O holčičce, která si chtěla hrát s hvězdami.

Září 2016

Bláta víc než po kolena

19. září 2016 v 16:00 | adaluter
Ticho posledních deseti měsíců nemá příčiny ani technické, ani zdravotní a nejspíš ani žádné jiné, všeobecně obhajitelné.
Sama o tom přemýšlím už dlouho, ale když píšu, tak jen na papír, nejsou to věci, které bych dokázala jen tak bezprostředně zveřejnit.

Ne, nestalo se nic hrozného, nic tragického, nestalo se nic, co by se nedalo čekat, vlastně se jen pod neustálým únavným vlivem času a tlaku přiostřují rodinné a domácí podmínky a spolu s tím se změnil i můj postoj, můj pohled na věc, moje cítění.


Moje JÁ je najednou někdo trochu jiný, někdo s kým se hůř snáším a koho moc nechápu.
Ztrácím smysl pro humor a jsem tak zahlcena tím, co mě obklopuje, tíží a trápí, že nemám ani zdání, kam se poděl můj nadhled, který mi dřív dovoloval najít si z podobných šlamastyk cestu ven přes hraní si se slovíčky.

Cítím se stará, za poslední rok jako bych se z "holky" proměnila ve stařenu. Snad jako by tenhle blog už ani nebyl můj.....

Nicméně žiju a tímto to dávám na vědomí, omlouvám se, že jsem se neozvala dřív a častěji, doufám, že to trochu napravím, ale nic neslibuji.