O holčičce, která si chtěla hrát s hvězdami.

Léto, léto mý....je fuč.

27. září 2012 v 0:00 | adaluter |  ČASOBRANÍ - POZDNÍ SBĚR
.....Jo, jistě, já vím, že v září léto ještě není tak docela astronomicky fuč, leč nevím jak vy, ale já už od školních dob považuju září za podzimní měsíc, pěkný, ale podzimní, maximálně snad baboletní.
Začíná škola, sklizeň brambor, podzimní deprese z úbytku světla, hlavní televizní sezóna, období burčáku, na horách sněžit, po údolích se povalují lenivé mlhy a v superhyperkrámech naženou do regálů anděly a čerty a ve skladu oprašují vánoční výzdobu.

.....Můj vztah k podzimu (září nevyjímaje) je velmi velice rozporuplný a barevný, jako ostatně podzim sám.
Ale o tom někdy jindy, já bych teď ráda zavřela oči, vlastně bude stačit jedno, neboť s tím levým je to zase na levačku a stejně skoro nic nevidí, a vrátila se k létu, k měsícům, které ač jsou z nejdelších v roce, nejrychleji utíkají.
A ještě k tomu kalendáři, aby to létu nebylo líto, že jsem ho okradla o září, musím se přiznat, že moje představa ročních období je celkově o měsíc posunutá, takže červen je pro mě létem, zima mi končí v únoru a prosinec rozhodně nepovažuji za podzimní měsíc (no napadlo vás někdy, že Mikuláš chodí na podzim, nebo že Vánoce začínají pouhé tři dny po jeho konci?) už jen jeho jméno ve mně budí mrazivou představu sněhových vloček vířících v krátkých dnech a nekonečných nocích a křupání sněhu pod nohama a rampouchy a .............a dost, zpátky k létu.

.....Po dlouhých třech letech, kdy jsem venku strávila maximálně týden v kuse, se mi konečně poštěstilo být celých šest týdnů na chatě, s malou pauzičkou, ale přece. Už jsem tu párkrát zmiňovala, že k tomu místu mám naprosto nekritický a sentimentální vztah a po všech těch kotrmelcích, které mi život v posledních letech přichystal, je to asi jediné místo, kde se dokážu cítit opravdu šťastná, alespoň chvílemi a v náznacích. Není tedy divu, že teď prožívám nepříjemné vystřízlivění a rozčarování z návratu ke všedním dnům. Připadám si tu jako v kleci a vyhlídka na dalších deset měsíců mě docela děsí. Na druhou stranu mám se celou tu dobu na co těšit, těšit a doufat, že to znovu vyjde aspoň tak báječně, jako letos.

.....Jinak mojí přítomností v lůně přírody a nepřítomností na síti lze vysvětlit i moji absenci tady a u vás, ale mám ještě jeden důvod, proč se tu možná nebudu vyskytovat tak často, jak bych ráda. Jsou jím moje oči. V poslední době dost zlobí, na levé oko s malými přestávkami prakticky nevidím už od června a pravé se bohužel rozhodlo stávkovat taky, občas mi v něm praskne cévka, krev se vyleje do prostoru, který bývá normálně vyplněn sklivcem, po operaci už jen tekutinou, ta se zakalí a podle množství krve nastává různě dlouhá doba temna, zhruba týden, někdy i dva, "vidím" jen světlo a stín, nebo obrysy velkých předmětů, pak se zakalení začne vstřebávat a svět se pomalu začne vynořovat z mlhy, ovšem dalších čtrnáct dní čekám, než se mi podaří znovu rozluštit psané písmo. Někdy to má rychlejší průběh, ale vždycky mě to znovu naplní strachem a beznadějí, nevím ani kdy to přijde, ani jak dlouho to potrvá, někdy praskne nová cévka dřív, než se oko stihne vzpamatovat z té předchozí (na to je expert mé levé oko), jen vím, že mě to vždycky znehybní, nemůžu nic a přesto musím fungovat.

.....Měla jsem "štěstí", že to nejhorší mě potkalo ještě na chatě, tam se zvládnu orientovat i téměř poslepu, nákupy mi stejně vozili sousedi, tak jediný problém byl uvařit, aniž bych přišla o prsty, opařila se, či podpálila dům.
No, vlastně ještě jeden problém, co mám sakra celé dny dělat, nic nepřečtu, psát taky nemůžu, protože nevidím kam píšu, nerozeznám popsaný list od prázdného, na zahradě bych poznala leda tak kopřivu ( po hmatu), jinak je všechno jedna velká nazelenalá plocha, která umí být nečekaně zákeřná, když skrze ni "chvátám", však vy víte kam.
Řezat, nebo nedejbože štípat dříví je pro mě v tomhle stavu ekvivalent nejšílenějších adrenalinových sportů a vzhledem k tomu, že nevidím ani mobil, natož na mobil pro vyslání SOS, i hazard se životem.
"Sledování" televize s vynecháním obrazu ztrácí přinejmenším z poloviny svůj půvab, co z poloviny, je to otrava. A tak sedíte, koukáte ( a nevidíte) do blba a hlavou se vám honí myšlenky, co když to tak jednou bude napořád, sem tam si vrazíte ruku před oči, jestli už uvidíte prsty, ale houby vidíte, jen stín, tmavý flek, nic víc. Dny se zdají být nekonečné v tom nicnedělání a čekání na světlo.
Ale jak říkám, na chatě to vlastně ještě šlo, jako bych měla absolutní dovolenou, Juli stejně celý den lítala venku a domů se přišla jen najíst a vyspat a v jídle je nenáročná, chleba s něčím nebo špagety, to jsem zvládala i ten první, nejhorší týden.

.....Úplně jiná situace by nastala, kdyby se totéž zopakovalo teď, když už jsme v Praze a Juli chodí do školy. Školu máme docela daleko, cestou dvě nebezpečné křižovatky bez světel, pak autobus a znovu křižovatka, rozhodně nejsem připravená pouštět jí samotnou. Ovšem když nevidím, tak nevidím ani ta auta, ani autobus, natož jeho číslo, nevidím nic, co nemám přímo před nosem a ani pak nepoznám, co to vlastně je. Ve finále by to vypadalo tak, že do školy by Juli vedla mě a ne já ji a cestou zpátky by mě při přecházení rozmáznul náklaďák.
A to nemluvím o tom, jak beznadějné je, když vaše ratolest, která má uvolňovat zápěstí pomocí kroužků kroužků kroužků, dělá sveřepě špičaté šišky šišky šišky a vy jen kývete hlavou, protože vidíte kulový. A když konečně prozřete, najdete u těch šišek červený otazník. "Víte paní učitelko, já na ty domácí úkoly, sem tam, tak tři týdny neuvidím". Nezní to jako dost blbá výmluva, na rodiče?
Ostatně, lidi jsou zvyklí na setrvalý stav, když nevidí - dobrá, vidí špatně - dobrá, ale co to je - někdy vidí normálně, někdy špatně a někdy vůbec, a nevymýšlí si ona tak trochu?
A co si teprve myslí sousedi, obyčejně je zdravím podstatně dřív, než se míjíme, ale pak přijde chvíle, kdy můj mozek nezvládne z toho mála informací, co mu oči pošlou, vyhodnotit nic , co je v pohybu (pokud nevidím ani to, co stojí, už sama ani nevycházím), museli bychom zastavit, já bych se pozorně zadívala, snad rozpoznala známou tvář a potom hezky slušně pozdravila, to se ovšem nestane a tak mě, při míjení se, pozdraví oni, ovšem už lehce pohoršeným tónem, neboť jsou o generaci či dvě starší a já dělám, jako že je nevidím. Vysvětlovat, že je opravdu nevidím, lépe řečeno nepoznávám, je marné, vždyť ještě předevčírem jsem je viděla, tak co? Navíc nenosím ani brýle, které jsou automaticky spojovány se zrakovými obtížemi, takže zkrátka musím vidět dobře a jenom zamlouvám svoji nevychovanost, nebo ještě hůř, svoje podivínství. Ti nejbližší samozřejmě vědí, že mám problémy, ale i oni by nejspíš byli víc v obraze, kdybych na krku nosila velkou ceduli: "OMLOUVÁM SE, DNES NEVIDÍM." ušetřilo by mi to spoustu nedorozumění a trapných momentů.

.....Zatím jsem od začátku školy měla jen dvě menší....jak tomu mám vlastně říkat, epizody, nehody, příhody, nepříjemnosti? Už vím, zatmění, to zní aspoň trošku hezky. Takže dvě menší zatmění, kdy jsem sice nic nepřečetla, ale ven jsem se odvážila, když nebylo zbytí, i teď se na monitor dívám přes zbytky šedočerných cárů a clonu padajících "sazí", ale když si trochu zvětším stránku, písmenka už skrz tu mlhu prorazí.
Tahle moje zatmění budou asi ještě zajímavým zdrojem příhod, pokud se ovšem vždycky znovu vyjasní, abych mohla svoje myšlenky, potmě pěstované, převést do viditelné podoby.
Říká se, že všechno zlé je pro něco dobré, nevěřím tomu sice bezvýhradně, ale i na tom mém nestandardním (ne)vidění se něco zajímavého našlo - viděla jsem ještě malinko hůř nšž teď a snažila jsem se prohlížet fotky, kterých jsem za prázdniny nacvakala tolik, že se mi z toho bouří počítač. A jak jsem tak nakrucovala hlavu okolo monitoru, abych viděla co nejlíp, dostala jsem se do úhlu, ze kterého jsem najednou viděla fotky trojrozměrně. Netuším, co přesně tu 3D projekci způsobilo, ale zkusím na tom zapracovat a za chvíli můžu koukat ve 3D i na telku, pokud jí zrovna nebudu poslouchat jako rozhlas.

Ale já tu melu o zatměních a léto je zatím vážně fuč. Ale, když už jsem fotila jak šílená a zavařila si dočista disk C, až volal o pomoc, nečekejte, že těm fotkám uniknete, i když ve 3D je teda asi neuvidíte, na to mám patent jen já.

Pro začátek jen taková letní směs, bez zbytečných komentářů.





















.....No a teď, když jsem se vymotala z hektických začátků školní docházky, rozčarování nad příchodem podzimu (tady mám ještě značné rezervy) a hlavně šedavých mlh ve svých očích, těším se, že si udělám výlet za hranice všedních dnů, totiž k vám, a učtu se k ....no, k smrti snad zrovna ne, ale do lehkého bezvědomí to risknu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 David Tygr Bachmann David Tygr Bachmann | E-mail | Web | 27. září 2012 v 0:19 | Reagovat

Hurá!!! Adaluter je zpátky! No, holka zlatá, jsem moc rád, že ses zase objevila. Jak jsem měl radost, že tady přibyl novej článek, tak ji nemám po jeho přečtení. Ty výkyvy zraku musí bejt děsnej záhul pro psychiku. Znám dost lidí, kterejm se zhoršoval zrak pomalu, ale jistě. Snad to nebude tvůj případ! Každopádně kdybys potřebovala jakoukoli radu, pomoc, pomůcku nebo cokoli, ozvi se mně nebo Markétě.
Vady zraku jsou na prd, ale nezoufej! Není to rakovina! Snad se ve tvym případě dá ještě něco dělat! Zajdi do Motola, tam je centrum zrakových vad. Telefon je 224 432 772. Jsou tam zkušenější doktoři, než běžně očaři na poliklinikách. Budu se modlit, aby ti pomohli.

2 punerank punerank | E-mail | Web | 27. září 2012 v 0:46 | Reagovat

Ahoooj, ráda tě vidím. nebo snad cítím, slyším z počítače, měla bych říct.
kdybych článek psala já, zněl by snad zábavně, protože jsem zvyklá na tmu, i tak jí nečelím nijak valně.
Ve tvém podání je to jinak, ještě že máš trochu nadhled.
Nechci, aby se ti očka zhoršovaly, ty už teprve ne, ale kdo se ptá? Je fakt podraz, když na ně není spoleh. nebo je jen občas a nespolehlivě.
Kéž byto v Motole dovedli nějak zastavit...
Drž se a klidně napiš, kdykoli:)

3 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 27. září 2012 v 11:23 | Reagovat

Sláva, ona žije!!! Tak tě vítám mezi živými blogery. ;-) Fotky jsou opravdu povedené, navzdory tomu, že moc nevidíš. Bohužel je nevidím trojrozměrně jako ty. :-D
Co se týká tvých očí, tak teď na tebe budu trochu hnusný. Asi před rokem jsem ti v mailu něco nabízel, ale odmítla jsi to. Tudíž nezbývá než konstatovat, že komu není rady, tomu není pomoci. ;-) Jinak nabídka stále platí, stačí jen kývnout. ;-) Podotýkám, že zadarmo!!!

4 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 27. září 2012 v 11:31 | Reagovat

[2]: Ale ona ti přece nemůže psát kdykoliv. Může psát jen když vidí. :D

5 punerank punerank | E-mail | Web | 27. září 2012 v 17:51 | Reagovat

[4]:
A no jooo, cyniku! Když Lucka zrovna neuvidí, může mi zavolat. někdo jí vytočí číslo:)

6 Milovnice žiraf Milovnice žiraf | Web | 27. září 2012 v 20:04 | Reagovat

Ahoj, jsem ráda, žes napsala. Fotky se ti povedly, líbí se mi houba v trávě (přitom mi houby vůbec nechutnají :-). Budu držet palce, aby se ti zrak nezhoršoval... musí to být dost na palici.

7 Janinka Janinka | Web | 27. září 2012 v 20:30 | Reagovat

Už jsem myslela, že jsi mrtvola a ona je to pořád živola, hurá :-D!

Fotky jsou krásné, povídání už méně, mrzí mě tvoje očka i to, že bychom někdy mohli přijít o tvoje psaní...

8 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 27. září 2012 v 22:57 | Reagovat

[7]: Ztráta zraku není žádná výmluva. Punerank, Neriah, Verča a mnozí další přece píšou. Lucie by se to tudíž mohla naučit taky, né? :D

9 David Tygr Bachmann David Tygr Bachmann | E-mail | Web | 27. září 2012 v 23:06 | Reagovat

[8]: Mohla. Takovej ne moc pěknej hlas do počítače je dokonce zdarma. Ale doufejme, že se to nebude potřebovat učit.

10 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 28. září 2012 v 3:27 | Reagovat

[9]: To já taky doufám, že to nebude potřebovat.

11 Neriah Neriah | Web | 28. září 2012 v 11:59 | Reagovat

Po přečtení tohoto článku jsem ráda za svou stabilní slepotu. Netušit, kdy zase budu nebo nebudu vidět, to si vůbec nedovedu představit. doufám, že existuje nějaký způsob, jak tvůj zrak ustálit pokud možno tak, abys viděla jako dřív.

12 Vendy Vendy | E-mail | Web | 28. září 2012 v 21:32 | Reagovat

Tak trochu ti závidím tvé 3D vidění fotek. Ale jinak musím říct, že tvé problémy s očima mě hodně znepokojily. To není žádná věc, nad kterou by se dalo mávnout rukou.
Zkus Davidovu radu, myslím, že má dobrý tip. Zkus si oči zachránit, dokud to jde! Nevím, v čem může být problém, ale asi někde je. Třeba to půjde nějakým způsobem zlepšit! Držím moc palce.
A tvoje fotky jsou úžasné! Máš nádherné fotky, zajímavý poheld, okouzlila mě ta druhá fotka s oranžovým pozadím a tyčkovým plotem. Ale všechny jsou krásné!
Jsem ráda, že sis pořádně odpočinula a nabrala sil. Jen ty oči, ty oči.
Ještě jednou, držím palce.

13 signoraa signoraa | Web | 28. září 2012 v 23:29 | Reagovat

Stejně jako David jsem zajásala a řekla si - hurá, Lucka je tady.
Trošku na mě z tvých problémů po přečtení padly chmury a přikláním se k názoru, že by ses opravdu měla svěřit do rukou odborníků, kteří by snad mohli problém s viděním a neviděním, když ne zcela vyléčit, tak alespoň zastavit či zpomalit.
Já vidím blbě na dálku a brýle z hloupé frajeřiny nenosím, takže občas u vozovny ve Střešovicích vlezu do blbého autobusu a místo na Vypich jedu na Strahov. Také nestíhám včas pozdravit známé a mnohdy nevidím to, co vidí lidé kolem mě. Ale mě stačí si nasadit brýle.
Průšvih je to, že musiš vodit Juli do školy a měla bys kontrolovat její domácí přípravu. Už i kvůli ní bys měla zkusit něco s těma nemocnýma očima udělat.
Fotky jsou nádherné, i když jsem je neviděla v 3D rozlišení. :-)

14 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 29. září 2012 v 0:55 | Reagovat

Fotky jsou krásné a je fajn, že ses objevila. Budu držet palce s očima. :-)

15 mengano mengano | Web | 29. září 2012 v 9:57 | Reagovat

Saktyš, až při čtení takového článku si člověk uvědomí, jaké věci pokládá za naprosto samozřejmé.
Já nosím brýle na blízko, když si je někam založím, tak je bez brýlí nenajdu ;-) To ovšem asi patří k věku, není mi třicet. Tvoje situace musí být složitá v té nepředvídatelnosti, kdy zase přestaneš pořádně vidět. Snad všechno dobře dopadne.

16 adaluter adaluter | E-mail | Web | 29. září 2012 v 12:17 | Reagovat

Všem vám moc děkuju za milé a uvítací komentáře a hlavně za přání všeho dobrého mým zlobivým očím, doufám, že se nad tím zamyslí a zařídí se podle toho.
Jsem ráda, že kdyby bylo nejhůř, najdu tady radu i pomoc, jen, Malkieli taktéž doufám, že nebudu slepotu muset používat jako výmluvu proč nepíšu. Myslím, že bych byla schopná si najít nějakou nápaditější, když už by o to šlo. :-D
Přesto si myslím, že by mi v psaní nebránila ani tak nevidomost, jako psychycký stav s ní spojený, jsem prostě nervák. :-)

17 Nessie Nessie | 3. října 2012 v 8:12 | Reagovat

Mmmm....tak to je...DRSNÝ... To si ani neumím představit... Tak držím palce, abys to zvládla!!!

18 Ježurka Ježurka | Web | 3. října 2012 v 17:07 | Reagovat

Lucinko, taky Tě vítám zpět, i když s potížemi, ale jsi mladá a věřím, že se to vše v lepší obrátí. A moc Ti rozumím. Moje maminka oslepla na jedno oko před 6 lety a na to druhé vidí jen mlhu, jak je přítmí tak nic, dělat nic nemůže, už ani vařit a stále se s tím nesmířila, psychika je to nejhorší! Proto nic NEZANEDBEJ, Ty to ještě zvládneš a moc Ti držím palečky!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama