek, protože už umí číst. Přesto prý není na školu zralý. Děsí mě dojíždějí do logopedické školky a změny s tím spojené:-( Podstoupily už jsem tři testy školní zralosti. Logopedku už máme soukromou. Radši to vytěsňuji.

17 Dita Salbergová Dita Salbergová | 10. února 2012 v 19:46 | Reagovat

No tedy, jsem po velmi, velmi dlouhé době na blogu a tady mě to vždycky pobaví nebo přiměje taky dumat. Já mám na krku padesátku, vlasy si barvím nebo nechávám barvit, ale u kadeřníka se objevím jednou za čas se slovy, prosím vás, mohla byste mě zase trochu zcivilizovat? Jsem šedivá, zřejmě, ale barvení mám ráda, je to změna a vždycky jsem zvědavá, jak to "chytlo". Někdy to přeženu... Jinak základku právě končíme, hurá:))

18 adaluter adaluter | Web | 11. února 2012 v 17:27 | Reagovat

[8]: Tak to jsem ráda, že v tom nejsem sama, jak v té šedi, tak pravo-levosti, nebo levo-pravosti? :-D

[9]: A čím pak, "vůní", nebo plísní? :-D

[10]: Na experimenty nejspíš nejsem ten pravý typ, budu hledat něco podobného, ale asi bych měla brzy začít, aby ještě bylo s čím porovnávat. :D

[11]: Právě, že jsem ji nechtěla do ničeho nutit, vím jaké různé následky to může mít, no ale už máme vybráno, tak bude dobře. :-)

[13]: Podle názvu zní tak nějak, jak bych si představovala, i když původně jsem asi trošku tmavší než medová, aspoň v zimě. :-)

[14]: Ano podobnou reakci očekávám i u sebe, ale ta šedá mi taky nesluší, tak uvidím.
Výslovnost dětí se prý stále zhoršuje, nevím, Rézka potíže neměla, Juli má už od malička hodně velikou slovní zásobu, ale výslovností pokulhává. :-?

[15]: Tak s tím mám taky problém, hned na druhé návštěvě jsem logopedku poprosila, aby mi řekla, jestli vůbec mluvím správně já, protože po čtvrthodině neustálého lalala, lilili, lululu a tisknutí jazyka na patro, jsem si přestala být jistá jestli "L" vůbec umím. :-D

[16]:Edith, ty asi patříš k těm, co si vlasy barví protože chtějí, ne proto, že musí. :-)
Mě to nikdy nelákalo a ani teď se mi do toho moc nechce, jenže šedivá taky být nechci, pokaždé když se podívám do zrcadla, vidím starosti a bolest a nechci abych tak působila i na své okolí. :-(

[17]: Všimla jsem si, že život se na tvém blogu pozastavil, jsem ráda, žes po té dlouhé době zavítala zrovna sem.
S tou barvou půjde asi hlavně o to poprvé, když už se jednou té svojí vzdám a nebude cesty zpátky, vyzkoušet něco jiného už bude snažší. Teď zbývá se jen odhodlat k tomu prvnímu kroku. :-)

19 Nessie Nessie | Web | 12. února 2012 v 10:32 | Reagovat

Ale no tak, mamčo, co máš proti levákům? :) Aspoň bude moci sedět v lavici u okna a nebude si kazit oči přítmím v řadě u dveří. A jako levák má určitě více rozvinutou uměleckou sféru, takže z ní určitě něco kloudného vyroste! :) Já jsem teda ráda, že jsem levák a můžu se (ještě něčím dalším) odlišovat od davu :-P

Mě se šedivý vlasy líbí. Teda ještě víc na chlapech, kdy to považuju za děsně sexy, ale i na ženských, když se tomu dá správný střih, jsou šedo-bílé vlasy pěkné. Na kadeřníka se vykašli a nos "svoje". Aspoň půjdou dobře do barvy s tím svetrem ;)

Ale abych nekecala, já se nedávno zhrozila nad tím, že se mi kolem krku udělaly tři kruhy vrásek. A že moje pleť na obličeji už taky není tak vláčná, jak tomu bývalo... Nojo, všichni stárneme! :-O

20 adaluter adaluter | Web | 12. února 2012 v 11:42 | Reagovat

Proti levákům vůbec nic, tady šlo spíš o to, že jsme nevěděli.
Děti už by měly být vyhraněné po třetím roce a ona by v tom případě byla obouručka. :-D
A z úplně  praktických důvodů, jako nácvik psaní, jsem se podle sebe stále přikláněla k té pravé.

Ale jo, šediny, pěkný střih, ale to vidím tak pro dámu nad šedesát, ne li spíš sedmdesát, mě je čtyřicet tři a než bude moje hlava šedivá celá, ještě to pár let potrvá. A to mezitím, něco od plavé, něco od hnědé a do toho studeně šedá, fakt žádná sláva. :-?
A vrásky, ty obarvit nejdou, tak se je snažím ignorovat, většinou. :-D  :-D

21 Nessie Nessie | Web | 13. února 2012 v 22:35 | Reagovat

[20]: Obouručka je nejlepší, třeba na kreslení je to výhodné, nemusíš neustále vyměňovat pastelky. A na kancelářskou činnost je to snad ještě lepší, v pravé ruce máš myš a v levé telefon nebo tužku. Nebo když jíš vidličkou levou rukou, tak se můžeš pravou napít... A tak dále ;))

NO a přesně tak, jak ty teď sleduješ šediny, já sleduju první vrásky na krku a dehydrovanou pleť obličeje... všechno jde s věkem ;) Znám pár lidí, co jsou šediví od pětadvaceti. Záleží na tom, jestli Ti barva vadí, tak se na ní vyprdni. Ale dej nám pak vědět jak to dopadlo, joo?

22 annapos annapos | E-mail | Web | 15. února 2012 v 18:57 | Reagovat

Kdepak je ta Lucinka, kdepak hledá inspiraci, nebo je jak tulák po hvězdách a jen tak si odpočívá?

23 adaluter adaluter | Web | 16. února 2012 v 3:11 | Reagovat

[22]: tak to je můj další článek jako na zavolání, že by nějaké spojení? :-)

24 adaluter adaluter | Web | 16. února 2012 v 3:15 | Reagovat

[21]: To je možností, vidíš a já když jím vidličkou pravou, tak se klidně napiju levou. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama