O holčičce, která si chtěla hrát s hvězdami.

A j(e)deme dál.......

18. března 2012 v 20:43 | adaluter |  BĚŽÍ ŽIVOT OKOLO
.....Komu tohle nic neříká:

Zase těsně vedle

nejspíš si nečetl zde, komu ano, j(e)deme dál, neboť hromádky jsou za námi (no, před námi taky, ale už se jim vyhneme), leč moje cesta domů zdaleka nekončí.

.....Předpolí Hvězdy, jak jsem se už zmínila, slouží mimo jiné i k legálnímu, úřadem povolenému venčení psů bez vodítka.
Slouží i jednomu cvičiteli psů, k výkonu jeho ......, jeho čeho, pracovní činnosti, zaměstnání, já nevím, jen ho tam prostě často vídám, kterak koná.

.....Už jsem tu psala, že psy mám od svých dvanácti let a stejnou dobu mě zajímá i jejich výcvik, dnes spíš výchova, pravda, v těch dvanácti jsem to brala strašlivě vážně, moje dalmatinka tehdy uměla kromě zadržení, které nebylo na kom trénovat, snad všechno, co jsem vyčetla z kynologických knížek určených služebním psům.
Dneska už to neřeším, stačí mi když pes prostě poslouchá. Na druhé straně, nikdy jsem neměla psa takzvaně problémového a za tu dobu si troufnu tvrdit, že je to proto, že jsem z něj prostě problémového psa nenechala vyrůst.

.....Nevím, jestli znáte "znalce psí duše" Cesara Millana, já jsem na něj narazila asi před půldruhým rokem na televizním kanálu National geographic a od té doby sleduju jeho pořady pravidelně. Má můj velký respekt a jeho schopnost pracovat se psy tiše, lehce závistivě obdivuju a snažím se okoukat, co se dá.
Napravuje psy traumatizované, poznamenané špatnou životní zkušeností, ale i psy vysloveně rozmazlené, nevychované, člověkem nedotčené.
Jeho lidští klienti, mě občas "šokují" tím, kam svoje drahoušky nechají zajít a nedokážu pochopit, jak se vůbec někomu něco takového může stát.

.....Ale zpátky, tenhle cvičitel tedy není žádný Cesar, což zas tolik nepřekvapí, ale ač jeho metodu přehnaného pokřikování, pořvávání a důrazných donucovacích prostředků nemusím, zřejmě má výsledky, neboť má stále i klienty.
Dnes jsem při focení postávala kousek od jeho "smečky" a celkem i chtěně (i když ani jnak bych neměla na vybranou) jsem vyslechla útržek rozhovoru s novým klientem.

.....Byl to majitel bernského salašnického psa, dospělého, žádné štěňátko.
Hovor se nesl asi v tomto duchu:

"Když už k té rvačce dojde, musíte se snažit ho něčím zaujmout, vytrhnout, ale nevrhat se mezi ně"

"Já ale......šum.........šum šum", majitel zjevně nedisponuje stejným hlasovým fondem jako cvičitel.

"Ten pes tahá, nepřijde na zavolání, neumí základní povely, stůj, neumí být ani na vodítku v klidu, říkám stůj, to je prostě na dlouho", hlasitě informuje cvičitel majitele o stavu schopností jeho miláčka a současně, držíc miláčka, který se rozhodl odejít, na vodítku, řve na něj.

"Víte, jenže já ....šum...šum..šum, popobíhá majitel za cvičitelem, který trošku povlává za "berným".

"Ale tohle je pes, co se musí naučit úplně všechno, to je na deset, patnác cvičení, když se pokusím to hodně zhustit"

"Šum.....šum...šum....šumšum", naléhá stále nechápající majitel.

"To je absurdní, to se za hodinu nedá zvládnout, možná i těch patnáct by bylo málo", ztrácí trpělivost a ovládání cvičitel, stále lehce ve vleku psa.

"Ale kdybyste ho naučil ASPOŇ ZASTAVIT" pozvedne konečně, v naprostém zoufalství, hlas majitel.

"Ani to se v žádném případě nedá zvládnout za tu jed.........šum...šum", mizí (dovolila bych si tipnout, nas.aný) cvičitel za zdí obory, odvlečen psem, který měl být za hodinu převychován.

Škoda, že nevím jak to dopadlo, i když určité tušení mám, jestli pes nezastavil sám, běží za ním dodnes.
Jak se vám ale doma najednou ocitne dospělý, padesátikilový pes, kterého neumíte ani zastavit, to je mi naprostou záhadou.


.....Jak se tu tak ještě stále ometám, slyším hasičskou sirénu. Z Petřin směrem k Motolu jedou dvě hasičská auta, jedou rychle, jak se na hasiče sluší a patří, a blíží se ke křižovatce Vypich, kdo zná, ví, kdo nezná: dva až tři proudy, fakt dost aut, tramvaje, po ránu a odpoledne zácpy.

.....Předesílám, že nemám řidičák a moje naivní představa je, že blíží li se ke křižovatce hasiči, či sanitka se zapnutou sirénou, auta stojící v cestě uhýbají kam se dá a auta křižující cestu, na křižovatce stojí i na zelenou, aby uvolnily průjezd v kolmém směru.

.....Nevím tedy přesně, co na to předpisy, ale hasiči sirénili, a troubili, a že to má grády, to se přeslechnout nedá. Auta před nimi se snažila uhýbat do stran, ale v trojproudé stojící zácpě to není jednoduché, zrychlovala tedy alespoň na zelenou do křižovatky, hasiči tedy postupovali i když pomalu.
Pak blik, cvak, přehodily se semafory a auta ve směru Břevnov - Bílá hora se prostě tupě rozjela a konec, hasiči stáli těsně před křižovatkou, před nimi jen dva osobáky, sirény řvaly, klaksony řvaly, vsadim se, že i hasiči řvali a do toho všeho, zřejmě ke stejnému případu, dojížděla hasiče sanitka, jak jinak, řvoucí.
Ta se nakonec, i když v protisměru, přeci jen promáčkla až do křižovatky, kde konečně zastavila křižující auta a umožnila tak i uvolnění hasičů, kteří za ní projeli a mohli konečně pokračovat.

.....Těžko říct, jestli jeli k ohni, nebo dopravní nehodě, ale až se někdo bude rozčilovat, že hasiči přijeli jen zamést popel, nebo vystříhat z auta mrtvé, ke kterým se doktor včas nedostal, budu už tušit, proč to tak je.






.....A ještě jednou k "bordelu", aby v tom nebyli jen psi a pejskaři, i někteří ostatní z nás (jak to jen napsat, já to nedělám, vy taky ne, ale někdo to očividně dělat musí), dokážou vytvořit docela velký svinčík, kdekoli, kdykoli, ale na jaře se to všechno tak nějak vyvalí, sleze případný sníh, milosrdné kopřivy a křoví ještě nenahodily maskování, takže vše je syrově nahé a pravda je vidět v plném světle.

Žijeme na skládce.







Jen zírám, že si dá někdo tu práci, prodrat se se svým pytlem hnoje pět metrů do hustého roští, ale hodit to do kontejneru, stojícího nejspíš hned u jeho domu, je nepřekonatelný problém.






Tady musela být někomu asi hodně velká zima, popravdě se divím, že tam někde neležel taky. Ve skutečnosti tam byly ještě další čtyři, ale všechny se do záběru nevešly.





Takřka romantické zátiší, no ne?



.....Musím říct, že tak před pětadvaceti, třiceti lety, jsem tyhle zimní "dárečky" v okolí našeho bydliště odklízela, jak jich postupně přibývalo, zužoval se okruh mého působení, až jsem nakonec skončila před a za domem. Je jich na mě moc.

.....Bydlíme v místě bezprostředně obklopeném ze všech stran ne příliš udržovanou zelení, ani park, ani les, spíš křoví střídané roštím, kouskem trávy a různými zákoutími, která jsou jako stvořená k tomu, aby řidiči, projíždějící jednou ze tří silnic v jejichž trojúhelníku leží naše osamělá ulice, přibrzdili a zbavili se jakéhokoliv odpadu.
Od pneumatik přes staré matrace, kusy nábytku, staré oblečení nebo záchodovou mísu, po plastové pytle plné odpadků.
Proč to v době, plné odpadkových košů, popelnic, velkoobjemových kontejnerů, tříděného odpadu a sběrných dvorů, dělají, to mi hlava nebere, ale je to rok od roku horší.

.....Překvapivé ovšem je, že ta odklízecí úchylka je nejspíš dědičná, včera, když jsme šli s Juli přes trávník před Hvězdou, kde se stále ještě od Silvestra povalují papírové roury od rachejtlí, poprosila mě Juli o tašku, aby je mohla sbírat a potom vyhodit do koše.




.....Ale dost bylo fujek, jaro je přece tak krááááásné. Zatím je to ještě nemluvně, ale i tak už má svůj skromný půvab.




Zapomeňte na zimní zahrady, odstavte je taky někde a vyražte do těch jarních.





Pupence se pupí o sto šest








některé i o sto sedm





A ještě jiné, už mají to nejtěžší za sebou, teď se jen budou vyhřívat na sluníčku a růst.






A svůj kousek jara už mám i za oknem








Tak, to byla jedna cesta ze školky, jsem doma, tak to napíšu a tady to máte.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Malkiel Malkiel | Web | 18. března 2012 v 23:32 | Reagovat

Koukám, že ses intenzívně vrhla na pranýřování společenských nešvarů. :D

2 Čerf Čerf | Web | 18. března 2012 v 23:36 | Reagovat

Pěkná cesta, věru, a obsažná. Lidi by někdy taky potřebovali cvičitele, který by je naučil, jak zastavit :-).

3 adaluter adaluter | Web | 19. března 2012 v 2:59 | Reagovat

[1]: Já si říkala, jestli jsem to nějak nepřehnala, ale to byla fakt jedna jediná cesta ze školky, nějak se mi to sešlo.

[2]: Někdy jdu a koukám kolem, jindy jdu a koukám dovnitř, to pak ani nevím, kde zrovna jsem (nebo do čeho šlapu). :-)

No, vzhledem k tomu, že děti jsou taky lidi, musím přiznat, že ač výcvik psů mi problém nedělá, u dětí bych to často raději svěřila do rukou profesionála. :-D

4 Janinka Janinka | Web | 19. března 2012 v 10:50 | Reagovat

Poslední dva obrázky jsou nejhezčí :-).
A myslím, že jsi to nepřehnala, někteří spoluobčané jsou holt prasata a i když se tím nejspíš nic nezmění, jen do nich, děvče, do nich! :-D

5 Jezurka Jezurka | Web | 19. března 2012 v 17:39 | Reagovat

Ještě teď se usmívám! Dostala jsi mne s tím rčení, že pupence pupí, to se mi líbí, to budu určitě říkat také!
Ještě k tomu nepořádku, dnes jsem se také rozčilovala na autobusové zastávce, kde byly kolem dokola samé vajgly. Říkám, že by si to měli jít po sobě ti kuřáci uklízet, to je taky paráda!
A do třetice: Znám bernské salašnické psy, bráška je měl, teď už má jen švýcarské, ty nejsou tak chlupatí. Ale že by vůbec neposlouchali? To tedy není pravda. Jsou skvělí! :-)

6 adaluter adaluter | Web | 19. března 2012 v 20:18 | Reagovat

[4]: To jsou, ale ona ta konkurence nebyla moc velká. :-D
Občas si člověk musí zanadávat a teď na jaře je to navíc k nepřehlédnutí.

[5]: To mě těší, tedy ten úsměv, ten nepořádek to je horší. :-)
Proti berňáčkům nic nemám, jsou strašně dobrosrdeční (naštěstí), to ten páneček byl zřejmě k nepoužití, on by tenhle hafan taky poslouchal, jen by ho to musel někdo včas naučit. :-?

7 Shariony Shariony | Web | 19. března 2012 v 21:29 | Reagovat

Psa jsem nikdy neměla, ale taky mi je záhadou, proč, když si ho někdo pořídí, se mu nevěnuje alespoň tak, aby poslouchal základní povely a zůstal sedět, když je potřeba..
A záhadou jsou i ty odpadky. Když jsem byla jednou v Jizerkách, šla jsem na výlet a po celé cestě byly rozházené pytlíky od jakýchsi energetických sušenkách... Bylo mi to docela líto, sbírat to ani nešlo, bylo toho fakt na každém kroku. Asi projížděl nějaký cyklistický závod, kde jde o rychlost a ne o užívání si přírody..
Jaro je nádherné, zítra vlasntě začně :-) Jen je zima od země, takže jsem už stihla dost nastydnout.

8 Vendy Vendy | Web | 19. března 2012 v 22:04 | Reagovat

Lucynko, začala jsi bordelem a skončila krásnou kytičkou. Chci říct, že jsem si bezvadně početla a přestože jde o celkem vážné věci, musela jsem se občas smát, protože máš schopnost podat i problémovou věc s nadhledem a komicky.
Skládky a bordel v době, kdy existují veřejné kontejnery, taky nechápu. U nás jsou dvakrát do roka navezeny dva velké kontejnery, jako pro všechny - a nevěřila bys, za jedno odpoledne už jsou zaplněné. Od hader přes koberce a kusy nábytku. Ale aspoň tahle možnost je, takže podobné skládky u nás nevidím (budu muset prolézt okolí, abych si ověřila, jestli nemám růžový brejle).
Včera jsem se koukala na film Brontosaurus, to je starší český film z nějakých 80.let, prudce ekologický a občas jsem kvetla jedovým květem, když jsem viděla některé manýry dospělých. Ale bylo to právě o skládkách v lese, jak někdo nelení nabrat plný igelitový pytel a dopravit ho do lesa.
Ty flašky na tvých fotkách, taky pěkný blivajz, musel to být opravdu kouzelný pohled...
ale ty skleněné lahvičky tvořily celkem sympatické zátiší, aspoň tam nebyl ten řídký mišmaš kolem! :-D
Musela jsem se chechtat historce s bearnským salašnickým. A máš pravdu, psovi stačí, aby uměl dva-tři povely, hlavně povel k noze nebo zůstaň...a aby poslouchal. Ostatní věci už jsou luxus a hračičkování.
Pupence pupí? Tomu říkám hláška dne! :-D

9 Janinka Janinka | Web | 20. března 2012 v 8:39 | Reagovat

[8]: Já jsem černé skládky nikdy nějak moc nepochopila. Když toho mám víc, tak si to prostě rozložím na víc částí a odnáším ke kontejneru u domu postupně a za pár dní je to pryč. Vůbec nerozumím tomu, jak si někdo dokáže narvat harampádí do auta, dojet na místo a pak to zase pracně z toho auta vytahat... :-?

10 annapos annapos | E-mail | Web | 21. března 2012 v 1:45 | Reagovat

Nejsem již nejmladší, za svůj život máme třetího psa a z toho vyplývá, že se dožili úctyhodného věku, musím říci že za hlavní téma článku, bych dala VÝCHOVU, psa lze vychovat dokud je mladý a učenlivý, jakmile nabude vlastního rozumu, už ho nelze vychovat, jen donutit ke slušnému chování, myslím že s člověkem to nebude jiné, a pokud ho nikdo nevychoval, je třeba ho donutit, represemi v takové míře, že se mu bude slušné chování vyplácet.

11 Vendy Vendy | Web | 24. března 2012 v 19:08 | Reagovat

Lucynko, pěkný víkend a hodně piknikových obrázků!
Hledám i další možnosti, jestli jsou někde úpravy.
Tyhle možnosti, jak si vyzdobit fotky, se mi vážně líbí! ;-)  8-)

12 edithhola edithhola | E-mail | Web | 25. března 2012 v 22:29 | Reagovat

Vidím, že si foťáku užíváš! Já ani nevím, jestli mě ještě tyto věci rozčilují. Manžel odhazuje fajgly taky, takže to mám rovnou doma. Psí výkal mě nadzvedne jen když do něj Kuba loni několikrát šlápnu. Radši to neřeším, enb bych musela hudrovat na všechno a brát si tím energii. nasírá mě totiž kde co. Třeba i pitomé psí štěkání do pěti ráno nebo když jsem mrňouse uspávala zásadně někdo řezal, nějaký debilní pes štěkal atd. Cestou do Kaufláče bych mohla nafotit podobné skládečky. Naštěstí cestou do školky máme jenom ty vákaly:-)  Někdy to beru pozitivně. Hlavně že cestou nejsou i lidské:-)

13 signoraa signoraa | Web | 26. března 2012 v 9:16 | Reagovat

Pupence se pupí a nastal čas alergenů. V pátek večer to na mě sedlo a veškeré víkendové plány se smrskly na ležing, smrkání, chrchlání, polykání prášků na alergii.
Vzpomínám si na jednohö velice nevychovaného psa. Byl to boxer Áron, kterého vlastnil rumburský zubař Marhan. Naprosto nezvladatelný pes. I když pan doktor byl celkem prostorově výrazný, pes s ním cvičil tak, že občas kolem mě prolétlo cosi neidenfikovatelného, až pak pohled na rezavé vlasy pana doktora a podrážky vlající ve větru, dokládaly, že pes také neuměl zastavit. :-D

14 Milovnice žiraf Milovnice žiraf | Web | 26. března 2012 v 22:53 | Reagovat

Dneska jsem jela v pravém pruhu po dálnici, v levém se z dálky řítila sanitka, sice nehoukala, jen blikala, ale stejně nešla přehlédnout. Kousek přede mnou jelo v levém pruhu auto a ne a ne uhnout doprava, i když místa bylo dost...

Sbírání odpadků má v naší rodině také tradici, děda sbírá dodnes a podle vzdálenosti odpadek-koš si uděluje body :-) Když jsem ještě bydlela s maminou, na jaře jsme chodívali uklízet před dům. Na Kladně jsem také občas něco sebrala, ale v posledním roce město posílilo úklid ulic a nemám co na práci ;-)

15 Vendy Vendy | Web | 31. března 2012 v 13:34 | Reagovat

[14]:Ten řidič se jednou může ocitnout v situaci, kdy na takovou sanitku bude čekat. Pak si může vzpomenout sám na sebe, jak blokoval cestu - a modlit se, aby se nenašel podobný blbec a on se sanitky dočkal... Škoda že nikoho nenapadne, že se v situaci, kdy je raněný a může ho zachránit jen rychlý převoz, může octnout.
Lucynko! Jak se ti daří s fotografiemi v prográmcích? Taky u toho sedím a střídám Picnik s ostatními, ale Picnic nejvíc protože bude končit. Fakt je toho škoda. :-x  :-?  8-)

16 Vendy Vendy | Web | 8. dubna 2012 v 19:45 | Reagovat

Zlatíčko, hezký víkendík, a hezké Velikonoce!
S kytičkami a sluníčkem, a čert vem tu zimu...
Doma je taky dobře! ;-)  8-)

17 Vendy Vendy | Web | 10. dubna 2012 v 20:12 | Reagovat

Děkuji moc za pěkný komentář u Jarního meditování.
Asi některé věci jen tak lehce nepominou.
A popravdě, chceme, aby pominuly?
Alisa, jedna blogerka, v jednom ze svých komentářů měla pozoruhodnou zmínku.
Tvrdila, že chtít přestat smutnit jí připadá trochu jako zrada na tom, koho milovala a kdo odešel. Nevím, jak přesně to formulovala, asi trochu jinak, ale v podstatě to vystihovala.
Možná slovo zrada je moc silné, neodpovídá skutečnosti, ale výstižnější slovo jsem zatím nenašla, snad mě někdy napadne.
Já mám taky podobné chvilky, jako ty. Není to sice esemeska od kamaráda, ale třeba vytáhnu z mrazáku balíček zmražené zeleniny, zavázané jejím speciálním uzlíkem.
Mražené vánoční cukroví. Ořechové dudyčky, tak tomu říkávala, její specialita. Poslední vánoce, kdy ještě byla a kdy toto cukroví pekla. Její poznámky, když si psala různé recepty nebo o bylinkách...ale nechci vypisovat všechno. Ještě jsem měla takový den, kdy jsem přemýšlela nad tím, co po nás zbude. Třeba věci po mé mámě. Nemyslím oblečení nebo tak, ale její andělíčky, které sbírala, recepty, které vystřihovala a takové ty drobnosti. Bráchové by to asi už vyhodili, já tyhle věci schovávám...nedovedu se jich zbavit.
Napsala jsem o tom i článek, ale zatím nezveřejnila, snad, až bude nálada.
Tenhle komentář můžeš smazat, Lucy, je přece jen mimo téma článku... :-?

18 Nessie Nessie | 4. května 2012 v 21:08 | Reagovat

Tak mám konečně novej počítač :) Tak se tu zase budu vyskytovat častěji!
Teda tolik témat během takové chvilky... Ten bordel všude možně mě taky rozčiluje. V práci teď řešíme, že nesmíme udělat nepřístupnou plochou střechu ve stejné úrovni, jak nástupiště, oddělenou jenom stropem, protože nám tam z toho udělají lidi smetiště...a byla jsem vyfotit jeden takovej případ a je to fakt smutný, co ti lidi dokážou :(
Jinak jarní kvítka a pupeny se mi moc líbí :) Mám radost, že si to focení tak užíváš.

19 Kája Kája | E-mail | Web | 5. ledna 2015 v 15:20 | Reagovat

Tady z toho jasně vidíte, že znečištěná příroda je opravdu humus. Co se týče kosmetiky, neberu nic, co je nějak upravováno. Na akné používám http://www.bioaromakosmetika.cz/Akne-c7_0_1.htm

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama