O holčičce, která si chtěla hrát s hvězdami.

Komentáře

1 VendyW VendyW | E-mail | Web | 11. března 2015 v 17:32 | Reagovat

Tak jsem si říkala jaký že to mám soužení s odchodem milovanýho pejska, ale vidím jak asi sobecká jsem. Že jsou o mnoho horší trápení a soužení .....

2 Janinka Janinka | E-mail | Web | 11. března 2015 v 18:52 | Reagovat

No, holka, neměla jsi to lehký. Rézku bych nejspíš zabila, nebo v lepším případě z ní duši vymlátila.

Mimochodem, nejspíš tě zklamu, ale nadšení z tabletu nezevšední, ani neopadne :-D.

3 adaluter adaluter | E-mail | Web | 11. března 2015 v 20:17 | Reagovat

[1]: Blázníš Vendy? Víš jak já jsem oplakávala svoji Bantulku? Každý má svá trápení a vždycky by se našel někdo, kdo je na tom ještě hůř, to z nikoho nedělá sobce, že se trápí právě svým údělem, i přes všechnu bídu světa.

[2]: To víš tehdy bych asi moc humorem nehýřila, kdybych měla tu možnost psát to v přímém přenosu, ale časem se ti cítím tak nějak zocelena, omlácena asi už se mi udělaly mozoly na duši a pokud se nepřihodí opravdu katastrofa beru věci tak jak přijdou. (Čímž bych ale nerada něco zakřikla, abych si zas něco na osudu nevykoledovala O_O )

4 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 11. března 2015 v 21:56 | Reagovat

No vida, a já bloud jsem si do teď myslel, že moji synátoři byli problémoví. Po přečtení tohoto článku jsem však nabyl silného pocitu, že bych se jim měl dodatečně omluvit za všechna ne vždy lichotivá slova, která jsem kdy pronesl na jejich adresu. Dokonce i perníková epizoda jednoho ze synků mi z tohoto pohledu připadá jako banální a úsměvná záležitost. V podstatě to byly zlaté a vzorné děti. ;-)

5 adaluter adaluter | E-mail | Web | 11. března 2015 v 22:30 | Reagovat

[4]: Problémy nastávají, když se z perníkové epizody stane perníkový nekonečný seriál. :-(

Tedy, doufám, že si nesrovnával s Juli a Máťou. :-D

6 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 11. března 2015 v 22:55 | Reagovat

[5]: Ona ta epizoda u nás teda trvala několik let. Ale díkybohu se zadařilo. Synátor na vlastní žádost absolvoval půlroční pobytovou terapii v komunitě Sananimu a je pět let čistej. Má rodinu, šlape jako hodinky a na tu svoji perníkovou patálii vzpomíná už jen jako na vzdálenou neblahou etapu svého života. ;-)
P.S. Tak nějak přepokládám, že by tam ten třeskutej bordel Juli a Máťa nebyli ani schopni udělat. ;-)  :D

7 Kerria Kerria | Web | 11. března 2015 v 23:09 | Reagovat

Obávám se, že kdybych někdy ponechala náš domov na pár dní napospas své dceři, dopadl by nejspíš podobně 8-) Naštěstí jsem tak blbej nápad nikdy neměla - bohatě mi stačila zkušenost, kdy si "zapůjčila" naši zahradu na oslavu svých narozenin a to na pouhé jedno odpoledne...

Co mě překvapuje, že po tom všem jsi ochotná Rézce zapůjčit tablet. Já bych byla podstatně tvrdší - zlikvidovala počítač, má smůlu.

Nejsem sice velký znalec přes počítače, ale pokud ty dvě destičky jsou paměť, tak máš nejspíš smůlu. Fotky a soubory byly uložené na disku - ten vypadá nějak takhle: http://vseohw.net/clanky/323_1.jpg a uvnitř jsou disky připomínající CD-čka.
Paměť vypadá nějak takhle: https://i.alza.cz/ImgW.ashx?fd=f10&cd=DE169m (záleží na typu) a slouží především během provozu počítače. Počítač si do ní načítá soubory a programy s nimiž má pracovat, po skončení práce změny ukládá zpět na disk a z paměti to zase vymaže.
Pokud máš to štěstí, že ti vrátila pevný disk, tak ho vem k nějakýmu machrovi na počítače (nebo do servisu) a nech si fotky stáhnout na DVD - nemělo by to stát moc. Za pár let už se k tomu nemusí dát dostat kvůli zastaralé technologii.

8 Čerf Čerf | E-mail | Web | 12. března 2015 v 1:09 | Reagovat

Nevím, jestli bych měl tvoji trpělivost a uměl bych něco takového rozchodit. Neumím si podobnou situaci vůbec představit. Máš mou velkou úctu!

9 Bloud. Well Bloud Bloud. Well Bloud | E-mail | Web | 13. března 2015 v 11:57 | Reagovat

Čím víc času na tabletu strávíte vy, tím líp. Dětem do ruky nepatří. Ale obávám se, že až přijde řada na mě, tak taky podlehnu :)

Klobouk dolů, že jste Rézi po tom všem pozvala na vánoce :)

10 Ježurka Ježurka | Web | 16. března 2015 v 17:34 | Reagovat

Já se před tebou taky hluboce skláním.
Je vidět, že to opravdu nemáš v životě jednoduché a jsi fakt dobrá, že jsi to tak skvěle zvládla. I dál držím palečky a jsem ráda, že to nakonec tak dopadlo. Snad už máš to nejhorší v životě za sebou. Moc bych ti to přála. :-)

11 Verča Verča | E-mail | Web | 16. března 2015 v 20:06 | Reagovat

Ahoj Lucko, jsem moc ráda, že máš přístup k internetu. Když jsem se to před pár dny dozvěděla, málem jsem trhla rekord ve skoku do výšky, (sic šlo o skok mentální, ale i to se cení...:-D).
No, nemáš to s Rézkou jednoduchý, ostatně asi jako každý, kdo bydlí s toxikomanem. Nicméně ty se snažíš to dál zvládat a já ti moc držím palce a přeju, abys měla vždy dostatek síly a aby tě v životě potkávalo co nejvíce radostných chvil.
Díky, že zase píšeš - díky, že opět vím, jak běží Lucinčin život okolo.:-)

12 bretislav bretislav | E-mail | Web | 17. března 2015 v 9:04 | Reagovat

Hodně otřesný úsek ze života. Přeju výdrž nadějí a sílu k jejich naplňování!

13 Van Vendy Van Vendy | Web | 18. března 2015 v 0:03 | Reagovat

Přes všechen šok z bordelu by fotky byly asi věc, kterou bych Rezi neodpustila. Fotky jsou totiž jedinečné a jediné, nedají se nikde koupit, v žádném shopu nenajdeš fotky svých nejbližších.
A protože jsem sama část fotek ztratila (i když jiným způsobem), vím, jaký je to pocit...
Na druhou stranu, máš holky, máš kde být, jste zdraví - a fotky se dají pořídit další. Něco máš možná schovaného v galerii blogu, určitě se to dá vytáhnout, i když zřejmě ne v původním velikosti.
Zlati, tohle si vyžadovalo ne jen pevné nervy, ale přímo velenervy. Najít svůj byt v takovém stavu, to by mě asi porazilo... i když, nakonec se nedá udělat nic jiného, než vzít těch tucet hadrů, sava, jary, vysavač, smeták a lopatku a pytle na odpadky, a jak píšeš, uklízet, uklízet a uklízet.
K tabletu moc gratuluji! Sice to není počítač, ale aspoň nějaká možnost.
Co se týká zevšednění tabletu - obávám se, že na rozdíl od hraček, panenek a knížek tablet své kouzlo neztratí. Je to záhada, ale je to tak.
Ještěže máš ty dvě malý zlatíčka! Velký zlatíčko je spíš na přetáhnutí pánví přes hlavu. Nadsázka.
Jseš dobrá, žes to ustála, taky jsem si říkala, že jsi tu dlouho nebyla a že asi nemáš na blogování čas nebo náladu (a vím, že jsi zmiňovala i problémy s počítačem, ale to mě nenapadlo, že problémy tohoto rázu).
Luci, jestli můžu jen trochu poradit - mimo zálohování jakýchkoliv fotek na cd si zkus dát fotky na internet, na nějaké uložiště. Ale tady je nebezpečí, že i když bys je časem chtěla smazat, že by stejně někde v tom virtuálním prostoru visely.
Zkus si spíš najít nějakou společnost (fototeta, DM, fotolab) a postupně si nech fotky prostě vytisknout. Občas mívají slušné akce. Je to i lepší proto, že i zálohovaná data se můžou ztratit, nebo poškodit. Můžete si vyrobit vlastní albíčko nebo si udělat nějaké scrapbookové, můžeš s tím zaměstnat i děcka, vytvářet zdobné album...
Napsala bych ti, drž se, ale to už víš. Napsala bych ti - bude líp a doufám, že tak bude.
S těmi fotečkami - uvidíš. Ale fakt, zkus si je nechat vytisknout, nemusíš všechny naráz, můžeš si vybrat ty nej... ale skutečná papírová fotka je přece jen jistější.

14 adaluter adaluter | E-mail | Web | 19. března 2015 v 20:13 | Reagovat

[7]: Že to byl blbej nápad, v tom máš rozhodně pravdu, ale nebyl můj. Kdyby to bylo na mně, zůstal by přístupný jen Rézy pokoj, koupelna a záchod, jenže "tohle není můj dům a já nemám právo rozhodovat, kdo tu bude a kde, pokud se mi něco nelíbí, můžu jít já" to je velmi tiché, stručné a slušné shrnutí postoje mojí mámy. Za všechno mluví fakt, že mi chodila zalévat kytky a musela tu proměnu bytu v brloh sledovat krok za krokem, přesto nejen že neudělala nic, ale ani mi nedala celé dva měsíce vědět a to za námi na chatě i několikrát byli.
Co se týká té paměti, radost si mi neudělala, dokonce jsem se chvíli zase cítila stejně mizerně jako tehdy. Ale tak trochu jsem tušila, že mé naděje jsou plané, takže.... vlastně už o nic nejde.

[8]: Tohle asi není o trpělivosti, já se tedy rozhodně jako vzor trpělivosti nevidím ( vlastně úplně naopak), asi je to spíš o tom, že život nám něco předhodí, my to v lepším případě přežijeme a po dvou letech už o tom můžeme i mluvit, aniž bychom se při každém slově zalkli vzteky. :-)

[9]: Taky začínám mít ten pocit, ale odolávat dětem a ještě tlaku doby nebývá snadné :-D
Já jí vlastně nepozvala, ona tu bydlí. :-)

[10]: "Skvěle zvládám" to je opravdu velmi nasazený výraz. On je přece jen blog takový hodně hustý cedník, přes který projde jen ta jemná část celku, to hrubé a nejhrubší zůstane mimo. Za přání děkuji, bylo by to fajn. :-)

[11]:Já si toho rozhodně velmi cením, nejspíš si první člověk, který kvůli mně vůbec někam skočil ať už třeba mentálně. ;-)
S Rézou to jednoduché opravdu není, ale já mám dva pádné důvody, proč se snažit dál a ty dva důvody jsou zároveň i tím největším zdrojem radosti, který mám.
Díky, že tu čteš a že tě zajímá, jak běží můj život okolo. :-)

[12]: Není z nejveselejších, ale má i své slunné stránky. Děkuji za přání, naděje a síla jsou vzácné zboží. :-)

[13]: Však jsem jí to ještě neodpustila, ale co už s tím nadělám. :-(
Naštěstí ty velenervy přinesla Zuzka taky, takže "brnkačka" (myslím, že nebýt jí, skončila jsem ve svěrací kazajce).
Tablet je ve srovnání s "ničím" naprosto geniální, ale počítač to přeci jen není, no co, třeba se jednou dočkám.
Co se týká zlatíček, máš naprostou pravdu, nejen, že "kvůli" nim jdu dál, ale především "díky" nim jdu dál.
Pánev vůbec není nadsázka, sekera by byla nadsázka, myslím. :-D  :-D
Pár fotek jsem na úložišti od picasy měla, jenže jsem s tím teprve začínala a tak to ani za řeč nestojí.
Papírové fotky mám nakonec nejradši, rozhodně ty rodinného zaměření, jenže.... pravda je, že mám dokonce ještě i pár nevyvolaných filmů z dob více než dávných, ovšem když pak sedím nad měsíčním rozpočtem, vždycky se najde něco(najde se mnoho "něců"), co je potřeba víc. :-?

15 Van Vendy Van Vendy | Web | 21. března 2015 v 22:37 | Reagovat

[14]: Jo ty peníze jsou neštěstí. To mi povídej. Ale zkus třeba film po filmu, nemusíš to všechno dávat naráz. A co se týká digitálních fotek, tam můžeš udělat výběr a dát to taky po částech...
Však uvidíš, jak to půjde. :-?  8-)
Ale fakt si myslím, že papírové fotky jsou nejlepší záruka (leda by je někdo roztrhal nebo spálil) - na cédéčku ti totiž opravdu můžou zmizet data. A záloha na pevný disk není vůbec zárukou, jak je vidět.
Ještě je možnost toho internetového úložiště, třeba Rajče.net, nebo i galerie blogu. Tam se ti fotky naopak neztratí nikdy. 8-)

16 Van Vendy Van Vendy | Web | 21. března 2015 v 22:38 | Reagovat

[15]: Teda aspoň doufám, že nikdy...

17 signoraa signoraa | Web | 3. dubna 2015 v 23:55 | Reagovat

Lucko, když jsem to četla, úplně mně mrazilo. Nejen z toho, co Réza udělala z tvého bytu, ale z chování tvé mámy. Jak mohla dopustit, že se z části domu stává brloh? To jí nevadili cizí lidi, kteří bivakovali ve vašem bytě?
Holka zlatá, to aby ses bála opustit byt na delší dobu, aby se situace znovu neopakovala.
A já si stěžovala na svého syna, kvůli němuž jsem skončila koncem listopadu u klinického psychologa. Ten je proti tvé Réze úplně zlatej.
Jestli můžu poradit, ukládej si fotky na webu, docela dobré je Rajce.cz. Můžeš tam mít soubory veřejně přístupné, či tzv. uzamčené, do kterých budeš mít přístup ty sama, nebo i ti, kterým to dovolíš.
Přeji ti hodně sil a současně vyjadřuju obdiv nad tím, žes tohle zvládla.

18 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 20. dubna 2015 v 13:26 | Reagovat

Tedy obdivuji Tě. Nevím, co bych dělala. Řádila bych jako tur, že by se zeměkoule otřásala v základech. Určitě bych teď měla obavy opustit byt. :-) Ale zvládla jsi to, velká pochvala ode mě. :-)

19 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 24. dubna 2015 v 6:05 | Reagovat

Som u Teba asi prvy raz, tak len nemo zasnem. Zmozem sa len na prianie, nech sa Ti dobre dari a nech mas vela siily a optimizmu.

20 Verča Verča | E-mail | Web | 10. května 2015 v 21:14 | Reagovat

Stále čekáš ve frontě? Sice jsem v té době ještě nebyla ani v plánu, ale myslím, že ony tolik vzpomínané fronty na banány či na maso, byly o proti tomuto čekání pouhým čajíčkem.
Tak se nauč předbíhat a piš, ať víme jak se máš.:-)

Lehce dotěrná a těžce zvědavá Verča

21 adaluter adaluter | E-mail | Web | 12. května 2015 v 14:30 | Reagovat

[17]: Alenko, máme ze svých článků a zážitků navzájem velmi podobné pocity, když jsem si pročítala tvoje peripetie se synem a snachou, bylo mi z toho těžko a upřímně jsem se obávala, co bude následovat.
Že se děsím pokaždé, když na dobu delší než pár hodin opouštím byt, to si piš.
Vždycky je to binec, bordel, nebo pohroma, ale nikdy už to nebyla taková katastrofa, jako tehdy. Zasáhl nakonec táta a vydal přísný zákaz, aby si sem Réza vodila "návštěvy". Takže už uklízím "jen" po ní. :-D

[18]:Díky, ale obdivu netřeba, "zvládla" jsem to leda přežít, řvala jsem taky, ale ono to nějak neúčinkuje a vlastně nic neúčinkuje, jen ten čas, když to tak nějak pár let poodnese a udělá z toho "veselou historku". :-)

[19]: No, to tedy doufám, že ne naposledy, mám i tu jiná oddělení, ne jen horory. :-D
Za přání nicméně děkuji, bude se hodit. :-)

[20]:Napsáno. Spokojená? Aspoň trošku? :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.