O holčičce, která si chtěla hrát s hvězdami.

Kolik blogů máš, tolikrát jsi člověkem?

31. května 2015 v 1:39 | adaluter |  BĚŽÍ ŽIVOT OKOLO
Přemýšlím o tomhle blogovém rozštěpení osobnosti už delší čas. Nejspíš od té doby, kdy jsem byla donucena založit si třetí blog.


Ten druhý žádné pochybnosti o mém případném štěpení nevyvolal, bylo to jen hraní, chuť zusit to jinak, pohrát si s obrázky a nastavením, protože nemám ráda změny a tak je ten první, "pravý" blog prozatím neměnný a nedotknutelný.

Druhý blog nicméně obsahuje tu část mé osobnosti, která zarputile setrvává mimo realitu. Jelikož se však snění s technicým záznamem příliš nemusí, snílkovské prostředí druhého blogu je velmi málo zabydlené, ba téměř pusté.


Když mi ale došlo, že se neodvratně schyluje k opětovnému použití tlačítka "Založit nový blog", nezbylo, než si připustit, že stojím na rozcestí a že každá půjdu jinou cestou.

Nejsem si úplně jistá, jak na vás působím jako Adaluter (nebo Lucynka), ale mám pocit, že jsem si dala jakési pomyslné mantinely, které je mi zatěžko překročit.
Všechno je to pravda, to jistě, ale ne dočista celá, tam, kde už nemám sílu, nebo schopnost skutečnost zlehčovat nebo přeláknout zlehýnka růžovou barvou, tam, kde se Adaluter mění v rozlobenou a zlou "Já", přesně tam pro mě končí možnost sdílení. Tedy aspoň tady u mě, pod hvězdami.
Mám nekolik důvodů, jednak není tenhle blog tajný, za dobu, co tu jsem, vyplulo pár indicií, které mě mohou "dostihnout", ale hlavně já jako Adaluter nechci mít nic společného se mnou jako TOU DRUHOU. Lehce scizofrenní, ne?
TA DRUHÁ ovšem operuje tím, že má taky svá práva a potřeby a že rozhodně požaduje stejné možnosti sebevyjádření. Má pravdu, nakonec mačkáme se tady s tou JEJÍ zlobou a frustrací obě a když trochu upustí páru, uleví se i mně.

A tak jsem jí pomohla založit blog, mám s tím už trochu zušeností, a ona si tam občas zajde, vykecá se a je pak nepatrně snesitelnější, nepatrně.

Ale to mě přivádí k otázce: "Jsem to já, jen já, kdo se takto "štěpí", nebo s tím bojuje i někdo z vás?"
Nečekám, že se každý rovnou odkope v komentářích, i když by potěšil, ale anonymní anketa by snad nemusela vylekat ani podobného tajnůstkáře, jaký se vyloupl ze mě.

A kdyby snad někdo z mých věrných zahořel zvědavostí poznat TU DRUHOU, i když není moc o co stát, zmiňte tuto skutečnost v komentářích, já jí váš zájem přetlumočím.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Čerf Čerf | E-mail | Web | 31. května 2015 v 8:13 | Reagovat

Těžko říct, jestli jsem "kompaktní osobnost", to by asi znělo příliš nabubřele. Ale nemám potřebu vést více blogů, které by ukazovaly na různé části mé osobnosti nebo byly určeny různým lidem. Snažím se psát svoje články tak, aby v nich různí lidé - podle toho, jak mne znají a jaký tedy k mým textům mají "klíč" - mohli najít různé věci. Ale na druhou stranu, mám kromě blogu i vlastní webové fotostránky, které však mají zcela jiný smysl než publicisticky zaměřený blog a které chci mít zařízené víc jako "stálou výstavu". A důležité pro mě je, že funguju pořád a ve všem na vlastní kůži a na vlastní jméno a jinak bych to asi neuměl. Nutnou daní je skutečnost, že pak některé věci, které by mohly při nesprávné interpretaci ublížit někomu z mých nejbližších, nemohu říct "na plná ústa", ale jen v náznaku, aby zasvěcení věděli a ty ostatní to nerušilo :-).

2 VendyW VendyW | E-mail | Web | 31. května 2015 v 9:12 | Reagovat

Krom svého "ofiko" blogu mám jeden který byl prapůvodně založený pro projekt 365, pak jsem ho čas používala pro další projekt a to (Ne)malé radosti ale pro minimální sledovanost jsem je pak přesunula na oficiální blog a teď na něm jsou moje věci které jsem vyráběla a vyrábím. Tedy takový katalog, ale vzhledem k tomu že jsem si založila speciální stránky zůstává záložní pro případ nouze. No a pak jsem měla ještě jeden, tajný na který jsem dala odkaz jen pár lidem. Bohužel jsem se v jednom z nich spletla a on si z něj (tedy prý) okopíroval všechno co jsem tam napsala a  pak se tím oháněl v jednom sporu jaká že jsem mrcha, harpyje a Messalina. A všem kdo stáli na mé straně nabízel že jim to pošle aby věděli jaká jsem..... inu je vidět že net někdy bývá opravdu nebezpečný. Ten blog jsem založila v době určitého zoufalství a přemíry emocí které hrozily určitým výbuchem nebo tím že se prostě prozaicky zcvoknu a jelikož nebyl nikdo komu bych se s tím svěřila tak jsem to vyprávěla kybersvětu. Asi jsem spíš měla jít k psychologovi. Ani nevím jestli existuje, protože jsem na něm dlouho nebyla, a když jsem ho chtěla vůbec zrušit zjistila jsme že jsem zadala omylem špatný mejl. Asi budu muset zjistit jak to vypadá a nějak tuhle kapitolu uzavřít.

3 Van Vendy Van Vendy | Web | 31. května 2015 v 10:02 | Reagovat

Popravdě tě mám raději jako Lucynku pod hvězdami, Lucynka je pro mě holka, která dokáže snít a dokáže vidět za hranice snů a taky holky, která ví, že není jenom ve snech, ale i na zemi, a přesto dokáže vidět i ty hvězdy. Adaluter je pro mě zajímavá osůbka, ale Lucynka je mi bližší. I když vím, že Lucynka i Adaluter jsou jedna. Koneckonců, já nemám co mluvit, na blogu jsem psala coby ANA, komentovala jsem coby Vendy, někde dokonce coby Eumenidas. Nakonec jsem se sjednotila pod Van Vendy a Eumenidas používám tam, kde už není jiná volba a jméno Eumenidas mi tam naskakuje automaticky.
Lucynko, s blogy si nedělej násilí. Já mám ten hlavní, mimoto mám ještě exedru blog, kam už dnes nepíšu, ale chci si ho nechat, protože chci zkoušet nějaká nastavení designu, pak mám galerianu blog, který slouží čistě jako sběrna zajímavých blogů i odkazů. A mimoto mám jeden blog na blogeru (ale tam taky nepíšu, nechávám si jej spíš coby zálohu, kdybych se tady jednou naštvala) a jeden blog na pise.cz. Ale tam taky moc nepíšu.
Takže, nejlepší je mít vážně jeden hlavní blog a možná ještě jeden, kdyby šlo o nějakou specializaci. Víc už spíš zatěžuje...
Ale tvůj další blog bych poznala ráda.
A k tomu růžovému zabarvení... zjistila jsem, že i pro vnitřní pocit je lepší mít blog růžový než černý. (A pokud by se ti růžová eklovala, je dobrý mít blog bledě modrý, žlutavý, nebo bílý. Ale to ber jen jako můj názor, nechci tě tlačit do nějaké změny barev.) ;-)  
:-) Jo, psala jsem, že bych tvůj druhý blog chtěla vidět? Teda jestli budeš chtít...
Můžeš mi napsat třeba do zprávy autorovi, kdybys chtěla.
Hezký den! 8-)

4 Janinka Janinka | E-mail | Web | 31. května 2015 v 10:32 | Reagovat

Blog mám jen jeden, protože vím, že by mne stálo mnoho úsilí pohybovat se mezi dvěma identitami, možná bych to ani neustála. Jsem zkrátka jenom jedna Janinka a víc mi netřeba, kdo opravdu chce, najde si na mém blogu co potřebuje a případně skousne i moje výlevy :-D.

5 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 31. května 2015 v 11:12 | Reagovat

Já mám pouze jeden blog. Je sice pravdou, že ten můj blog není tématicky ucelený. Je takovou směsí parodií, satiry, černého humoru, blbečkovské srandy i vážných úvah. Tudíž něco jako takové tvůrčí lečo.
Ale jako vyhraněný majitel přísně jednokomorového mužského mozku bych určitě více blogů mentálně nezvládal.:D  
Navíc to ani nemám zapotřebí, protože ten jeden blog mi stále plní svůj účel, se kterým jsem si jej před šesti lety zakládal. Tedy pobavit mě samotného. A pokud pobaví i čtenáře, tak je to pouze vedlejším produktem mého blogování. ;-)  :D
Tedy něco jak píše Janinka o příspěvek výše. Jsem prostě Malkiel a více dalších Malkielů mi netřeba. ;-)

6 Kerria Kerria | Web | 31. května 2015 v 20:13 | Reagovat

Asi jsem exot, ale mám celkem 6 blogů :D
Jeden deníček, kam píšu své výlevy. Těch zbývajících 5 je zaměřeno každý na jeden koníček, ale jen na jeden z nich přispívám pravidelně, na ty ostatní jen když mám čím. Všechny jsou na blogspotu, kde můžeš pod jedním přihlášením spravovat několik blogů a přepínáš se mezi nimi jedním kliknutím. Navíc se mi líbí, že tam můžu na každém blogu mít odkazy na nejnovější články na těch ostatních blozích (generují se automaticky), takže kdo chodí pravidelně na jeden, má informace i o všech ostatních a pokud ho něco zaujme, může se tam snadno přepnout.

7 adaluter adaluter | E-mail | Web | 31. května 2015 v 22:51 | Reagovat

[1]:Popravdě, zrovna u tebe bych na takovém tvrzení nic nabubřelého neviděla. Vím, že vystupuješ pod svým jménem a to bych možná udělala, kdybych měla pouze literární ambice, jenže já blog zakládala především jako zpovědnici a jako cestu ven ze samoty a izolace, prostě chtěla jsem být mezi lidmi, ale pro jistotu (paranoidní introvert :-D ) trochu zdálky a trochu inkognito. Můj osobní život se na blogu odrážel jako v zrcadle, emoce mnou poněkud vládnou.
U tebe je to jiné, ať už tvým životem třeba zmítá bouře, na tvém blogu je vždy vlídné a slunečné klima, takže nic není poznat. Aspoň ne pro nás, bez "klíče". :-)

[2]: Zajímalo by mě, ten člověk, o kterém píšeš, byl z tvého reálného světa, nebo odsud z virtuálního?
Takové "zneužití" mě trochu děsí, ale snažím se hlavně vyloučit možnost, která by ke mě přivedla mé "blízké" a tomu na tomhle blogu už zabránit nelze.
Ten druhý jsem založila v podstatě ze stejného důvodu, jaký tady popisuješ, zoufalství, bezmoc, přepětí emocí. :-( A snaha srovnat si myšlenky, protože to mi šlo při psaní vždycky nejlíp. Psycholog? Ani ne, oni jen poslouchají, nereagují, nemám pocit, že by tam docházelo ke zpětné vazbě o jakou stojím. A představa, že jsem ten den třeba pátá, kdo na něj chrlí svoje bebíčka a že jich ještě pět přijde a tak den za dnem, ano, když řešíš problém, který má řešení, ale jen tak si stěžovat, když s tím stejně nemůže nic dělat, to je mi to vzdychání na blogu milejší, tam aspoň vím, že to čte jen ten, kdo chce a ne že ho nutím. :-D

8 Čerf Čerf | E-mail | Web | 31. května 2015 v 23:08 | Reagovat

[7]:Je to tak, snažím se přes veškeré případné lokální bouře držet pro návštěvníky aspoň trochu slušné podmínky. Kde jinde by měly už být? :-)

9 adaluter adaluter | E-mail | Web | 31. května 2015 v 23:34 | Reagovat

[8]: Ano, už kdysi jsem o tvém blogu psala, že: "Tady je svět ještě v pořádku" a na tom si trvám. :-)

10 adaluter adaluter | E-mail | Web | 31. května 2015 v 23:41 | Reagovat

[3]:[3]: Je hezké slyšet, že mě někdo vidí tak, jak bych si netroufla ani doufat, že mě uvidí. Díky Vendy.
Koukám, že co se blogů týká, máš bohaté zkušenosti, ale souhlasím s tebou, že pokud člověk není grafoman, nebo chovatel mnoha koníčků, dva jsou právě tak dost.
Ta barva, Vendy, já růžovou můžu, ve skutečnosti, čim jsem starší, tím ji mám radši a taky tyrkysovou, zlatou, čokoládovou a fialovou, ale ten blog, ten se mi prostě líbí tak, jak jsem s ním začala (mimochodem ta barva není černá, číselná paleta ji zobrazuje někde mezi tmavě modrou a šedou). Má to dva hlavní důvody, jasná a světlá obrazovka mě oslňuje a mě dělá mnohem větší problémy číst, zvlášť pokud písmo není dostatečně kontrastní, a oči mě dřív bolí, ten druhý je spíš problém nerozhodnosti, z nepřeberného množství barev a různých kombinací, bych prostě nebyla schopná si vybrat, na to jsem příliš váhavý střelec, a muselo by mi to zároveň opravdu "sednout", protože když to mám být já, měla bych to cítit a to není jen tak, takže proč měnit něco, co funguje. :-)
Odkaz ti napíšu.

11 adaluter adaluter | E-mail | Web | 31. května 2015 v 23:53 | Reagovat

[4]: Ale Janinko, tvé výlevy skousnu s velkou chutí, jako bych občas ráda skousla i tvé výtvory. :-D
Víš já se ani tak nepohybuj mezi dvěma identitami, jako spíš mezi dvěma různými emočními stavy. Prostě, co se mi zdá už moc na blog pod hvězdami, vyvrhnu to na ten druhý, kde hvězdy nevidět. Je to taková Pandořina skříňka na druhou, asi proto, že se to děje teď, že tam není ten milosrdný odstup dvaceti let. :-(

12 adaluter adaluter | E-mail | Web | 1. června 2015 v 0:26 | Reagovat

[5]: Ano Malkieli, souhlasím, že muži všeobecně neprojevují nikterak silné touhy psát si tajné deníčky, tím méně pak svěřovat se se svým soukromím, emocemi a osobními záležitostmi vůbec. Co s tím má přesně co dočinění jednokomorový systém tvého (vašeho) mozku si nejsem jistá. :-D
Rozdíl je, stejně jako u Petra, v záměrech při zakládání blogu, ty jsi chtěl bavit a bavíš. Já se chtěla vykecat a to jsem dělala, ale došlo na téma u kterého, čím víc bych se potřebovala vypovídat, tím míň je to možné v rámci stávajícího blogu. A tak jsem musela o kousek dál. Můj, pravděpodobně, dvoukomorový mozek to mentálně zvládá, na rozdíl od té reálné situace, na tu bych potřebovala pár komor navíc. :-?

13 adaluter adaluter | E-mail | Web | 1. června 2015 v 0:52 | Reagovat

[Smazaný komentář] Naprosto stejná motivace, vidím, že mým důvodům opravdu rozumíš. Člověk má na blogu možnost vytvořit jakýsi svůj obraz, který by rád, aby ostatní viděli. A nemyslím tím, že by si vymýšlel, lhal, ale má prostě kontrolu nad tím, jak se bude projevovat a co případně vynechá.
Jenže pak přijde životní úsek, který ho donutí svůj obraz buďto od základů překopat, nebo ho "namalovat" jinam.
Začít to, co píšu tam, psát sem, by bylo jako začít v květinářství prodávat dršťkovou, kterou mimochodem nesnáším, stejně jako to, co musím řešit tam. :-)
Odkaz ti samozřejmě pošlu i tichá věrnost se počítá. :-)

14 adaluter adaluter | E-mail | Web | 1. června 2015 v 1:01 | Reagovat

[6]: Tak to mám ještě co dohánět, hlavně někde nalovit ty koníčky, o kterých se dá blogovat, protože kdybych měla mít šest tajných deníčků, tak se z toho regulérně zcvoknu. :-D

15 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 1. června 2015 v 2:23 | Reagovat

[12]: Pokud bych se chtěl z něčeho vykecat, tak by byl internet s mnoha miliony účastníků asi tím posledním místem, kam bych s tím šel. ;-)  :D
My chlapi jsme holt poněkud odlišní, než vy ženy. Chlapi to ze sebe většinou nevykecávají, ale dusí to v sobě. Možná proto muži statisticky umírají o deset let dříve, než ženy. Nebo to ze sebe vybijou jiným způsobem. Alkoholem, sportem, fanděním či nějakým podobným druhem agrese. Což je do jisté míry v souladu s naším mužským hormonálním systémem. Neboť agrese je nám samcům vlastní.
Já osobně to však řeším tím, že si to vykecávám sám se sebou.;-)
Ty komory s tím souvisí asi tak, že ženy mají na každou činnost samostatnou komoru. Nebo přesněji centrum. Proto jsou ženy schopny dělat více činností najednou. To máme už od pravěku. Pražena seděla v jeskyni, vařila, kojila dítě, hlídala oheň, žvýkala kůže a přitom ještě komunikovala s kolegyněmi. Zatímco pramuž, když šel lovit mamuta, tak se nemohl zabývat podružnými záležitostmi, ale musel soustředit celý svůj mozek na lov, neboť jinak by jej mamut rozdupal.
Zatímco praženám v jeskyni nic takového nehrozilo, jelikož jejich činnosti nebyly ani náročné, ani nebezpečné.
Tudíž bys jako žena měla mít více komor. Přičemž některé ženy jsou až mnohakomorové. :-D
Názorným příkladem toho je třeba Kerria. :D

16 Janinka Janinka | E-mail | Web | 1. června 2015 v 13:21 | Reagovat

[11]: V tom ti naprosto rozumím a v žádném případě více blogů neodsuzuji. Jen bych toho sama nebyla schopná, asi jsem víc, než ženská, chlap s jednou komorou, jak píše Malkiel :D.

17 punerank punerank | E-mail | Web | 3. června 2015 v 23:16 | Reagovat

Inu, tak se vítám v blázinci!
Měla jsem chvilinku blog na www.dama.cz, ale tam lidi nereagovali, takže mě přestalo bavit cokoli jim sdělovat!
Punerank jsem občas zkrotila, jindy byla krocena, takže píše už jen občas, cestovací veselé články.
S Tygrem máme společný křesťanský blog, jenže od té doby bojuju s tím, co na který z blogů dát, protože už neexistuje moje křesťanská a nekřesťanská část!
Bez okecávání, nemám momentálně blogové období, ale ani o jeden z mých/našich blogů nechci přijít
Prosím, napiš někam ke mně svou novou adresu, i když docela normální býváš i tady:)

Jo a uvidíš, jestli tě tvůj dvoublogový svět bude spíš blokovat nebo inspirovat ke psaní!

18 adaluter adaluter | E-mail | Web | 7. června 2015 v 14:36 | Reagovat

[15]: Pravdu díš, Malkieli, i já si za těch pár let, co se poflakuju po světě všimla, že muži a ženy se nepatrně liší a to nejen na první pohled.
Ale jedna věc je vědět, druhá naučit se s tím žít. Třeba tu samcům vlastní agresi, jak píšeš, teď denně řeším s jedním malým "samečkem", který už se pomalu ani nenají, protože v zaťaté pěsti "bojovníka" se blbě drží vidlička. :-D  :-D
Apropó, jak jsi došel k názoru, že žvýkání kůží je nenáročná činnost, já osobně, než bizona (neřku-li mamuta) přežvejkat, jdu ho radši lovit. :D  :D

[16]: Janinko, opravdu tě nepodezírám z odsuzování a mimochodem ani z toho, že bys byla chlap.:-D
Já jsem taková byla vždycky, jak to jen říct.....mnohovrstevná.
Jsem narozená ve znamení panny a ty prý jsou posedlé úklidem, tříděním a škatulkováním, mimo jiné, mě to sice naprosto minulo na té fyzické úrovni smetáků a prachovek, ale zato na té psychické, tam v tom lítám neskutečně. Problém je jen v tom, že urovnat a vyšůrovat kuchyň, nebo šuplíky je sice poměrně otrava, ale výsledky jsou jasně viditelné, nezpochybnitelné a v nepřítomnosti svišťů i trvalé, po dobu, kterou lze reálně změřit časostrojem.
Oproti tomu v hlavě, jsem stále ve stádiu "draní peří v průvanu".
Psaní mi vždycky pomáhalo, co je napsané, je převedené do formy lépe uchopitelné ke třídění a posedlosti tak může být učiněno zadost. :-D

[Smazaný komentář]Radši bych byla jen Lucynkou, ale kdo má to, co by chtěl? Jsi zvána. :-)

[17]: Taky tě vítám, vidíš, ty jsi se sjednotila a dělá ti problém psát na dva blogy, já se pro změnu "rozdvojila", protože nedokážu psát jen na jeden. Jak to bude s četností psaní sice nevím, ale i tak moje produktivita dávno klesla oproti začátkům, takže to nebude až takový sešup. :-D

19 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 7. června 2015 v 23:29 | Reagovat

[18]: Žvýkání kůže z bizona je určitě otravné, ale rozhodně není tak nebezpečné, jako jeho lov. ;-)
Kůže ze zabitého bizona tě rozdupat nemůže, zatímco živý bizon ano. ;-)

20 Verča Verča | E-mail | Web | 8. června 2015 v 13:39 | Reagovat

[19]: A já pořád, proč mají ženy takové sklony k obžerství. Už už jsem si to chtěla začít vyčítat, (a to i navzdory tomu, že nosím velikost S jako sotva je tě vidět), ale díky tobě naštěstí vím, že je to jen dlouhá léta napodmiňovaná potřeba neustále něco žvýkat, jež nám pomohla přežít.:-)
P.S: Při pohledu na svůj talíř s dvěma buchtama s pudingem, zakysanou smetanou a kokosem si říkám, že tenkrát těch kůží museli mít fakt hodně.:-D

21 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 8. června 2015 v 13:58 | Reagovat

[20]: Pochopila jsi to zcela správně. To žvýkání je vlastně podmíněným reflexem z doby, kdy ženy rodily jedno dítě za druhým, tudíž musely vypadat jako Věstonická Venuše, aby to utáhly. ;-)  :D
Ony se ty praženy ostatně při tom žvýkání kůží dostatečně nabaštily podkožního tuku a dalších výživných látek.:D
Avšak v současné době, kdy ženy rodí nanejvýš jedno dítě, tak si mohou klidně dovolit velikost S. Některé si dokonce mohou dovolit velikost A.(A = anorexie) :-D

22 adaluter adaluter | E-mail | Web | 8. června 2015 v 18:57 | Reagovat

[19]:Ale Malkieli, já nemluvím o bezpečí, čí nebezpečí, ale čistě a jen o "nenáročnosti" této zábavné kratochvíle. :-D
A ač si ženy dnes mohou dovolit A, já se bohužel stále držím tradic a i bez žvýkání výživných kůží se velmi blížím oné VV. :-(  :D

23 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 8. června 2015 v 19:51 | Reagovat

[22]: Velikost VV, to je dobrý :D My tady ještě vytvoříme nový žebříček velikostí. ;-)
Nicméně si stále myslím, že žvýkání kůží je myšlenkově poměrně nenáročná činnost. ;-)

24 Janinka Janinka | E-mail | Web | 9. června 2015 v 21:06 | Reagovat

[18]: To jsi převelice laskava, já občas o své identitě po ránu pochybuji :-D.
O pannách mi ani nemluv. Moje maminka je panna. Moje babička taktéž. A aby toho nebylo málo, i můj prvorozený je panna. S tou pořádkumilovností mi to taky nějak nesedí - maminka neuklízí ráda, ale protože je panna, tak musí. Babička, protože jí táhne na devadesát, převážně dělá, že bordel nevidí a co není vidět, to neexistuje :-D. Ale zase na to má věk a v mládí byla uklízecí maniak, takže jí ledasco promineme. No a prvorozený slovo úklid asi nezná, protože sedmkrát týdně, někdy i víckrát, dostávám po vstupu do pokoje infarkt :D.

25 Van Vendy Van Vendy | Web | 9. června 2015 v 23:29 | Reagovat

[10]: Jasně, pokud ti to dělá líp na oči, tak není co řešit, myslím teď barevnost stránky. Mě zase černá utlumuje a proto černé blogy nerada, i takové ty tmavě šedé nebo tmavě modré. Ale je jich pár, které skousnu i coby černé, prostě proto, že jsou moje oblíbené. Takže, v pohodě, tu změnu barev jsem navrhla spíš ve smyslu, že světlejší by tě mohla i vnitřně rozsvítit (ty barvy mají vážně působení). A růžovou mám taky radší, čím víc jsem starší. Někde jsem četla, že působí dojmem bezpečí.
Zaujala mě poznámka o psychologovi a vykecání se bez odezvy. Tohle by mi taky vadilo, i když samotné promluvení o problému hodně pomůže (odlehčit), tak aspoň nějakou lidskou reakci bych ráda viděla, odosobněný přístup by mi vadil. A někdy pomůže vědět, že někdo další má také problém, podobný nebo jiný, prostě, že se v těch problémech neplácáme sami, i když velikost různých problémů uznávám, někdy jde o prkotinu, jindy o závažnou věc, která pořádně nabourá život.
Je dobře, že jsi tento blog založila, nejen proto, že píšeš dobře a poutavě (plus pro čtenáře),ale že můžeš vypovědět, co tě zrovna trápí(plus pro tebe). A taky proto, že mnozí, na rozdíl od psychologů, zareagují lidsky (plus pro oba) 8-)

26 Van Vendy Van Vendy | Web | 9. června 2015 v 23:32 | Reagovat

[24]: Já jsem taky panna, a zjišťuji, že v mnohém, co se pannám přisuzuje, selhávám. I když, možná je to otázka vývoje. Kdysi jsem četla, že panny mají rády ruční práce, nesnášela jsem je a dnes štrikuju. Panny jsou prý pedantské a pečlivé, to jsem taky nesnášela a dnes jsem zjistila, že když si nedám bacha, můžu s tím být až nesnesitelná. Panny si prý potrpí na zdravou stravu, to beru, akorát, že k té zdravé stravě klidně přihrnu i nezdravou. Panny si potrpí na čistotu a pořádek. No, líbí se mi čistě naklizené místnosti, ale můj bordýlek prostě nedám pryč. I když, dospěla jsem k ručním pracem, k pedtnství, napůl k zdravé výživě, tak snad, až mi bude sedmdesát, začnu i pečlivě uklízet. :-D

27 Verča Verča | E-mail | Web | 12. června 2015 v 21:46 | Reagovat

[25]: Na konzultaci u psychologa je super to naslouchání, to, že tě hodinu poslouchá nějaký člověk, který je tam jen a jen pro tebe. Není to jako u přátel, kdy chvíli povídáš ty, chvíli zase oni, atak si vzájemně sdělujete své radosti a starosti. U psychologa máš prostě svůj prostor, který ti nikdo "nenarušuje" a pokud ti ten člověk sedí a umí se na tebe naladit, je to skvělá pomoc!
Blog má, dle mého názoru, úplně jinou kvalitu, byť taky něco sděluješ a ostatní ti naslouchají. Tady je to spíše o podpoře a názorech vícero lidí, což je, jak jsem psala, zcela odlišné a podle mě stejně tak důležité jako třeba onen psycholog.
P.S: Očividně už vážně začínám být handicapovaná svým studijním oborem, neb jakmile se někde objeví slovo psycholog, mám tendenci se k tomu neprodleně vyjádřit.:-)

28 Ježurka Ježurka | E-mail | Web | 16. června 2015 v 14:19 | Reagovat

Já nevím proč bych si zakládala více blogů? Nemám zatím tu potřebu i když vím, ž nikdy neříkej nikdy, ale stačí mi ten jeden a tam se vykecávám ze všeho až dost. Beru tě takovou, jak se prezentuješ, i když na druhou stranu jsem taky tak trochu zvědavá na to tvé druhé já. Ale stejně je to na tobě. :-)

29 Ji Hei - Fotografie Ji Hei - Fotografie | E-mail | Web | 29. června 2015 v 9:55 | Reagovat

Já mám blog osm let na stejném místě, k němu jsem ještě založila foto galerii na Webnode, k tomu facebook, a víc bych nezvládla ani omylem :). I tak mám co dělat, abych vůbec stíhala. Jak stíhají jiní blogeři třeba několik blogů, to si vůbec neumím představit :) .

30 Smithf126 Smithf126 | E-mail | Web | 18. června 2016 v 3:47 | Reagovat

Hi there, just became aware of your blog through Google, and found that it is really informative. Im going to watch out for brussels. Ill be grateful if you continue this in future. Lots of people will be benefited from your writing. Cheers! fcdagddkddcedcef

31 TomkoI TomkoI | E-mail | Web | 18. ledna 2017 v 11:36 | Reagovat

Čekám na nový zajímavý článek na svém blogu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama