O holčičce, která si chtěla hrát s hvězdami.

O kom, o čem?

17. března 2013 v 17:59 | adaluter |  BĚŽÍ ŽIVOT OKOLO
.....To je pořád dokola, většinou leží otázka tak: "o kom, o čem vůbec psát?" a pak najednou přichvátá moment, ale vážně jen moment, kdy se to otočí a já se ptám:"o kom, o čem psát dřív?".
A velice často, téměř vždy, než se rozhoupu a rozhodnu, je po všem, tedy přinejmenším po chuti a motivaci vůbec něco psát.
A tak, když ten momement znovu dneska nastal, chytla jsem příležitost za pačesy a řekla si: teď nebo nikdy, žádné rozhodování, bude to: "co na srdci, to na monitoru", jak to zrovna hlavou plyne, taková mozaika, kaleidoskop, pel-mel, zkrátka, v podstatě pravdivý obraz toho, jak to v mé mysli většinu času skutečně vypadá.
Slovo "bordel", by to taky vystihlo docela dobře, možná nejlíp, ale kde by pak zůstala poetika, že?

.....První kamínek: Chudáci kytky, aneb krutá já.

Mám jich doma dost, mám je ráda kolem sebe, ale nejsem žádný znalec, odborník ani specialista na určité druhy.
Moje květiny vydrží téměř všechno, tedy i mojí péči, jsou postupně aklimatizovány, až se přizpůsobí, no, a nebo ne a ty potom záhy odcházejí.
Naučit zelené domestikované mazlíčky (občas spíš rozmazlence) pravidlům přírody, totiž, že voda je vzácná tekutina a "deště" zřídkakdy přicházejí pravidelně ve chvíli, kdy jeden dostane žízeň, není nic lehkého a je to práce pro silné nervy. Ne každý má tu vnitřní disciplinu a sílu pohybovat se stále na hraně při posunování hranic přežití.
Většina mých svěřenců už nehne zelenou brvou a příjímají moji macešskou péči s kamenným výrazem v zelených korunách, pravda jsou to druhy, které dají nedostatek životodárné tekutiny najevo až shozením časti listů, nikoli postupným chřadnutím.
A právě té menšině, která se o vodu hlásí smutně povislým pohledem, nastaly drsné časy boje o holý život.
Běžně takový kruťas zase nejsem, abych je nechala o vodu žebrat pravidelně, ale moje současné zrakové možnosti mě ustavily do role "slepé báby", kdy "co oči nevidí, to srdce nebolí" a moje srdce je v tomto ohledu (a mnoha jiných, hlavně údržbově úklidových) naprosto v pohodě a bez bolesti.
Jasně, dodržuju jisté, ne zcela pravidelné termíny závlahy, ale znáte to, venku přituhne, doma se přitopí a pouštní podmínky jsou na jižním parapetu co by dup.
Jenže mně paní doktorka, netuším proč, povolila brýle pouze na čtení a to se ještě tvářila, jako že doufá, že jediné, co čtu, je výroční zpráva Klubu analfabetů.
Na dálku i zblízka je pro mě tedy svět, viděný v současnosti pouze levým okem, rozpustile rozplizlý, bezpečně neostrý a zlehýnka pokřivený a pod půlmetrová písmena nečitelný.
A tak ty nejméně otužilé z mých kytiček postoupily do dalšího kola ruské rulety, do kola, kde už se střílí ostrými.
Zatím měly štěstí a jejich míra přežití je stále vyšší, než když v létě odjedu na chatu a moje máma zahrne moji domácí zeleň péčí, kterou si podle ní zaslouží a pravidelnou vydatnou zálivkou přivodí těm nejodolnějším (proti suchu ovšem) smrt utonutím.


Jedna z těch, o které mám vážně strach.


.....Druhý kamínek: V ohrožení života.

Musím si trochu postěžovat. NĚKTEŘÍ ŘIDIČI JSOU FAKT ŠÍLENÍ. KRETÉNI.
A já to, ve chvílích, kdy je blbě vidím a tím pádem najednou ani nejsem schopná odhadnout, jakou rychlostí se blíží, nesu obzvlášť těžko a vztekle.
V posledních týdnech mě navíc několikrát potkala na vlas stejná situace, takže si začínám myslet, že se buď mezi řidiči šíří nový nebezpečný virus napadající mozek nebo nová, stejně nebezpečná hra na drsňáky.
Jedná se o přechody přes dvouproudé silnice, případně jednoproudé s nulovým provozem v protisměru.
Řidič jedoucí v pruhu bližším chodníku přibrzdí, případně i bliká, na znamení, že dává přednost chodci a ve chvíli, kdy se i já cítím bezpečně a vkročím do silnice, se v druhém pruhu (nebo v protisměru) prořítí debil se řvoucím motorem, rychlostí nepoznamenanou omezením, naopak, pedálem plynu sešlápnutým k podlaze.
Když jdu sama, zuřím, nadávám, ale ještě to vydýchám, většinou ale tlačím kočár a za ruku držím Juli a to se pak ve mně zdvíhají vlny děsu a zároveň vražedné zášti. Byla bych v té chvíli rozhodně schopná fyzického násilí.
Loni jsem dvakrát viděla sražení chodce na vlastní oči a naše dva obávané přechody nespočtukrát pomalované policajty "sprejery".
Nedovedu si představit v jakém věku se odhodlám pustit Juli přes tyhle přechody samotnou.
Jsem naštvaná a cítím se bezmocná.


.....Třetí kamínek: Mimčo, nebo batole?

Pořád mám tendenci našeho mrňouska považovat za miminko, je to benjamínek, holky jsou velké, převeliké, tak to není zas tak těžké.
O to víc mě pak překvapí všechno, co zvládá. A to, čemu všemu úplně nenápadně rozumí.
Minulý týden u babičky zjistil, k čemu slouží klika, mají je níž než my a tak to mohl důkladně prozkoumat. Doma už pak stačilo si stoupnout na špičky, pořádně se natáhnout a nám nastalo peklo.
Buď dítě věčně v trapu a také v ohrožení, neboť dosáhne i na dveře vedoucí na schody, prudké betonové schody, a nebo neustálé klepání, ťukání a bušení, aby se každý dostal tam, kam potřebuje a kde je zrovna zamčeno, zataraseno, nebo zarýglováno a to je pořád. Nicméně dokud fascinace klikami a vlastní mocí nad dveřmi Máťu nepřejde, zůstáváme zabednění.
Na kluka je mrňous docela ukecaný, slovní zásoba je sice o dost větší, než zásoba ovládaných písmenek a slabik, takže bo jsou boty, bobo bonbon, bubu znamená obléknout , ale i napít, ka je kaše, kafe i kalhoty, my - mydlinky, neboli mýdlo, ovšem taky myš a morče. ale my si rozumíme.
Je tomu asi čtrnáct dní, co z něj vypadla první věta o víc než dvou slovech. Venku bylo zrovna to zdánlivé jaro, a jak se oteplilo, probudilo to i jednu bláznivou můru, která se třepotala za oknem a snažila se přitulit k naší lampě.
Máťa zbožňuje ptáčky a jelikož za pipi považoval i mola, který vyletěl z pytlíku s moukou, není divu, že z něj vypadlo "Pipi ťůů, půů", což vloženo do překladače Googlu, vyběhne přeloženo zhruba jako "Ptáčku pojď se potulit, prosíííím."


Miminko v něm už můžu vidět asi jen já, bez brýlí.




Moje oblíbená černobílá




Mozaika dnes zůstane nedokončena, neboť mi Juli dýchá za krk a dožaduje se svých nedělních her a jelikož splnila všechny své povinnosti, je teď řada na mně dostát svému slibu.
Takže padám a snad brzy nashledanou.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Čerf Čerf | E-mail | Web | 17. března 2013 v 18:34 | Reagovat

Moc dobrý pelmel různorodých příspěvků. Mrňousek se má tedy velmi čile k světu. A přitom mi to připadá jako chvilka, před kterou jsi na blogu oznámila jeho příchod :-).

2 adaluter adaluter | E-mail | Web | 17. března 2013 v 19:34 | Reagovat

[1]: Máš naprostou pravdu, čas je velice záhadná a nevyzpytatelná substance.
Odpoledne v čekárně u zubaře by mi přišlo delší, než ten rok a třičtvrtě, co je to škvrně tady, pokud bych ovšem nebyla srab a šla tam. :-D  :-D

3 Nessie Nessie | 17. března 2013 v 23:43 | Reagovat

Teda Máťa je krasavec! A koukám, že se má k světu. Babička se o něj postará, to je supr.
Jen mi trochu dělají starosti ty Tvoje oči, asi si neuvědomujeme, co máme všichni za dar, že můžeme dobře vidět.
Doufám, že to kytičky teda přežijou. A dávej pozor na ty řidiče-vrahouny!!

