O holčičce, která si chtěla hrát s hvězdami.

Komentáře

1 VendyW VendyW | E-mail | Web | 24. února 2015 v 7:58 | Reagovat

Hlavně že ses vrátila. Teď se chvíli budeš rozkoukávat a aklimatizovat ale brzy zas vpluješ do blogových vod jako nic. K tomu TT, dala jsi při psaní přiřazení článku k TT? Asi se ptám blbě a nechci tě nějak snižovat ,ale přeci jen jak říkáš bylas dlouho pryč a některé věci si člověk neuvědomí že neudělal .....
Tak hodně sil a dobrou aklimatizaci :-)  :-)

2 Čerf Čerf | E-mail | Web | 24. února 2015 v 8:37 | Reagovat

Vyprávěl kdysi pan Horníček, že když objížděl republiku se svými Hovory H, občas se stávalo, že se diváci jakoby ostýchali položit první otázku a prorazit počáteční slupku nejistoty. Říkal, že se mu osvědčilo vyzvat diváky, ať se tedy nezatěžují vymýšlením první otázky a přejdou rovnou k té druhé. Takže podle jeho rady - klidně přejdi rovnou k druhému článku, tím spíš, že jsme rádi, že jsi opět tu :-).

3 Kerria Kerria | Web | 24. února 2015 v 9:28 | Reagovat

Ahoj, vítám tě zpět. Jsem ráda, že jsi se vrátila, protože se mi po tobě také stýskalo. Mockrát za tu dobu jsem si na tebe vzpomněla a přemýšlela, co s tebou asi je, že nepíšeš.

Aklimatizace asi bude nutná. Devatenáct měsíců je dlouhá doba, během které se věci změnily. Spousta blogerů už nepíše tak často jako dřív (vč. mě) a i jejich témata jsou trošku jiná, podle toho jak se jim mění život.

4 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 24. února 2015 v 12:32 | Reagovat

Mne snad šálí všechny smysly, Adaluter žije, dýchá a píše. O_O  :D
Tak ti přeji, abys svým novým začátkem blogování úspěšně navázala na svůj starý konec. Ale hlavně v pohodě a bez křeče. ;-)
I v blogování, podobně jako v jiných oblastech života platí, že dvakrát nevstoupíš do téže řeky. Vstupuješ tedy vlastně do úplně nové řeky, protože ta stará za těch devatenáct měsíců odtekla.
Takže ty se teď v té nové řece vlastně jen ošploucháváš a osměluješ. ;-)

5 Janinka Janinka | E-mail | Web | 24. února 2015 v 19:56 | Reagovat

Ty moje holka zlatá, vítej zpátky! Myslela jsem, že mě šálí zrak, když jsi se objevila v Bloglovinu :-)
Fakt se mi stýskalo, věříš?

6 adaluter adaluter | E-mail | Web | 26. února 2015 v 13:00 | Reagovat

[1]:No popravdě to bude docela smršť a ne jen lážo plážo rozkoukáváníčko, ono totiž zdaleka nejde jen o to naučit se znovu "psát", ale taky se psychicky vyrovnat s faktem, že nejspíš není v mých silách přečíst všechno, co moji oblíbence stvořili za tu dlouhou dobu, co jen se poflakovala "mimo civilizaci". A s tím já mám opravdu problém, je pro mě otázkou "cti" být v obraze.😩.  Jo a článek jsem k tématu týdne přiřadila, ale to je fuk, důležité je, že mě to inspirovalo a nakoplo, ne jestli se to objevilo v nějaké rubrice.

[2]: Ó kéž by to tak mohlo fungovat i u jiných rozličných "poprvé", zvlášť u chronických trémistů jako jsem já.

[3]: A jak já myslela na vás, o sebe jsem se nestrachovala 😃, ale bylo mi jasné, že kdyby mi podobným způsobem zmizel z očí někdo z vás, byla bych přinejmenším dost nervózní. A kolikrát jsem si říkala, co asi dělá...., a jak se asi má.... to už nespočítám. Připadala jsem si opravdu izolovaná.

[4]:Moc mě nestraš Malkieli, i tak mám nervy z toho, že vůbec nevím, která bije. Než zjistím kam kdo za ty skoro dva roky došel, budu tu bloudit jak Alenka v říši divů. :-D Ale v pohodě a bez křeče, to si vezmu k srdci.

[5]: Věřím protože jsem cítila totéž. "Ty moje holka zlatá" je krásně se poslouchající oslovení, díky za něj, cítím se poctěná😍.

7 VendyW VendyW | E-mail | Web | 26. února 2015 v 13:06 | Reagovat

Jelikož tě mám v oblíbených kontrolovala jsem si jestli je u tebe něco nového. A říkala si co se asi děje. Ale z druhé strany to beru tak, že asi každý má nějaký důvod proč z blogváním na čas sekne a šťourat se v jeho rozhodnutí mi nepřísluší. Takže vždycky jen trpělivě čekám kdy nebo jestli se vrátí :-)

8 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 26. února 2015 v 16:54 | Reagovat

To je milý comeback :)

9 adaluter adaluter | E-mail | Web | 26. února 2015 v 18:34 | Reagovat

[7]: Pravdou je, že já jsem s blogováním nesekla, tedy ne dobrovolně, bylo jím jaksi seknuto za mě, když moje drahá (od slova prodražit se) dcera Réza nejprve rozbila a poté, ve snaze ho opravit, rozebrala na prvočinitele náš počítač. Od té doby až do teď jsem byla "bez". :-(

[8]: To je milý názor :-) Díky.

10 Van Vendy Van Vendy | Web | 26. února 2015 v 23:28 | Reagovat

Adaluter, ty žiješ? No hurá, snad se to tu znovu rozhýbe. I když chápu, že jsi měla potíže, díky kterým jsi nemohla na počítač, jsem ráda, že jsi tu zas! 8-)

11 signoraa signoraa | Web | 27. února 2015 v 7:36 | Reagovat

Vítám tě zpátky do blogové rodiny a věř, že se nám stýskalo. :-)
Přiznám se, že jsem si na tebe často vzpomněla a pokaždé, když jsem jela autobusem od Motolské nemocnice, zabloudil můj zrak vpravo do uličky a mé myšlenky se zatoulaly k té holčičce, která si chtěla hrát s hvězdami. U počítače jsem občas zvědavě a s nadějí klikla na tvůj blog.
Jsem ráda, že jsi se vrátila a vím, jak je to těžké, když po pauze sedne člověk ke klávesnici, hlavu má plnou myšlenek, o které by se chtěl podělit a ono to nejde. I já měla pauzu, způsobenou jednak počítačem a pak i problémy, které mě převálcovaly. Ale už je líp. Počítač mám nový a problémy se snažím  na rady odborníka odsunout, či na nich najít cokoli pozitivního. Trochu se to daří.
Takže, ještě jednou, vítej! :-D :-D

12 adaluter adaluter | E-mail | Web | 27. února 2015 v 13:30 | Reagovat

[10]: Ano adaluter žije a já se taky ještě snažím :-D Rozhýbat to tady, to bych moc ráda i když to půjde poněkud ztuha, aspoň zpočátku.

[11]:Díky za uvítání, já na tebe myslela taky hodně často, přeci jen jsme takřka "sousedky" a každou chvíli mi tě něco připomnělo :-) Mrzí mě ,že jsi zřejmě měla i horší dny, než byl ten v tvém článku, ale doufám, že už bude jenom líp.

13 signoraa signoraa | Web | 27. února 2015 v 13:51 | Reagovat

[12]: Měla jsem hodně špatné téměř celé druhé pololetí, které vyvrcholilo tím, že jsem se sesypala a byla nucena doslova požádat o pomoc klinického psychologa. V srpnu se mi narodila vnučka a my dělali s mužem střechu, domnívajíc se, že není naší povinností jet k Apolináři na návštěvu. Telefonicky jsme se omlouvali, posílali pozdravy a věřili, že to stačí. Pak jsme byli od syna a jeho ženy nazváni "hajzly". Koncem listopadu se sem do domu syn s rodinou nastěhoval. Lucko, nebudu pokračovat, sama víš, jaké jsem se synem měla problémy. Sesypala jsem se po té, co vznesli své územní požadavky, musím zlikvidovat půlku zahrady, muže vyhodili z garáže, chtějí naší bývalou kuchyň. Jsou prý čtyři a my jen dva.
Popisovaný den blbec, byl jen dnem pro zasmání.

14 punerank punerank | E-mail | Web | 27. února 2015 v 19:39 | Reagovat

Ahoj moje milá zatoulaná Adaluter! Už jsem pod oba články psala komentář, ale nějak se neuložil:( Jen to své stýskání a další zbytky klidně popiš! I Pandořinu skříňku můžeš doplnit. Doufám, že už jsi nad tím břemenem a můžeš jen zacelit načatý příběh! Ale dost bylo úkolů, mávám na pozdrav!

15 Ježurka Ježurka | Web | 28. února 2015 v 18:03 | Reagovat

Já tě zdravím a taky jsem moc ráda, že jsi opět zde a v pořádku. Kolikrát jsem se šla sem kouknout a stále nic a najednou jsi zpět! Tak vítej opět mezi námi, udělala jsi nám radost. :-)  :-)  :-)

16 Bev Bev | Web | 5. března 2015 v 15:54 | Reagovat

Jupíí!! Přeji příjemnou a rychlou aklimatizaci a těším se na pokračování po devatenácti měsících, ani se mi nechce věřit, na jak dlouho jsi se odmlčela.. :-) hodně štěstí, ať se daří. :-)

17 adaluter adaluter | E-mail | Web | 19. března 2015 v 22:05 | Reagovat

[13]:Alenko je mi to moc líto, prokousávám se tvým blogem od nejstaršího k současnosti a úplně cítím tu tíži v žaludku, tu úzkost z neřešitelných situací, kterou tak dobře znám.
Snad se všechno usadí, zklidní a najdete nějaký přijatelný způsob soužití bez pocitů křivd a hořkosti, i když já opravdu vím jak moc je to těžké a jak zatraceně dobře slouží v takových situacích člověku paměť i když by radši zapomněl.

18 adaluter adaluter | E-mail | Web | 19. března 2015 v 22:24 | Reagovat

[14]:Punerank, jsem ráda, že jsme zase na jedné síti, byla jsi vlastně můj jediný paprsek Luny, který mě spojoval s blogem, děkuji, že jsi ostatním napsala, co se mnou je, měla jsem špatný pocit, že by si snad někdo mohl myslet, že jsem odešla bez rozloučení nebo snad i "úplně". :-)
Čeká mě tolik čtení, abych zjistila jak jste se měli, co jste prožili, ale těším se, až mě k tomu děti pustí na dobu delší, než pár minut a já dohoním čas proteklý mezi prsty. :-)

[15]: Děkuji mockrát za uvítání i za trpělivost, se kterou jste "dočkali" času i mého návratu. :-)

[16]:Doufám, že si to jupíííí brzy zasloužím, že jsem ještě nezapomněla jak se "dělá blog". :-D  :-D
Čas je prapodivná veličina, stejná doba se může jevit současně jako věčnost i jako okamžik. O_O

19 Punerank Punerank | E-mail | Web | 19. března 2015 v 22:42 | Reagovat

No, snad si ten tablet občas vybojuješ a vydrží asppon na pár článků přečtených i napsaných! při takovém zájmu se o něj bojím! Četla jsem i poslední článek, ale pořád jsem nevymyslela soudnej komentář na ten masakr...:)

20 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 20. dubna 2015 v 13:27 | Reagovat

Mně bylo hned divné,že se dlouho neozýváš.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.