4 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 18. března 2013 v 2:15 | Reagovat

ad První kamínek: Velmi poutavé a zábavné povídání o mučení našich zelených přátel. :-D

ad Druhý kamínek: Přechody na dvouproudých silnicích jsou bohužel nemocí našich silnic. Zejména kvůli hojné existenci debilů za volantem. A já jako slušný řidič paradoxně neustále vystavuji chodce smrtelnému nebezpečí, když je na přechdu pouštím přímo do spárů takových debilů. Snažím se aspoň eliminovat toto nebezpečí tím, že na dvouproudé silnici zastavuji před přechodem uprostřed vozovky, abych zabránil projetí za mnou jedoucích debilů v jednom či druhém pruhu.
Při této metodě sice slíznu řadu nadávek, troubení a z okna vystrčených prostředníčků, ale životy chodců jsou mi v té chvíli přednější, než urážení mé ješitnosti. ;-)
P.S. Díky nechvalně známému silničnímu debilovi Trpišovskému se mezi občany pro tyto debily začíná vžívat univerzální označení "trpišák".:-D

ad Kamínek třetí: Vnouček je sice hezký klučík, ale ty nudle u jeho nosu na první barevné fotografii jsou taky dost parádní. :-D
Slabším žaludkům nedoporučuji prohlížet při jídle. :-D

5 Bev Bev | E-mail | Web | 18. března 2013 v 6:55 | Reagovat

Nádherná mozaika. To prostě bylo lahůdkové čtení, jsem okouzlená. :-)
S pokojovou flórou mám podobnou zkušenost. Občas si hrajeme na Saharu a během let to některé, méně přizpůsobivé druhy vzdaly. Zůstaly jen nejodolnější, ale ty už vydrží cokoli a nic je nepřekvapí. :-D
Vnouček je úžasný a strašně se mi líbilo, že za pipi pokládá i mola. :-D

6 adaluter adaluter | E-mail | Web | 18. března 2013 v 11:44 | Reagovat

[3]: Máťa děkuje. :-D
Tak už to prostě bývá, máme spoustu darů, o kterých nepřemýšlíme, nebo ani nevíme, dokud se nerozhodnou dát nám sbohem.

[4]:
ad1 Mučím jenom mučenky, ostatní otužuji. :D

ad2 Jsem ráda, že znám téměř osobně aspoň jednoho řidiče, který by mě na přechodu nechal přežít i za cenu potlačení vlastní ješitnosti.
Jen škoda, že pravděpodobnost, že budeš bránit můj život na zebře i přes ztrátu osobní hrdostí, je asi tak jedna k milionu. :-D

ad3 Mohla bych tvrdit, že to byl záměr, ale po pravdě řečeno, tohle přesně patří do kategorie "z čeho mě srdce nebolí". :-P
Až teď, při podrobném zkoumání, shledávám pod jeho nosíkem cosi, co zřejmě souvisí s tím, že už má pár dní  rýmu. A i když v nepravidelných intervalech utíráme, je to jak s těma kytkama. :-D  :-D

[5]: Tak to já jsem prozměnu velmi potěšena.
Jo,jo myslím, že i z voděnky se mi časem podaří vychovat vděčný sukulent, chce to jen vytrvat. :-D
No musím říct, že než mi to tehdy došlo, chvíli to trvalo a to jsem ho tenkrát i viděla (toho mola), jen ta zkostnatělá dospělácká mysl mi bránila pochopit, že "vše co lítá, sice nemusí mít peří, ale je to pipi" :D

7 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 18. března 2013 v 14:00 | Reagovat

[6]: Já bych tu pravděpodobnost viděl jako vyšší, protože nejméně třikrát týdně jezdím přes Bílou horu. Je tedy docela možné, že tě pravidelně nechávám přežít. :-D

8 Verča Verča | E-mail | 18. března 2013 v 21:21 | Reagovat

Ono to spontánní ťukání (v mém případě bušení) do klávesnice má něco dosebe. Když člověk furt řeší hamletovské dilema psát či nepsát, většinou mu na pomoc přijde slečna Lenora a je to rozhodnuto. Teda mluvím z vlastních zkušeností a nerada bych někomu křivdila při srovnávání s mou podivnou existencí. Co se týče blogů raději čtu než píšu a doufám, že to začneš mít naopak, protože jinak si asi nebudem rozumět.:-D
Přechody pro sebevrahy taky znám. No a zrovna dneska si tak pomalu spěchám do školy a když přijdu ke přechodu co se neděje... semafory nedělají své obvyklé ťuk, ťuk, ťuk, případně ťukťukťukťuk (to aby mi daly najevo, že bych mohla pohnout zadkem svým i psím a přejít silnici). Nakonec jsem to riskla a jak vidíš na monitoru, žiju.:-)
Je fajn, že se s Máťou domluvíte. Když byla kámoščina ségra menší, říkala brm autu i méďovi. Kamarádka ji pak položila otázku těžší než jestli bylo dřív vejce či slepice. Zeptala se, jaký je mezi autíčkem a medvědem rozdíl.:-D
Kytičky mám taky ráda, ale kdyby po bytech chodila rostlinná pracovnice pro zanedbané květiny, skončila bych v té nejtvrdší hlíně. Hold prostě nemůžu za sklerózu.
P.S Kdyby se ti ten zrak stále víc zhoršoval, dej vědět (mám doma nějaký nepoužívaný bílý hole).:-D
P.P.s Jestli bylo to první P.S moc drsný, tak sorry, my slepouši většinou milujem černý humor.

Chtěla jsem popřát hezký jaro, ale uznávám, že po dnešku by to bylo ještě drzejší jak ta věta s bílýma holema.

Tak aspoň:
Měj se krásně a zas se ozvi.:-)

9 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 19. března 2013 v 1:18 | Reagovat

[8]: Mezi autíčkem a medvědem nemusí být rozdíl žádný. "Medvěd" je totiž slangová přezdívka pro auto značky Mercedes. ;-)  :D Což zřejmě věděla ta holčička už ve velmi útlém věku. :D

10 adaluter adaluter | E-mail | Web | 19. března 2013 v 12:32 | Reagovat

[7]: V tom případě doufám, že ve svém bohulibém konání vytrváš i nadále. :-D

[8]: No, obávám se, že to mám podobně jako ty, myslím, že mám v úhrnu větší počet úhozů v napsaných komentářích, než ve vlastních článcích. Leč občas se zadaří.
Náhodou už dávno uvažuju o tom , jak blbě musí člověk vidět, aby měl oficiální nárok na bílou hůl.
Jsou chvíle, kdy bych se s ní cítila jednak bezpečnější a hlavně je to signál pro okolí, které jinak samozřejmě netuší, že nastupuju do autobusu víceméně po hmatu, a že to proto dýl trvá, že nezdravím sousedy, ani když mě těsně míjejí, protože místo jejich obličeje vidím jen šedý mázlý flek a ty známé fleky od neznámých nerozeznám ani když stojí, natož v té zběsilé rychlosti, kterou se míjejí dva chodci. :-D
A občas bych ji nejspíš použila i jako útočnou zbraň hromadného hrození, až bych s ní zuřivě mávala za některým z těch řidičů debilů. :D

11 signoraa signoraa | Web | 19. března 2013 v 14:10 | Reagovat

Já si krásně početla při sbírání tvých kamínků.
K tomu prvnímu - jsem na tom přesně naopak. Svou péči přeháním a kvůli dvěma petrklíčům po 13 korunách, jsem si zlikvidovala adenium, na které jsem byla náležitě pyšná. Mé kytky jsou už vycvičené a stačí jim zálivka jednou týdně. Ty petřklíče však po dvou dnech začaly vadnout, nejprve sklonily hlavičky květů a pak i listy. Já při jejich zálivce vždy dolila vodu i těm v jejich sousedství. Adenium. čili pouštní růže neuneslo přeměnu na bahenní rostlinu.
A druhý - někteří řidiči jsou opravdu idioti. Já neriskuju a pokud je na přechodu semafor, pokaždé čekám na zelenou. Na Bílé Hoře u tramvaje se mi mnohokrát stalo, že já měla dávno zelenou a nějaký pospíchající idiot jel na červenou. Jednou mě tam jeden takový "umělec za volantem" porazil a strašně se bál, abych nechtěla zavolat policajty. Zachovala jsem se jako vyděrač, nechala jsem se odvézt domů, abych se převlékla a pak ho požádala, aby mě odvezl do práce, protože kvůli jeho spěchání já přijdu pozdě. Zavezl mě tam i když před tím, nevím proč, šíleně spěchal. Nikomu jsem to nehlásila a od té doby jsem ještě opatrnější. Pozoruju totiž, že tam na tu červenou zásadně jezdí ti, kteří mají ve značce S - tedy středočeši. Po mém zážitku je moje dcera přejmenovala na "sprasata". Docela se to pojmenování hodilo.
Kamarádce na Vypichu také v jednom pruhu řidiči dali přednost a v tom druhém jí nějaké, také sprase, porazilo tak, že měla rozdrcenou pánev a marodila půl roku.
Já jsem ráda, že už nemusím denně cestovat a přecházet u nás na Bílé Hoře, i na tom Vypichu.
A třetí kamínek - to není kamínek, to je malý poklad. Také mi to připadá, že je to včera, kdy jsem četla tvůj článek Nový chlap. :-D

12 Janinka Janinka | E-mail | Web | 19. března 2013 v 15:45 | Reagovat

Jelikož mám doma jednu více či méně umírající palmu, vím, o čem mluvíš, ovšem já vidím sice blbě, ale pořád ještě dobře a to tu plíseň, která napadne vše zelené a tak od dalšího trápení zelených chudinek upouštím.

Jinak ta nudle u nosu té vaší drobotiny je vážně boží :-D, nám už se taky kolikrát poštěstilo takovéhle vyblejsknutí :-).

13 Ježurka Ježurka | Web | 19. března 2013 v 16:31 | Reagovat

Také koukám, jak ten čas letí. Ke kytičkám poznatek z poslední doby. Když jsem byla 4 dny u maminky, moje primulka po mém návratu plakala, listy dole, květy povadlé :-( Manžel prý zaléval, ale jak bylo vidět, tak málo. Naštěstí se vzpamatovala. O přechodech také vím své. A tím třetím vzácným kamínkem jsi u mne probudila vzpomínku, když naše vnučka, která už teď studuje 1. rok na ČVUT, chodila kolem obchodu s hračkami, bylo jí něco přes rok a stála u výlohy a říkala "pa". Mohlo by se zdát, že se loučí s těmi hračkami, ale ne. Ve výloze seděl plyšák větší než ona - panda. Tak jsme ji ho na Vánoce koupili a těšili se na překvapení. Dodnes ji vidím a to její šťastné "pa". :-D

14 Verča Verča | E-mail | 20. března 2013 v 0:12 | Reagovat

[9]:Já věděla, že ty blbé jsme my s kámoškou.:-D Ona ta její ségra je celkově geniální. Dokázala mi na mobilu nastavit něco, o čem jsem ani nevěděla, že to vůbec jde. Technickej typ jak vyšitej.:-)

[10]: Nevím, jak přesně se to posuzuje, ale někdy je hůl fakt lepší. Nemusela bys mít ani orientační (tu, kterou mlátíš do překážek příp. do lidí), ale jen signalizační, to aby ostatní věděli, že by nebylo na škodu brát na tebe ohled. Navíc se tou holí dá zastavit doprava, i když i to je sporné. Jednou jsem tak stála u přechodu a protože nefungovaly semafory či co (jo, on to vlastně nebyl tak úplně přechod), tak jsem mávla na řidiče,, aby věděl, že se chysttám přejít. On to ale pochopil jako signál k tomu, aby se rozjel. Naštěstí ho moje pravá noha ve vozovce vyvedla z omylu.:-D

15 Vendy Vendy | Web | 20. března 2013 v 0:25 | Reagovat

S kytičkama to nějak dopadne, je to jak zkouška odolnosti, kdo vydrží... a kytky mají většinou silný kořínek, po zalití se dovedou otřepat a pookřát.
S přechody pro chodce to je horší a s tím vaším extrabuřt. Ty šílené řidiče bych zkopala do kulata, problém je, že je nemůžu chytit pod krkem a ani ty ne. Jsou to opravdu hovada a nezbyde než se rozhlížet a rozhlížet... :-?
A malej už není miminko, je to pěkný klučík s čtveráckým pohledem, jeho první slovní pokusy jsou roztomilé a je fakt, že v určitém věku dětem rozumí jenom mámy... :-D
Pěkný barevný pelmel, Lucynko! 8-)

16 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 20. března 2013 v 2:06 | Reagovat

[14]: Neber to tak dramaticky. Ta malá určitě zase neví to, co víš ty. Třeba o sexu a podobně. ;-)  :D

17 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 20. března 2013 v 2:09 | Reagovat

[15]: Je to taková multinárodnostní rodina. Tam nejsou dva lidi, kteří by měli stejnou národnost. Bůhví, jestli by se tam člověk vůbec domluvil česky. :-D  :-D

18 Kerria Kerria | Web | 20. března 2013 v 15:16 | Reagovat

Lucinko, pěkná mozaika. Já své kytičky měla vycepované, v suchém bytě panelákového typu stačilo zalévat jednou týdně (dokonce i ty vodomilné) a všichni je obdivovali. Na venkově však symbioza kytek, vlhka a severních oken nedělala dobrotu: Květiny vydly a okna pokrýval zelený plísňový koberec. Takže momentálně jediné dvě kytky, které doma mám jsou umělé.
Řidiči jsou prasata, tady nedaleko mají dvě školačky pomníček, protože nepřežily, když jim řidič dal přednost na přechodě.
Máťa je krásný klučík. Trošku se podobá Juli. Já vždycky myslela, že Juli má svůj exotický vzhled po tatínkovi, ale asi to nebude jen jeho zásluha, že?

19 adaluter adaluter | E-mail | Web | 20. března 2013 v 15:43 | Reagovat

[11]: Co se týká těch petrklíčů, ty jsou vážně nevypočitatelné, nevím ze které planety je vozí, ale každou chvíli mi tu křičely, že mají žízeň a ve finále uhnily.
Myslím, že domácí prostředí pro ně není to pravé ořechové, ještě tak na chodbě, kde je chladno, ale tam je jejich krása zase na prd, neboť z toho chladna každý utíká a i kdyby tam kvetla dvoumetrová orchidej, sotva by ji zaznamenal. :-D

Vím, že zrovna ty víš o kterém přechodu mluvím, takže další slova jsou zbytečná, ale vážně, kdy si můžu dovolit přes něj pustit dítě samotné, to si představit nedokážu. O_O
S pokladem ti dávám naprosto za pravdu. :-)

[12]: Což o to, já mám kytek spousty, zatím, takže občasný nezdar se tu ztratí, navíc, máma nemá kam dávat své pěstitelské přebytky a tak končí na testu přežití u mně.
Ale slyšela jsem, že jsou země, kde květiny, i ty v květináčích, berou jako zboží na jedno použití, v podstatě jako řezané, zvadne - koupím novou, žádné pečování, rozmazlování, piplání, nebo dokonce zachraňování, prostě "porouchá" se, tak vyhodit. Zvláštní přístup. O_O
Já nevím, co to furt máte s nějakejma nudlema, já fotila to "xichtění", případné těstoviny jsou bonus. :-D  :-D

[13]: Jak už jsem psala výš, s primulkami je kříž, nejlíp jim je na záhonku.
To byla vnučka šikulka, když už poznala pandu, musela být nadšená, když ji našla pod stromečkem. :-)

[14]: No vidíš, já ani netušila, že holí je víc druhů, speciálně na mlácení lidí, bych jí občas s chutí použila. :-D
Zastavovat dopravu bych zrovna nemusela, ale už jsem za ty čtyři roky, co mě oči nechávají na holičkách, zažila několik období, kdy jsem viděla tak mizerně, že jsem se venku vážně bála, padala a orientovala se víc po paměti, než zrakem a v té chvíli bych se asi cítila s tou holí jistější.
Jen se bojím, aby si to pak někteří, kteří mě znají od vidění, nepřebrali jako hodně blbý vtip, jednou s bílou holí, pak zase bez, kdo to má všem pořád vysvětlovat, když to ani naši dodnes pořádně nepochopili a to bydlíme v jednom domě. 8-O

[15]: Ale jo, rozhlížím se "dozblbla", ale když mě oči zrovna zlobí, a ještě třeba sněží, je šero, nebo ještě hůř nízké sluníčko, není mi to moc platné, než nabydu dojmu, že konečně už, přivalí se z křižovatky další vlna a začínám nanovo, no a pak někdo slušný zastaví a ty si řekneš, to je fajn, že dobrý lidi nevymřeli a vlezeš blbci rovnou pod kola.
Já už teda ne, já čekám, dokud nestojí pruhy oba, ať mě třeba proklínaj, ale u těch jednoproudovek, kde předjíždí do protisměru, mě tedy k smrti vyděsil, to bylo nové a klepala jsem se ještě dlouho, když jsem si představila, že by nabral kočár s Máťou, který přes to první auto ani neviděl, a kdo ví jestli viděl aspoň mě, možná by taky potřeboval bílou hůl. :-(
No u nás spíš babička, "máma" se mě občas chodí ptát, co malej vlastně chce. :D

[17]: Tedy Malkieli, moc mě těší, že se ti tady tak líbí, pět komentářů pod jedním článkem, to už skoro trumfneš i mě. :-D Zárověň je to důkaz toho, že alespoň jeden z naší multikulti rodiny trošku češtinu ovládá, jinak bysis tu asi moc nepočetl. :-P
A s tou národností to nebude tak horké, moje dcera a vnuk, ač kořeny uchyceni i na jiných kontinentech, vyklíčili a vyrůstají tady a národnost mají oba českou, stejně jako občanství a mateřský jazyk.
Pokud se rozhodnou tento stav nějak měnit, bude to jen na nich.
Po pravdě řečeno, já naopak moc lituju toho, že Juli neměla čas si od táty španělštinu osvojit.

20 adaluter adaluter | E-mail | Web | 20. března 2013 v 16:03 | Reagovat

[18]: Máš pravdu, sucho se zvládá líp, než vlhké prostředí, kde hlína vlastně i kvůli chladu nikdy nevyschne, zalívat se prostě dá častěji, ale vysoušet nelze. :-(
A to je právě ten otřesný případ, kterého se bojím, jako by nestačilo, že děti jsou od přírody nepozorné a roztržitější, než dospělí, ale i když dávají pozor a dodržují pravidla může se najít idiot, který je prostě smete, jen aby se náhodou o pár vteřin nezdržel.
Za Máťu díky a myslelas úplně správně, veškeré exotické geny v naší rodině pocházejí od tatínků, já i Rézka máme svůj genetický koktejl umíchaný v České kotlině.
Julčin původ má vlastně na svědomí moje nejlepší kamarádka, která se už před dvaadvaceti lety provdala za latinoameričana a čas trávený v jejich komunitě udělal své. :-D
A Rézka pak vyrůstala od osmi v multikulti rodině a komunitě a to asi taky udělalo své, takže tak. :-)

21 VendyW VendyW | E-mail | Web | 22. března 2013 v 9:37 | Reagovat

Ke kytičkám....za prvé mne překvapilo to, že ti kvete ten durman. Nebo to je z jiného časového období? Primulky...jsou opravdu zvláštní kytky. Mráz přežijí bez úhony ale doma jsou hodně rozmazlené a nevypočitatelné. Asi jako fíkus benjamína. Ty sbírá dcera a oni rostou a rostou a nejdnou si řeknou že zdechnou a nevymluvíš jim to žádným způsobem. A to jak s péčí tak i bez ní. Zjistila jsem, že mi na chodbě rostou odnože agáve už druhý rok bez zalévání...a dokonce se množí a vylézají nové a nové odnože. Mají sice takový divně protáhlý tvar, nicméně stále žijí. K přechodům....tímhle způsobem přišla moje tchýně na Zahradním městě o svou nejlepší kamarádku. Jeden řidič přednost dal, druhý jel jak agor a nabral jí a odhodil. Myslím, že tohle by se mělo tresta hodně tvrdě.K vnoučkovi....úžasně krásný kluk. Tady má jedna holčina také dcerku míšenku, nádhernou holčinku. K tvé rodině....no nějak se neorientuju, protože jsem u tebe jen krátce a neprozkoumala jsem blog ještě tak hluboko zpět proti proudu času. Ale asi je u vás veselo :-D . V tom nejlepším slova smyslu....

22 David Pavel Bachmann David Pavel Bachmann | E-mail | Web | 22. března 2013 v 10:34 | Reagovat

Tak koukám, že jdu se značným zpožděním. No, já už nejen že nepíšu, ale ani nečtu. Ke kytkám snad jen tolik, že ty venku rostoucí mi nevadí, ty na obrázcích mám rád, ale domů mi to prostě nesmí!
Že s Markétou ještě žijeme, je důkazem o profesionálně odváděné práci andělů strážných. Když chodím sám, tak hůl nemám. Markéta jí má vždycky a že bych pozoroval nějaký zásadní rozdíl v chování řdičů, to nemůžu říct. Maximálně se stane, že nám nějaký ten ochotný chodec poradí, že můžeme, ale obvykle ve chvíli, kdy by uposlechnutí té rady znamenalo naši jistou smrt. Myslím, že s nástupem tichých elektromobilů a hybridních aut bude přibývat práce tiskárnám úmrtních oznámení, protože nevidomí odhadují vzdálenost aut od přechodu obvykle sluchem.
Bílou hůl ti může předepsat i obvodní lékař. Většinou k tomu chce nějaký nález z očního, ale neměl by to být problém. Když nám pošlš svou adresu a přibližnou výšku, tak ti nějakou můžeme sehnat.
O čase a jeho plynutí se mi už nechce ani přemýšlet. Letí prostě neuvěřitelně a čím dál častěji se mi stává, že začnu větu: Před dvěma, vlastně čtyřma, jo, jestli už to není pět let.......
PS: Dneska po 18. hodině nikam nechoď, protože mě bratranec poveze směrem na Karlovy Vary a to pojedeme určitě tam kolem vás.

23 Zmražená opice Zmražená opice | Web | 23. března 2013 v 12:49 | Reagovat

Jako malá jsem neměla ráda kytky v květináčích, ale nakonec jsem se sama dala na pěstování masožravek, a úplně jsem podlehla všemu zelenému. Ty mé masožravky taky občas trochu mučím. V zimě chtějí málo vody, a v létě opravdu hodně. Ale já je v zimě hezky přelívám a v létě je často nechávám na suchu (ale copak já můžu za to, že ty potvory chtějí být v létě zalévány i dvakrát denně? :D). Vždycky, když v létě odjedu na pár dnů pryč, hrozně se o ně strachuju - sice je má na starosti zbytek rodiny, ale co kdyby na ně zapomněli? A kdyby byly v létě ty masožravky dva týdny na suchu, mohla bych je rovnou vyhodit :D Ale k tomu snad nikdy nedojde :)

K těm řidičům - jsou hrozní, některé bych opravdu zaškrtila. Taky často u silnice čekám, až mi zastaví auta ve všech pruzích, nebo dojdu do půlky přechodu, a tam čekám, až mi zastaví zbylá auta..

24 Vendy Vendy | Web | 23. března 2013 v 19:27 | Reagovat

[17]:Zkrátka, jsou světoví! ;-)  :D

25 adaluter adaluter | E-mail | Web | 23. března 2013 v 23:44 | Reagovat

[21]: Durman je focený na podzim, podle fotek kvetl od září do listopadu, nebo jsem ho aspoň v tomhle období občas "vyblejskla".
Mimochodem, tuhle rostlinku mi jako prcka přivezl manžel z Kuby a dokud po několika letech konečně nevykvetla, ani jsem netušila, co to vlastně je, pak už pomohl internet, ty květy jsou dost výrazné, tak už to nebyl problém. :-D
Veselo? To tu teda máme, občas i v tom horším smyslu.:D

[22]: No však já tomu psaní taky moc nedám. :-D
Já se i jako vidící často orientuju na nefrekventovaném přechodu sluchem, takže si dovedu představit, co by znamenalo "němé" auto.
Jak vidíš, radu jsem uposlechla, kam bych taky byla chodila, za tmy do té zimy? :-D

[23]: Jo, tak ty nervy znám, když svěřuju kytky na léto mámě a děsím se, kterou mi zas utopí. :-D

[24]: Jéje Vendy, do světovosti nám toho ještě dost schází. Máme zastoupené jen tři kontinenty.:-D  :-D

26 Pižlík Pižlík | E-mail | Web | 24. března 2013 v 10:21 | Reagovat

Z vlastní zkušenosti můžu říc, že horší je kytky přelévat než občas zapomenout zalít. Nesmí pochopitelně vyschnout na troud, ale občasné proschnutí jim neublíží.

Řidiči jsou vůči chodcům z devadesáti procent bezohlední. A nejvíc si troufají na staré lidi. Byla jsem svědkem, jak paní o holi přecházela přechod a řidit už zdálky na ní začal troubit, aby přidala a málem ji smetl.

Miminko nebo batole, je to jedno. Zkrátka je to děťátko. :-)

27 punerank punerank | E-mail | Web | 27. března 2013 v 21:46 | Reagovat

Už jsem tu byla dřív, ve spěchu a nestihla komentovat:)
Moc tě zdravím a jásám, že tě ještě nic nezajelo! Kéž odrazuješ auta i nadále:) Nechci myslet na to, jak děsně snadno se může něco stát!
často žasnu nad jazykem malého špunta a jednoho dospělého, který mu rozumí:) jsou to kolikrát pořádný zápletky!
Co se květin týká, brala bych jen šeřík, všechny ty voňavé druhy, krásné suché i mokré. Těším se, jak mě k nim tygřík zas bude vodit a strpí to moje mazlení s něma:)
Tak se, děvče, drž a piš častěji než já! Fakt to není problém:)

28 punerank punerank | E-mail | Web | 27. března 2013 v 21:48 | Reagovat

[8]:
Hej, Verčo, ty seš furt stejnzý číslo:)

29 Verča Verča | E-mail | 30. března 2013 v 1:31 | Reagovat

[28]:No to já vím... otázkou však je, jaký. Nula nebo jednička?:-D

30 Andrea Andrea | E-mail | Web | 24. ledna 2015 v 22:24 | Reagovat

Ke druhému kamínku. Jsem nevidomá a mám také problémy s přechody. Dříve jsem ještě trochu viděla to teprve bylo peklo. Lidé nevědí, že máš nějaké postižení nějaký problém, doporučuji koupit si orientační hůl, řidiči ji uvidí a to je často zkrotí. Mě se to taky o něco zlepšilokdyž jsem byla donucena nosit hůl protože už sem nic neviděla, řidiči se najednou chovali hned jinak. Ale neříkám to co popisuješ je opravdu nebezpečné.
Ale jinak musím říc že moc krásně píšeš.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama